Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 83/2023-85

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 12 165,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne

datum domáhala na žalovaném zaplacení 12 165,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o osobní kreditní kartě číslo Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a podmínky osobních kreditních karet. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše 10 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 21,99 % ročně, poplatky a pojistným za sjednané pojištění ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně však částkou 100 Kč. Dle čl. 2 podmínek osobních kreditních karet se poplatky stávaly součástí vyčerpané jistiny úvěru. Poplatek za správu úvěru činil dle sazebníku 59 Kč, poplatek za upomínku činil 500 Kč a poplatek za zaslání oznámení o přečerpání úvěrového limitu činil 20 Kč. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhrady splátek převodem z účtu žalovaného číslo bankovní účet bez dalšího souhlasu žalovaného. Celkem za dobu trvání smlouvy vyčerpal žalovaný částku 20 856,10 Kč a celkem žalobkyni uhradil 10 598,84 Kč na jistině, částku 6 021,27 Kč na úroku z úvěru, částku 115,15 Kč na úroku z prodlení a částku 4 849,03 Kč na poplatcích. Naposledy žalovaný uhradil dne datum splátku splatnou dne 25. 2 2022, dále již neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný nedodržel své povinnosti dle čl. 5 písm. a) podmínek pro osobní kreditní karty, žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum, odeslaným žalovanému dne datum Smlouva zanikla dnem doručení odstoupení žalovanému dne datum, tj. v souladu s čl. 8 všeobecných obchodních podmínek 15. dnem po odeslání odstoupení do zahraničí. Výpisem z účtu byl žalovaný informován o celkové dlužné částce ke dni datum ve výši 13 835,99 Kč, která se seskládala z dlužné jistiny 10 257,26 Kč, poplatků ve výši 1 800,64 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ke dni datum ve výši 1 610,85 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni datum ve výši 167,24 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Vycházela nejen z informací uvedených žalovaným, ale též z těch, které si sama aktivně zjišťovala a ověřila ze zdrojů nezávislých na žalovaném. Výši závazků a platební morálku žalovaného prověřila nejdříve z databází (z tkz. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů na žalovaném nezávislých. Po podrobném zkoumání dostupných informací přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzovala dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Jak výslovně žalobkyně v doplnění žaloby uvedla„ Schopnost žalovaného splácet úvěr byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na

základě Pokynu agentury práce zaměstnanci k dočasnému výkonu práce u jiného zaměstnavatele

(uživatele) v němž zaměstnavatel žalovaného příjmení - anonymizována dvě slova právnická osoba

uvedl výši měsíčního příjmu z pracovního poměru žalovaného uzavřeného na dobu neurčitou za

období od datum do datum ve výši 14.500 Kč; a dále Pokynu agentury práce zaměstnanci k dočasnému výkonu práce u jiného zaměstnavatele (uživatele), v němž zaměstnavatel žalovaného příjmení - anonymizována dvě slova právnická osoba uvedl výši měsíčního příjmu z pracovního poměru žalovaného uzavřeného na dobu neurčitou za období od datum do datum ve výši 20 300 Kč, příjmy žalovaného měly vzestupnou tendenci. Žalobkyně dále prověřila uvedeného zaměstnavatele v interní aplikaci hodnotící rizikovost klientů ve vztahu k možnému podvodnému jednání. příjmení jiné bylo dále ověřeno, zdali zaměstnavatel existuje, je veden ve veřejném seznamu a má přidělené IČO. Zaměstnavatel byl ověřen také na portálu www.justice.cz s ohledem na možný úpadek zaměstnavatele. V rámci prověřování různých údajů o zaměstnavateli byl vyhotoven verifikační formulář, ve kterém jsou všechny rozhodné informace zaznamenány. Žalobkyně žádné podezřelé skutečnosti nezjistila. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelná mzda od právnická osoba - anonymizována dvě slova právnická osoba za posledních 6 měsíců činí v průměru 14 480 Kč. příjmení to za posledních 6 měsíců byl zde ještě příjem v celkové výši 33 000 Kč v podobě vkladů na účet přes bankomat, měsíčně v průměru 5 500 Kč. Žalovaný uvedl, že se rovněž jedná o mzdu, která je mu částečně vyplácena v hotovosti. Co do výdajů žalovaného, ty posuzovala žalobkyně nejen ze sdělení žalovaného, ale konfrontovala je také s veřejně známými skutečnostmi. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 500 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, platby spoření 500 Kč. Žalobkyně ovšem vycházela z výdajů žalovaného 8 110 Kč, při ověřování celkových výdajů totiž zohlednila i životní minimum a další možné výdaje. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela jistě dána, navíc žalovaný i poměrně delší dobu své závazky vůči žalobkyni plnil a je tak zřejmé, že v jeho možnostech bylo sjednané splátky hradit.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně, odročení jednání nežádal. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle , (dále jen ).

