Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

217 C 26/2022-62

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 72.760 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.779 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63.799 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, dále částky 8.981,92 Kč a úroku ve výši 64,58 % ročně z částky 53.000 Kč od 18.5.2022 do 10.6.2022 ve výši 2.194,08 Kč a dále úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53.000 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.5.2022 dosáhne částky 178.732 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.779 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63.799 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, dále částky 8.981,92 Kč a úroku ve výši 64,58 % ročně z částky 53.000 Kč od 18.5.2022 do 10.6.2022 ve výši 2.194,08 Kč a dále úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53.000 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.5.2022 dosáhne částky 178.732 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.10.2022 domáhala vydání rozhodnutím, kterým by soud rozhodl o zaplacení částky ve výši 72.760 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 3.2.2022, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru ve výši 53.000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z níže uvedených listinných důkazu, jimiž byly smlouva o úvěru ze dne 3.2.2022 vč. pojištění, předsmluvní formulář ze dne 3.2.2022, hodnocení klienta ze dne 3.2.2022, doklad o výplatě ze dne 8.11.2021, 8.12.2021 a 7.1.2022, prohlášení klienta ze dne 3.2.2022, oznámení o schválení úvěru ze dne 7.2.2022 vč. doručenky, splátkový kalendář ze dne 7.2.2022, doklad o vyplacení úvěru ze dne 4.2.2022, dodatek číslo ze dne 4.2.2022, informace o pojištění vč. pojištění schopnosti splácet a přihlášky do pojištění, karta klienta, výpis z registru SOLUS, kopie občanského průkazu žalovaného, hodnota skoré žalovaného NRKI, výzvy k zaplacení ze dne 12.4.2022 a ze dne 13.5.2022, oznámení ze dne 16.5.2022, předžalobní výzva ze dne 21.9.2022 vč. poštovního podacího archu a výpis ARAD – výše úroku v období 2/ 2022 učinil následující závěry ohledně skutkového stavu.

4. Dne 3.2.2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru číslo vč. dodatku číslo z téhož dne, kdy její nedílnou součástí byla přílohy, a to příloha číslo pojištění schopnosti splácet úvěru, předsmluvní formulář, hodnocení klienta prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář. Na základě uvedené smlouvy byla dne 4.2.2022 vyplacena na účet žalovaného označený ve smlouvě číslo bankovní účet částka ve výši 53.000 Kč, což bylo zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 4.2.2022. Úvěr ve výši 53.000 Kč resp. celkovou částku ve výši 148.944 Kč se žalovaný zavázal splatit v 48 splátkách po 3.536 Kč vždy nejpozději 12 dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěru vyplacen. Úrok byl sjednán ve výši 64,58 % ročně. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru vč. příloh. Úvěr byl žalovanému schválen, což bylo zjištěno z oznámení o schválení úvěru ze dne 7.2.2022, které bylo žalovanému doručeno dne 15.2.2022. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. V rámci ověřování úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že v období říjen 2021 až prosinec 2021 činil průměrný příjem žalovaného 17.470 Kč, jak vyplývá z dokladu o výplatě ze dne 8.11.2021, 8.12.2021 a 7.1.2022. Žalovaný neměl žádný dluh po splatnosti, což bylo zjištěno z registru SOLUS. Žalobkyně žalovaného hodnotila jako dlužníka se skórem ve výši 280, s tím, že skóre v rozmezí 166-315 přestavuje nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán. Čím vyšší hodnota skóre, tím je vyšší pravděpodobnost splácení. U žalovaného se jednalo tedy o nízké body v kategorii I. Žalobkyně přesto žalovanému úvěr poskytla, kdy k tvrzeným výdajům za bydlení ve výši 3.384 Kč, ostatním (dopravy, kurzy, záliby) ve výši 100 Kč nebylo doloženo ničeho. K zaplacení dosud neuhrazené částky žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala, což bylo zjištěno z výzev k zaplacení ze dne 12.4.2022 a ze dne 13.5.2022. Kdy následně z oznámení ze dne 16.5.2022 bylo zjištěno, že byl úvěr zesplatněn a dlužná částka činila celkem 63.779 Kč Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 21.9.2022 vč. poštovního podacího archu, kdy byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Obvyklá výše úroku z úvěru v období únor 2022 činila cca 13%, což bylo zjištěno výpisu ARAD – výše úroku v období 2/ 2022.

5. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

12. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela pouze z výplatných pásek předložených žalovaným, kdy z příjmu ve výši 19.908 Kč, 18.614 Kč a 13.888 Kč činil průměrný příjem 17.470 Kč. Konkrétními výdaji žalovaného (náklady na bydlení, na stravu, ošacení, hygiena) se žalobkyně vůbec nezabývala.

13. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu např. na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

14. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ve výši 53.000 Kč, které žalobkyně poskytla žalovanému hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný nezaplatil ničeho, a proto je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 53.000 Kč.

16. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní pokutu. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Předmětem řízení je tedy bezdůvodné obohacení žalovaného, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v  , zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil, nemohl soud rozhodnout o splatnosti jinak, než dle žádání žalobkyně, neboť žalovaný své poměry a tedy své schopnosti nedoložil ani neobjasnil. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení ZoSU, z jehož slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím, a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v  jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis nepřiléhavé a nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. ).

17. S ohledem na shora uvedené soud následně výrokem II. další nároky zamítl.

18. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve smyslu ust. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobkyně, a tato by tak byla povinna mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly.

19. Lhůta k plnění je odůvodněna ust.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.