Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 367/2022-110
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 296 211,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 183 435,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 183 435,66 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 112 775,95 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 442,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 211,61 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 112 775,95 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 293 812,45 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 2 962 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 183 435,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 183 435,66 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 112 775,95 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 442,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 211,61 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 112 775,95 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 293 812,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 2 962 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 296 211,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) právnická osoba, IČO číslo, postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o úvěru ze dne datum, ve které se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému 300 000 Kč s tím, že úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 14,90 % ročně spolu s poplatky, za tímto účelem se zavázal na svém běžném účtu udržovat dostatek finančních prostředků. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právnická osoba proto úvěr dle smlouvy zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na dluh celkem uhradil 116 564,34 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu 293 812,45 Kč, která je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru 289 573,55 Kč a připsaný i úroky z úvěru 4 238,90 Kč, dále požaduje poplatky 2 399,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 49,03 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 4 442,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 211,61 Kč od datum do zaplacení, a úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 293 812,45 Kč od datum do zaplacení. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě informací získaných od žalovaného, které získal při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru a v rámci kterého byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný v žádosti uvedl, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Před podáním žaloby zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, avšak bezúspěšně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané jako smlouva o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO číslo. Podle této smlouvy předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla 300 000 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet. Úvěrem byl konsolidován dluh u předchůdkyně žalobkyně ve výši 253 256 Kč, zbývající prostředky a byly poskytnuty žalovanému volně k použití. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 14,90 % ročně a poplatky ve 119 pravidelných měsíčních splátkách po 4 903 Kč vždy k 20. dni v měsíci. První splátka měla výt uhrazena dne datum, poslední splátka ve výši 1 295 Kč dne datum.
4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta zpracovaného bankou právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že má příjem 18 244 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval z příchozích transakcí na účtu klienta vedeného bankou, přičemž částka odpovídá aktuální výši rodičovského příspěvku. příjmení dále ověřila, že klient nemá insolvenční řízení, a v interní evidenci klientů nemá vedeny žádné negativní informace. Klient uvedl v žádosti výdaje 0 Kč, přičemž banka stanovila životní výdaje klienta na základě informací od klienta v kombinaci s interními daty a za využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 095 Kč. Splátkové zatížení včetně nově sjednaného úvěru činilo 9 568 Kč měsíčně.
5. Z výpisů z účtu č. bankovní účet za listopad 2018 a leden 2019 až prosinec 2019 bylo zjištěno, že se jedná o běžný účet žalovaného vedený u právnická osoba, přičemž žalovaný neměl dle výpisů v měsících únor až červenec 2019 a září až říjen 2019 na účtu dostatek prostředků, aby byl schopen hradit splátky úvěru. Dále bylo zjištěno, že na účet přicházel příjem z rodičovského příspěvku 7 300 Kč a dále další nepravidelné příjmy v různé výši, u nichž není zřejmé, o jaké příjmy se jedná.
6. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 116 564,34 Kč a že již od prosince 2019 hradil splátky po jejich splatnosti.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka číslo byla předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.
8. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávky.
9. Z potvrzení podání bylo zjištěno, že dne datum podal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a potvrzení podání ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky číslo ve výši 320 958,22 Kč, a to do datum.
11. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
12. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba smlouvu o úvěru dne datum, na základě které žalovanému poskytla 300 000 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet. Úvěrem byl konsolidován dluh u předchůdkyně žalobkyně ve výši 253 256 Kč, zbývající prostředky a byly poskytnuty žalovanému volně k použití. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 14,90 % ročně a poplatky ve 119 pravidelných měsíčních splátkách po 4 903 Kč vždy k 20. dni v měsíci. První splátka měla výt uhrazena dne datum, poslední splátka ve výši 1 295 Kč dne datum. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že má příjem 18 244 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval z příchozích transakcí na účtu klienta vedeného bankou. Z toho bylo 7 300 Kč měsíčně rodičovský příspěvek, u dalších příjmů, které byly za jednotlivé měsíce předcházející uzavření smlouvy v různé výši, není zřejmý jejich původ. Klient uvedl v žádosti výdaje 0 Kč, přičemž banka stanovila životní výdaje klienta na základě interního modelu na 6 095 Kč. Splátkové zatížení včetně nově sjednaného úvěru činilo 9 568 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného však v měsících předcházejících uzavření smlouvy byly vyšší než uváděné a ve velké části měsíců by žalovaný neměl prostředky na to, určenou výši splátky uhradit. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil dle úvěrového účtu celkem částku 116 564,34 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne datum.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
21. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když vycházela pouze z příjmů žalovaného, které uvedl v žádosti, aniž by po ověření ve výpisech z běžného účtu žalovaného zohlednila, že kromě rodičovského příspěvku 7 300 Kč není zřejmé, o jaké příjmy se jedná. Dále že z výpisů z běžného účtu vyplynuly rovněž vysoké výdaje, které neodpovídají odhadům předchůdkyně žalobkyně a které měly za následek, že žalovaný měl mínusové zůstatky, nebo zůstatky, které nepostačovaly k pokrytí sjednané splátky. Nelze tak dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.
23. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ o. s. ř. “), přesto k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
24. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 300 000 Kč a žalovaný uhradil 116 564,34 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 183 435,66 Kč. Splatnost dlužné částky nastala datum na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož žalobkyně byla procesně úspěšnější jen v nepatrné výši 4 %.
26. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 2 962 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí poplatek 5 % z této částky, tedy 14 811 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 11 849 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.