3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav, který opírá zejména o níže vyjmenované listinné důkazy, které hodnotil každý jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech:

5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o osobní kreditní kartě číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl žalovaný při splnění smluvních podmínek oprávněn opakovaně čerpat prostřednictvím kreditní karty. Úvěr byl veden na účtu č. bankovní účet. Žalovaný se smlouvou zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni průběžně vracet v měsíčních splátkách 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně částkou 100 Kč se splatností každého 25. dne v měsíci. Žalobkyně byla oprávněna splátky strhávat z účtu žalovaného č. bankovní účet. Součástí splátek byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 21,99 % ročně, pojistného ve výši dle sazebníku a poplatků dle sazebníku.

6. Všeobecné obchodní podmínky a podmínky osobních kreditních karet upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou. Sazebník stanovoval výši poplatků spojených s úvěrem. Oznámením o úrokových sazbách byly stanoveny aktuální sazby úroku z úvěru.

7. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy seznámila s právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy.

8. Z historie úvěru soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal ode dne datum. Naposledy žalovaný uhradil splátku dne datum Celkem žalovaný uhradil na splátkách částku 21 469,08 Kč.

9. Z upomínek ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum soud vzal za prokázané, že se žalovaný opakovaně ocital v prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru a žalobkyně jej musela o zaplacení dlužných splátek upomínat.

10. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum včetně dodejky od žalovaného soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek od smlouvy odstoupila.

11. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne datum soud zjistil, že ke dni datum žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 13 825,20 Kč a sestávala se z částky 12 057,90 Kč, úroků po splatnosti ve výši 1 380,75 Kč, úroku ve výši 221,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 165 Kč. příjmení 12 057,90 Kč se sestávala z dlužné jistiny 10 257,26 Kč a poplatků ve výši 1 800,64 Kč.

12. Z předžalobních upomínek ze dne datum včetně podacích archů ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení žalované částky.

13. Z historie úvěru nebylo zjistitelné, jakou částku žalovaný skutečně čerpal, neboť nelze rozlišit čerpané peněžní prostředky a úroky přirostlé k jistině. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný čerpal celkovou částku 20 856,10 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil na čerpané peněžní prostředky celkovou částku 21 469,08 Kč.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

16. Dle ust. ., (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Tvrzení žalovaného, zejména co do jeho výdajů (přičemž soud považuje výdaje tvrzené žalovaným za velmi nízké) žalobkyně dostatečně neověřila, např. smlouvami o nájmu, doklady co do dalších výdajů. Též neověřila tvrzení žalovaného, že pravidelně vkládaná měsíční částka je součástí jeho mzdy. Dle názoru soudu tak navíc žalobkyně nedostatečně zhodnotila i úvěruschopnost žalovaného.

29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

30. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, navíc zjištěné skutečnosti nedostatečně posoudila, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.),

tj. částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 20 856,10 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku 21 469,08 Kč. Jelikož žalovaný vrátil žalobkyni již více, než mu žalobkyně poskytla, bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně nevzniklo. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. Výrok II. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, však žádné náklady řízení dle obsahu spisy nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.