Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 481/2022-89

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa,

právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, advokátem,

se sídlem adresa,

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozen dne datum,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení částky 31 857,17 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 666,17 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částku 8 191 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 838,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 666,17 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částku 8 191 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 838,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně, ještě pod názvem právnická osoba, se žalobou podanou k soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 857,17 Kč. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena za použití prostředku komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto Návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS na ověřené telefonní číslo a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem. Kartu Mall pay žalobkyně odesílala žalovanému poštou na adresu zadanou přímo žalovaným. Kartu nelze použít k žádným platbám, dokud žalovaný v zabezpečené části klientského portálu nepotvrdí její převzetí a nepožádá zde o její aktivaci. Přístup do svého zákaznického účtu má přitom pouze žalovaný. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Vycházela přitom z pokročilých scoringových a sociodemografických modelů a z výše příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně si vyžádala od žalovaného potvrzení jím tvrzeného příjmu. Zároveň žalobkyně ověřovala výši výdajů žalovaného mimo jiné tím, že zkoumala platební morálku žalovaného prostřednictvím lustrace insolvenčního rejstříku, centrální evidenci exekucí, BRKI/NRKI. Žalobkyně z uvedených zdrojů nezjistila žádné informace, které by naznačovaly, že by žalovaný neměl být v budoucnu schopný poskytnutý úvěr řádně splácet. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Na úvěrový účet žalovaného se připisovaly platby za zboží a služby, bezhotovostní platby za zboží a služby a výběry v hotovosti z bankomatů a rovněž veškeré poplatky podle platného ceníku. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání. Žalovaný ani přes výzvy nedoplatek neuhradil, neuhrazená částka se dne datum stala splatnou a žalobkyně přistoupila k odstoupení od Smlouvy. Dlužná část ve výši 31 857,17 Kč se skládá z vyčerpaných finančních prostředků a z případných neuhrazených poplatků za vedení účtu v souhrnné výši 27 761,17 Kč a z poplatků ve výši 4 096 Kč. Tyto poplatky jsou tvořeny poplatky za upomínky v celkové výši 1 200 Kč (200 Kč za každou odeslanou upomínku) a z nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 2 896 Kč.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.

3. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně mimo jiné uvedla, že prostřednictvím nahlédnutím do databáze NRKI ověřila, že žalovaný má sjednán jeden existující úvěr s celkovou měsíční splátkou ve výši 2 437 Kč. Dále uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl své pravidelné měsíční příjmy a výdaje ve výši 23 000 Kč a 2 500 Kč. Tvrzené měsíční příjmy žalovaného žalobkyně ověřovala taktéž prostřednictvím výpisu z účtu, kde celkové příjmy ze závislé činnosti činily 45 073 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný platí nájem ve výši 11 054 Kč.

4. Soud ve věci nařídil jednání na datum, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalovanému, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.

5. Z detailu dotazu ze dne datum soud zjistil, že u žalovaného byl dohledán úvěr na částku 160 000 Kč s celkovou částkou ke splacení ve výši 231 515 Kč, kdy výše měsíční splátky činila 2 437 Kč. Z výpisu z registru klientských informací vyplývá, že je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, jeho rodné číslo, trvalé bydliště. Ze Seznamu kontraktů soud zjistil, že úvěr s celkovou splatnou částkou ve výši 231 515 Kč byl sjednán dne datum. Z oddílu nadepsaného jako Seznam žádostí soud zjistil, že dne datum byly žalovanému odmítnuty žádosti o zřízení kreditní splátkové karty a revolvingový úvěr s úvěrovými rámci 16 980 Kč a 20 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že je zde dne datum zaúčtována příchozí platba ve výši 27 700 Kč od právnická osoba příjmení spol. s r.o., dne datum platba ve výši 17 373 Kč od právnická osoba spol. s r.o., dne datum je na účtu zaznamená úhrada částky 11 054 Kč s popisem nájemné, dne datum je zde zaevidována plánovaná splátka úvěru ve výši 484 Kč.

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč; smlouva o úvěru byla ze strany žalovaného podepsána dne datum.

8. Z y označené jako Data dodaná klientem (č. l. 47 spisu) soud zjistil, že je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, emailová adresa, telefonní číslo, rodné číslo, průkaz totožnosti, místo trvalého bydliště.

9. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu a odstoupení od Smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. Dne datum pak byla žalovanému adresována předžalobní výzva.

11. Z y označené jako Ekonomická a finanční data vyplývá, že u žalovaného je uveden jako druh bydlení u rodičů, zdroj příjmu uvedeno zaměstnání u právnická osoba příjmení spol. s.r.o., čistý měsíční příjem je uveden 23 000 Kč. Pravidelné měsíční údaje uvedeno 2 500 Kč, měsíční splátky úvěru je uvedeno 0 Kč.

12. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno, nebo že by výše vymáhané pohledávky neodpovídala skutečnosti.

13. Z provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně na základě uzavřené Smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Necelé dva měsíce před uzavřením této Smlouvy přitom byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč s celkovou částkou ke splacení ve výši 231 515 Kč a výší měsíční splátky 2 437 Kč. Dne datum byly žalovanému odmítnuty dvě žádosti o úvěr s úvěrovými limity 16 980 Kč a 20 000 Kč. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba, uvedl, že bydlí u rodičů, přitom ale ze svého účtu hradil nájemné ve výši 10 054 Kč. Jako měsíční výdaje přitom žalovaný uvedl pouze částku 2 500 Kč.

14. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.

19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

20. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.

21. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr, když nesprávným způsobem vyhodnotila informace sdělené žalovaným a skutečnosti, které zjistila z dotazů na úvěrové registry. Žalovaný dne datum požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, přitom necelé dva měsíce před tím si sjednal úvěr na částku 160 000 Kč s celkovou částkou splatnou ve výši 231 515 Kč a kdy necelý měsíc před uzavřením Smlouvy dne datum byly žalovanému odmítnuty dvě žádosti o úvěr. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 2 500 Kč, přitom z výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, vyplývá, že platí nájemné ve výši 11 054 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Především předchozí sjednaný úvěr a zamítnuté žádosti o další úvěry, vše v rozmezí dvou měsíců, měly být pro žalobkyni varováním při poskytnutí dalšího úvěru žalovanému. Podezřelé žalobkyni mělo být dále to, že žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje pouze ve výši 2 500 Kč měsíčně, přitom z jeho účtu odešla platba s popisem nájemné ve výši 11 054 Kč. Žalobkyně proto buďto měla žádost žalovaného o úvěr odmítnout, případně, pokud chtěla žalovanému úvěr poskytnout, měla tyto informace důkladněji prověřit. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu žalobkyně nedostála svým povinnostem kladeným na ni zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně tudíž má nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od žalobkyně vyčerpal, a výší peněžních prostředků, které žalovaný žalobkyni již zaplatil. Vyjde-li soud z tvrzení žalobkyně, vyčerpal žalovaný od žalobkyně částku 40 548,07 Kč a uhradil jí částku celkem ve výši 16 881,90 Kč. Rozdíl činí 23 666,70 Kč. Soud proto tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

22. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 23 666,17 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 74 % a neúspěšná byla co do částky 8 191 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 26 %. příjmení procesní úspěch žalobkyně tak představuje 48 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 14 246,20 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 275 Kč, odměna advokáta ve výši 9 520 Kč pode a , advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby po 2 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle advokátního tarifu, dále s navýšením o 21 % DPH. Na náhradě nákladů řízení byla žalobkyni s ohledem na úspěch ve věci přiznána částka 6 838,20 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí