Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 15/2023-44

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 32 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 040 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 32 900 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 065 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 900 Kč od 11. 10. 2021 do 8. 1. 2022, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 040 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 32 900 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 065 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 900 Kč od 11. 10. 2021 do 8. 1. 2022, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 32 900 Kč s příslušenstvím a dalšími nároky, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí byl poskytnut.

2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými.

3. Soud podle ustanovení ve spojení s  rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 28 500 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran, a dále souhlas se zpracováním osobních údajů a standardní informace o spotřebitelském úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky žalobkyně, sazebník, souhlas se zpracováním osobních údajů a standardní informace o úvěru). Žalovaná načerpala postupně celý úvěrový rámec, tj. částku 28 500 Kč (přehled transakcí). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, uhradila žalovaná na danou smlouvu celkem 8 640 Kč.

6. Při sjednávání smlouvy žalovaná doložila kopii svého občanského průkazu (kopie občanského průkazu) a dále uvedla, že celkový počet osob v její domácnosti jsou tři osoby, z toho dvě s příjmem. Jako své výdaje žalovaná uvedla částku 7 500 Kč, jako příjmy uvedla 15 500 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období do poloviny dubna 2021 (kdy soud se zabýval pouze obdobím od února 2021, a to s ohledem na uzavření smlouvy v červenci 2021) vyplývá, že pravidelné příjmy žalované jsou tvořeny rodičovským příspěvkem, příspěvkem na bydlení a příspěvkem na její dvě děti. Zároveň z výpisu vyplývá, že žalovaná platí nájem ve výši 12 000 Kč, že má jiný dluh (příjmení půjčku, kdy splácí cca 900 Kč měsíčně), a kdy mimo jiné vynakládá prostředky u sázkových kanceláří (výpis z běžného účtu a přehled příjmů). Ve vztahu k dalšímu posouzení úvěruschopnosti žalované odkázala žalobkyně na svoji interní metodiku (interní metodika žalobkyně).

7. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána výzvou zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).

8. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu ( a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a (dále také jen„ ZSÚ“).

9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky.

10. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně nebyla. V prvé řadě žalobkyně doložila výpisy z účtu pouze do dubna 2021, přičemž smlouva byla uzavřena až v červenci 2021. Již z toho plyne, že aktuální finanční situace žalované nemohla být řádně přezkoumána.

11. Co se týče příjmové stránky žalované, z výpisů plyne, že její pravidelné příjmy tvoří státní příspěvky, a to i na její dvě děti, ve výši cca 17 500 Kč. Podklady žalobkyně přitom vycházejí pouze z jedné osoby bez příjmu, avšak to, že žalovaná pobírá příspěvky na dvě děti, je zřejmé z předložených výpisů. Tuto skutečnost žalobkyně nijak nereflektovala. Tato skutečnost ve spojení s tím, že příjmy žalované jsou tvořeny toliko státními příspěvky, zakládá důvodnou pochybnost o tom, že by žalovaná mohla být v situaci, aby její poměry odůvodňovaly poskytnutí spotřebitelského úvěru.

12. Věřitel dále dostatečným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalované, když si nevyžádal od žalované bližší informace a doklady o jejích pravidelných výdajích. Z výpisů plyne, že žalovaná platí nájem ve výši 12 000 Kč měsíčně. Např. za měsíc duben 2021 (stále ještě cca tři měsíce před sjednáním smlouvy) pak má žalovaná příjmy 17 672 Kč a výdaje 17 317 Kč. Je tedy zřejmé, že již několik měsíců před sjednáním smlouvy zvládala své finance žalovaná jen velmi obtížně a již v této době měla jiný dluh – půjčku se splátkou cca 900 Kč měsíčně. Obsah výpisů tedy neodpovídá žalovanou deklarovaným výdajům. Věřitel tedy měl zkoumání reálných výdajů žalované věnovat mnohem důslednější pozornost a vyžádat si od žalované další doklady, kterými by její výdajová stránka mohla být teprve ověřena (věřitel si nevyžádal ani nájemní smlouvu). Z obsahu spisu se dále nepodává, s kým žalovaná měla bydlet a zda a jak případně se daná osoba na jejích výdajích měla podílet. Věřitel se tedy spolehl na nedoložené částky uvedené žalovanou. S ohledem na její nízký příjem tvořený toliko státními příspěvky, skutečnost, že se žalovaná stará o dvě děti, poměrně vysokou částku, kterou měla žalovaná splatit podle smlouvy, a dále skutečnost, že z výpisů plyne, že výdaje žalované např. v dubnu 2021 dosahují v zásadě výše jejího celého příjmu, bylo povinností věřitele výdajovou stránku žalované dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalované. Sama žalobkyně přitom v dané souvislosti uvedla, že výpisy z účtu použila k ověření příjmů (a nikoli tedy výdajů). Ze všech shora uvedených okolností plyne, že věřitel neměl dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní kladný závěr o reálné schopnosti žalované úvěr splatit.

13. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo, proto byla v tomto ohledu žaloba zamítnuta, to včetně požadovaných nákladů na vymáhání, kdy podle názoru soudu je nepřípustné v daném ohledu takovým způsobem přenášet na spotřebitele interní náklady žalobkyně. Jde o provozní náklady, které mohou být započítány v ceně poskytnuté služby. Co se týče upomínání žalované, tak žalobkyni by v případě procesního úspěchu příslušela náhrada za předžalobní výzvu.

14. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

15. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 19 860 Kč (byla předána částka 28 500 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 8 640 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat.

16. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud.

17. Co se týče doby splatnosti, vyšel soud podpůrně z , a to i s ohledem na to, že žalovaná strana si musela být vědoma své povinnosti k plnění vůči svému věřiteli právě alespoň v rozsahu rozdílu poskytnuté a vrácené částky. Takto soudem určená doba splatnosti dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku je proto přiměřená i z hlediska o. z (povinnost plnit bez zbytečného odkladu). Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se od výše uvedeného odchýlil, kdy zejména strana žalovaná netvrdila, že by ji její možnosti opravňovaly splácet dluh výlučně formou splátek, dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované, a bylo tedy rozhodnuto o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení. Žalobkyni proto nepřísluší uplatněný nárok na úrok z prodlení a žaloba byla co do úroku z prodlení zamítnuta.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle , neboť poměr procesního úspěchu (při přihlédnutí k žalobkyní požadovaným nárokům včetně úroku z prodlení, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) je v zásadě stejný, resp. mírně převažuje ve prospěch žalované, které však v řízení náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.