Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 53/2022-83

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 40.676 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39.900 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39.900 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení

úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 39.900 Kč od 18. 10. 2021 do 13. 11. 2021;

úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 39.900 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení;

kapitalizovaného úroku ve výši 1.864,09 Kč od 14. 7. 2021 do 17. 10. 2021;

částky 776 Kč,

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.828 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39.900 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 39.900 Kč od 18. 10. 2021 do 13. 11. 2021; úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 39.900 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení; kapitalizovaného úroku ve výši 1.864,09 Kč od 14. 7. 2021 do 17. 10. 2021; částky 776 Kč, <b>zamítá.</b> III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.828 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 23. 11. 2021, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 39.900 Kč (představující jistinu dluhu), úroku 17,9 % ročně z pohledávky 39.900 Kč od 18. 10. 2021 do 13. 11. 2021 (představujícího sjednaný smluvní úrok), úroku 8,5 % ročně z pohledávky 39.900 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení (představujícího zákonný úrok

z prodlení), úroku 8,5 % ročně z pohledávky 39.900 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení (představujícího smluvní úrok dle o spotřebitelském úvěru), kapitalizovaného úroku ve výši 1.864,09 Kč od 14. 7. 2021 do 17. 10. 2021 (představujícího souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne načerpání úvěru do dne předcházejícího dni zesplatnění), částky 776 Kč (představující příslušenství pohledávky - účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a dlužné pojistné ve výši

176 Kč dle dodatku číslo k rámcové smlouvě), a náhrady nákladů řízení ve výši 1.628 Kč. Uvedl, že se žalovanou uzavřel dne 7. 7. 2021 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě aktivoval žalované běžný účet, dále dne 10. 7. 2021 se žalovanou uzavřel dodatek číslo k rámcové smlouvě, na jehož základě požádala o úvěr ve výši 40.000 Kč a tento úvěr

č. anonymizováno jí byl schválen a dne 14. 7. 2021 vyplacen na její běžný účet. Žalobce

se s žalovanou ve smlouvě dohodli, že žalovaná uhradí poskytnuté peněžité prostředky, společně s dohodnutým úrokem 17,9 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách po

1.007 Kč, splatných vždy do každého 15. dne daného měsíce, splatnost první splátky byla dohodnuta na den 15. 8. 2021. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácela, žalobci uhradila pouze částku ve výši 100 Kč dne 15. 8. 2021, následně již žalobci neuhradila ničeho, a proto žalobce úvěr ke dni 18. 10. 2021 zesplatnil. Žalované odeslal výzvu k zaplacení dluhu ze dne 18. 10. 2021, obsahující oznámení o zesplatnění úvěru, výzvu k uhrazení dluhu i předžalobní výzvu dle

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení (dále jen „ “) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 7. 7. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou žalobce zřídil žalované běžný účet č. bankovní účet. Z dodatku číslo k rámcové smlouvě shora ze dne 10. 7. 2021 soud zjistil, že na jeho základě byl žalované poskytnut úvěr číslo anonymizováno ve výši 40.000 Kč, s dohodnutou základní úrokovou sazbou 17,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem na běžný účet žalované shora, s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1.007 Kč, splatnou vždy 15. dne v každém měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru, splácenou automatickým inkasem z běžného účtu žalované shora.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované číslo účtu bankovní účet ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že dne 14. 7. 2021 byla na tento účet připsána částka ve výši 40.000 Kč od příjmení příjmení, označená jako načerpání půjčky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k předčasnému uhrazení všech jejích dluhů v celkové výši 42.540,09 Kč, včetně dluhu z půjčky č. anonymizováno ve výši 41.764,09 Kč, do 27. 10. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude na ni muset podat žalobu. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce dne 20. 10. 2021 žalované odeslal.

8. Ze sdělení, resp. odpovědi žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěruschopnost žalované, soud zjistil, že žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu s ustanovením ,

o spotřebitelském úvěru, tak, že posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaná jako klient sama poskytla v žádosti o úvěr. Dále žalobce uvedl, že osobní údaje klienta ověřuje proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Tato data jsou obsažena v přehledu žádostí o úvěr obsaženém v ě označené jako aplikační data.

9. Žalovaná předložila žalobci potvrzení o výši hlavního příjmu vystavené dne 8. 7. 2021, kterým prokázala výši svých příjmů za předcházející období v průměrné výši 23.577 Kč, trvání pracovního poměru na dobu neurčitou a další údaje.

