Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 229/2022-97

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 64,59 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky číslo, částka od datum do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový tento úrok ta dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 64,59 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 11,75 % ročně z částky [číslo], [částka] od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový tento úrok ta dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka. Jelikož žalovaná neplnila své povinnosti poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru, čímž zároveň vznikly žalobkyní vůči žalované další pohledávky sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru a smluvních pokut, celkem ve výši částka. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne datum se žalovaná nedostavila, projednal a rozhodl soud věc v její nepřítomnosti postupem dle ustanovení

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že bylo žalobkyni povoleno poskytovat spotřebitelské úvěry.

6. Z dokumentu„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěr“ bylo zjištěno, že zde byl obsažen popis systémového řešení podpisu klienta u smluv uzavíraných na dálku.

7. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že zde byly obsaženy standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Z hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí částka, za bydlení hradí žalovaná, která žije sama ve vlastní nemovitosti, částku ve výši částka a životní minimum žalované činí částka. Rozdíl mezi příjmy (částka) a výdaji (částka) tak činí částka. Žalovaná je zaměstnána u právnická osoba s.r.o., se sídlem adresa, a to od dne datum.

9. Z výpisu transakcí na běžném účtu žalované bylo zjištěno, že dne datum obdržela žalovaná od právnická osoba částku ve výši částka, dne datum obdržela částku ve výši částka, dne datum obdržela částku ve výši částka a dne datum obdržela částku ve výši částka.

10. Z lustrace příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že zde ohledně žalované nebyly žádné záznamy.

11. Z lustrace spisová značka bylo zjištěno, že anonymizováno skóre žalované činilo anonymizováno. Takové skóre spadá do Kategorie I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

12. Z prohlášení z datum bylo zjištěno, že zde žalovaná uvedla, že veškeré informace, které žalobkyni poskytla, jsou úplné a pravdivé.

13. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 64,58 % ročně. Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku ve výši částka v 48. měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 16. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy bude úvěr vyplacen. Z přílohy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že mezi účastníky bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr. Z dodatku číslo bylo zjištěno, že byl uzavřen dne datum. Z přihlášky do pojištění ze dne datum a z informačního dokumentu o pojistném produktu bylo zjištěno, že žalovaná souhlasila s přihlášením do pojištění„ Balíček pojištění B“ a zavázala se měsíčně hradit částku ve výši částka za tento druh pojištění.

14. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila její totožnost.

15. Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že dne datum žalobkyně žalované oznámila základní parametry úvěru a akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum ve znění dodatku číslo. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná byla povinna ve 48 splátkách hradit měsíčně vždy nejpozději 16. den v měsíci částku ve výši částka, se splatností první splátky dne datum.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne datum byla provedena platba na účet žalované ve výši částka.

17. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v období od datum do datum celkem devět splátek úvěru po částka v celkové výši částka.

18. Z výzvy ze dne datum, vč. dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu jejího prodlení s úhradou splátky úvěru za splátku číslo splatnou dne datum a splátku číslo splatnou dne datum.

19. Z výzev ze dne datum a datum bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek.

20. Z výzvy ze dne datum, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zesplatněné dlužné částky.

21. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti ( o. z.).

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.

28. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. -52).

29. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta žalobkyně nebyly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak nebyla řádně prověřena. Nebylo tak zjištěno, že by žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

30. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

31. Soud se proto zabýval otázkou, jaká částka byla žalované poskytnuta a jaká jí byla žalovanou vrácena. Žalobkyně poukázala dne datum na účet žalované částku ve výši částka. Žalovaná pak žalobkyni postupně splatila celkem částka. Soudem tak bylo vyhověno nároku žalobkyně na zaplacení rozdílu mezi těmito částkami – částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ( o. z.) od datum do zaplacení. Výše úroku z prodlení je stanovena Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba s ohledem na vše výše uvedené zamítnuta.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s  , kdy by ve věci úspěšnější žalované náležela příslušná část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované dle obsahu spisu nevznikly náklady řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, ke Krajskému soudu v Praze, do 15 dnů ode dne doručení.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.