Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 35/2023-56

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 51 159,51 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 8 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 023,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 22 265,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 289,82 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 717,12 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 28 974,75 Kč, v této části se žaloba zamítá.

VI. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 547,71 Kč od 27. 10. 2022 od 16. 1. 2023, v této části se žaloba zamítá.

VII. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 869,69 Kč, v této části se žaloba zamítá.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IX. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 511 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 8 000 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 023,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 22 265,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 289,82 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 717,12 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 28 974,75 Kč, v této části se žaloba zamítá. VI. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 547,71 Kč od 27. 10. 2022 od 16. 1. 2023, v této části se žaloba zamítá. VII. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 869,69 Kč, v této části se žaloba zamítá. VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IX. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 511 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2023 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 30 289,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 289,82 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 717,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 974,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 547,71 Kč od 27. 10. 2022 do 16. 1. 2023, smluvní pokuty ve výši 20 869,69 Kč a nákladů řízení ve výši 14 680 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou na základě žádosti vyplněné žalovanou dne 23. 9. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím za dobu jeho trvání ve výši 38 664 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku 83 664 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 14 splátkách po 5 976 Kč, a to do 23. 11. 2020. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila částku ve výši 28 976,01 Kč. Závazek ze smlouvy byl zesplatněn ke dni 23. 11. 2020. Dne 4. 4. 2022 byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek a následně dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022, na základě kterých byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 20 869,69 Kč.

3. Podáním doručeným soudu dne 19. 4. 2023 (č.l. 42-43) pak žalobkyně doplnila svou žalobu, když uvedla, že schopnost žalované byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně na základě žádosti vyplněné žalovanou, ve které uvedla své identifikační údaje, číslo OP, příjmy, výdaje a zaměstnání. Pravdivost svých tvrzení žalovaná potvrdila svým podpisem. Dle uvedených údajů mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 22 762 Kč a po odečtení splátek tak žalované mělo zůstat 16 700 Kč. K žádosti byly doloženy důkazy, které žalobkyně zaslala soudu, jedná se o pracovní smlouvu, dodatek k pracovní smlouvě, výplatní pásky, výpisy z b.ú., potvrzení o poskytované péči. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Závěrem žalovaná vzala částečně zpět svou žalobu a navrhla, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 289,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 289,82 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrokem z prodlení ve výši 4 717,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 28 974,75 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 547,71 Kč od 27. 10. 2022 do 16. 1. 2023, částku ve výši 12 869,69 Kč a náhradu nákladů řízení. S ohledem na to soud v souladu s ustanovením řízení částečně zastavil (viz výrok I).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou

adresu, kde jí byla dne 24. 3. 2023 vhozena do domovní schránky. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. právnická osoba poskytla žalované dne 23. 9. 2019 částku 45 000 Kč, a to na základě žádosti (č.l. 12 a formulář o standardní informacích o spotřebitelském úvěru č.l. 14) a smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 13). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 83 664 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 45 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 38 664 Kč (úrok ve výši 4 332 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 22 050 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 182 Kč, náklady na inkaso plateb ve výši 8 100 Kč). To vše se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 5 976 Kč. Z předložené smlouvy dále vyplynulo, že RPSN činilo 272,44 %. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 28 976,01 Kč a 8 000 Kč.

7. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 16-28 spisu a potvrzení o provedení transakce č.l. 15). Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 11. 2022 (č.l. 29-30).

8. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 3. 3. 2023 doporučeně (č.l. 31-32).

9. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě tvrzení žalované a jí předložených dokladů, k čemuž doložila souhlas manžela se zpracováním osobních údajů (č.l. 45), pracovní smlouvu manžela (č.l. 46-50), výplatní pásky manžela (č.l. 50v), výpis z b.ú. (č.l. 51, 53), potvrzení prokazující dobu poskytování péče (č.l. 52). Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).

10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

11. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalované dne 23. 9. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru číslo. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 86 664 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 45 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 38 664 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 5 976 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.

12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení , , a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

13. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle ust. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalované je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

23. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

24. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

25. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala výdaje žalované. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelské úvěry přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

26. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 45 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila na zapůjčenou částku 28 976,01 Kč a 8 000 Kč (celkem 36 976,01 Kč).

27. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, zůstatek jistinu úvěru ve výši 8 023,99 Kč v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

28. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).

29. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

30. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle , (dále jen „ “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.