Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 40/2023-58
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 360 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 684,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 679,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 684,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 679,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7.10.2022, doplněnou podáním ze dne 24.3.2023, domáhala zaplacení 25 360 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 684,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 679,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 28. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za službu životního pojištění ve výši 360 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2021. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně čerpala z informací poskytnutých přímo žalovaným, který rovněž ve smlouvě potvrdil jejich pravdivost, tj. z karty zákazníka (byl dotazován na jeho rodinné, pracovní a majetkové poměry), dále z insolvenčního rejstříku (bez záznamu), jakož i z provedeného skóringového modelu vycházejícího ze statistických dat a dokladů předložených žalovaným a v kartě zákazníka poznačených. Bylo tak zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako strojník s měsíčním příjmem 20 325 Kč a byl dle názoru právní předchůdkyně žalobkyně schopen úvěr vrátit. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 22. 6. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný za celou dobu uhradil na svůj dluh pouze částku 2 000 Kč. Aktuální výše dlužné částky tak činila na jistině 15 000 Kč a na dlužném poplatku za služby 10 360 Kč. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne 28. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 32,15 %, RPSN činilo 215,01%. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště. Žalovaný v bodu 7.1 Smluvních podmínek prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Žalovaný podepsal dne 28. 4. 2020 dokument, jehož podepsáním se zařadil do pojistného programu právní předchůdkyně žalobkyně /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 16 – 17 spisu, zařazení zákazníka do pojistného programu na č. l. 15 spisu/. Dne 28. 4. 2020 žalovaný podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že má učňovské vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 20 325 Kč. Žalovaný nesplácí půjčky, resp. zápůjčky u jiných společností, jeho výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč Celkem jeho výdaje představují částku 11 000 Kč. Žalovaný předložil při uzavírání předmětné smlouvy pracovní a nájemní smlouvu a výplatní pásky. Dle mzdového výměru činila fixní složka mzdy žalovaného 22 000 Kč obec mzda žalovaného činila za měsíc leden 2020 částku 20 164 Kč, za měsíc únor 2020 částku 24 625 Kč a za měsíc březen 2020 částku 16 186 Kč. Žalovaný hradil měsíčně nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu částku 6 000 Kč /viz karta zákazníka na včetně osobních údajů – souhlas žadatele na č. l. 13 - 14 spisu; pracovní smlouva včetně dodatku na č. l. 48 – 50 spisu, výplatní pásky na č. l. 47 - 48 spisu a mzdový výměr na č. l. 50 spisu, smlouva o nájmu na č. l. 45 – 46 spisu/. právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 7. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz Smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 19 – 22 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 18 spisu, výpis z OR na č. l. 54 spisu/. Dne 4. 2. 2022 bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k uhrazení dlužné částky /viz Oznámení o postoupení pohledávky včetně informací o zpracování osobních údajů na č. l. 23 spisu a podací lístek na č. l. 24 spisu/. Žalovanému byla dne 6. 5. 2022 zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva /viz Výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 25 - 26 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 28. 4. 2020 smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný převzal v hotovosti částku 15 000 Kč. Na tuto smlouvu uhradil žalovaný celkem 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 7. 1. 2022 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému dne 28. 4. 2020 v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z karty zákazníka, tj. z údajů uvedených přímo žalovaným a tyto údaje ověřila z předložené pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, mzdového výměru a výplatní pásky. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zjistila a ověřila další výdaje žalovaného, tj. např. výdaje na živobytí, dopravu apod., ale ani to, zda nemá sjednané další úvěry či zápůjčky, zda na jeho majetek není vedena exekuce a není zřejmé, zda byl kontrolován v dostupných registrech dlužníků. Soud proto chtěl vyzvat žalobkyni k označení a doložení dalších důkazů k prokázání způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou zápůjček dle § 118a odst. 3 o.s.ř., žalobkyně se ovšem k jednání nedostavila, čímž se sama zbavila možnosti být v tomto směru poučena, když takovéto poučení je soud oprávněn poskytovat jen při jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).
22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že jelikož smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou ve výši 13 000 Kč (15 000 Kč – 2 000 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, které bylo odesláno dne 4.2.2022, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 9.2.2022, poslední den k úhradě dluhu byl 21.2.2022, když v oznámení byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Od následujícího dne, tedy od 22.2.2022, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.