10. Dále žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který mu klient udělil v rámcové smlouvě. Žalobce také nahlíží do insolvenčního rejstříku.

11. Po individuálním posouzení všech informací žalobce rozhodne, zda je klient schopen požadovaný úvěr splácet a zda mu jej poskytne, či nikoliv. V případě žalované žalobce neměl důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet, a proto jí jej poskytl. O splnění povinnosti žalobce postupovat při sjednávání úvěru a posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí svědčí i skutečnost, že další žádosti žalované o poskytnutí úvěru žalobce zamítl.

12. Z potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu zaměstnance (žadatele

o úvěr), vystaveného dne 8. 7. 2021 zaměstnavatelem jméno příjmení, se sídlem adresa, IČO, na jméno žalované, soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce žalované činil 23.577 Kč a že její pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou od 2. 2. 2021.

13. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( , (dále jen „o. z.“).

14. Podle z. č. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,

oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2

o. z.).

21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (anonymizováno právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

22. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. , však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008

o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v Bankovním registru klientských informací), anebo z údajů sdělených žalovanou (jako jsou například údaje o příjmech a výdajích obsažené v přehledu žádostí o úvěr v ě označené jako aplikační data shora), které se rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní jednak z důvodu absence uvedení zdrojů, které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci (s jedinou výjimkou předloženého potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu žalované), jednak z důvodu chybějící jakékoli bližší specifikace těchto údajů. Jejich uvedení jako údajů obecného charakteru (např. příjmy ostatních členů domácnosti, výdaje domácnosti, splátky ostatních členů), jejichž spojitost s individuálními příjmovými a výdajovými poměry žalované v době uzavírání smlouvy je diskutabilní a neprůkazná, dále generuje a vůbec nevysvětluje z nich samotných vyplývající rozpory, jako je například žalobcem nijak nereflektovaný rozdíl v částkách uvedených v kategorii výdaje domácnosti jako 10.000 Kč dne 8. 7. 2021

a 15.000 Kč dne 9. 7. 2021, resp. v kategorii příjmy ostatních členů domácnosti jako

20.000 Kč dne 8. 7. 2021 a 30.000 Kč dne 9. 7. 2021.

25. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena velmi zběžně až ledabyle (a vlastně pouze ve formě údajů sdělených žalovanou, uvedených v přehledu žádostí o úvěr shora),

a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované, obsažené v přehledu žádostí

o úvěr shora, popsané pouze obecně jako výdaje domácnosti (bydlení/léky-jídlo-doprava), jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměla v rámci běžného ekonomického provozu, nota bene v situaci poměrně standardní příjmové situace, žádné další výdaje. Ve spojení s žalobcovými závěry o nenabytí důvodných pochybností

o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr se pak jeví jako účelově resp. pro forma uváděné.

26. Stejně tak se soudu jako účelový jeví žalobcem uváděný argument, údajně dokládající splnění jeho povinnosti postupovat při sjednávání úvěru a posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, že další žádosti žalované o poskytnutí úvěru žalobce zamítl. Jednak případné zamítnutí dalších, resp. následujících žádostí o úvěr nikterak neosvědčuje dostatečnost posouzení úvěruschopnosti u předchozí schválené žádosti o úvěr, a navíc z přehledu žádostí o úvěr shora vyplývá, že žalobce žalované zamítl kromě žádosti

(o kontokorent) učiněné po schválení předmětného úvěru i žádost (rovněž o kontokorent), učiněnou ještě před žádostí o předmětný, následně žalobcem schválený úvěr.

27. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy

o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu

o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

28. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 40.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku uhradila 100 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 39.900 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 39.900 Kč za dobu od 28. 10. 2021 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 28. 10. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 18. 10. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději 27. 10. 2021, dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 20. 10. 2021, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 25. 10. 2021 považuje výzva za doručenou). Splatnost proto nastala dne 27. 10. 2021, v prodlení je žalovaná od 28. 10. 2021. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením ,

a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády

č. ). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno

a zdůvodněno výše.

29. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

30. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl

( ). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo

( ). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu ( ). Žalované žádné náklady řízení nevznikly, žalobci, jenž byl v řízení téměř zcela úspěšný, resp. jehož neúspěch byl marginální, soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši dle , a to v částce 200 Kč, v souladu s ustanovením za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) dle a uvedené vyhlášky, tedy celkem částka ve výši 200 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši

1.628 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze , o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 1.828 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (

).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebude-li splněna povinnost uložená tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.