Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 13/2023-42

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 23 480 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 480 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 674,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 480 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 674,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 23 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23480 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky v původní výši 10 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru, kdy celkově načerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 3 480 Kč a vše splatit do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky webová adresa, kde žalovaná vyplnila registrační formulář, kterou zadala své osobní údaje. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy o úvěru a seznámila se podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum převodem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo vyplatila úvěr žalované. Žalovaná smluvní závazky neuhradila řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k zaplacení dluhu, naposledy předžalobní výzvou odeslanou dne datum Celkem žalovaná dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 23 480 Kč, přičemž žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ve věci zůstala zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , , (dále jen „ ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím webové stránky dne datum vygenerovala smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy, kterou se mění a doplňují podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ dodatek“) ze dne datum a dodatku ze dne datum, v níž je na místě podpisu žalované uvedeno jméno a datum, čas, a u dodatků informace o zaslání potvrzovacího kódu žalované a informace o potvrzení návrhu smlouvy pomocí kódu, který měl být zaslán na telefonní číslo žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou ve znění dodatků zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zapůjčené peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 480 Kč do 30 dnů. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 211,70 % ročně, RPSN ve výši 739,5 % /viz. Smlouva na č. l. 24-25 spisu, na č. l. 9 spisu, dodatek ze dne datum na č. l. 26-27 spisu, dodatek ze dne datum č. l. 28-29 spisu/. Žalovaná dne

datum převedla ze svého účtu č. bankovní účet na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 0,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech datum, datum a

datum postupně převedla bezhotovostním bankovním převodem ze svého účtu

č. bankovní účet částku celkem ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet jehož majitelem je žalovaná /viz výpis z účtu na č. l. 21-23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyně, o čemž byla žalovaná vyrozuměna /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy 1-6 + seznam postoupených pohledávek na č. l. 9-20 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 34 spisu/. Žalovaná na svůj dluh nehradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum, v níž vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3 dnů /viz upomínky na č. l. 30-32 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 33 spisu vč. podacího lístku na č. l. 35 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 20 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, když netvrdila, natož aby prokazovala, že schopnost žalované úvěr splácet jakkoliv ověřovala. I pokud by však žalobkyně tvrdila a prokázala, že svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované splnila, nemohl by soud dospět k závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru, a to s ohledem na výši zápůjční úrokové sazby. Soud konstatuje, že sjednané úroky ve výši od 167,90 % ročně dle smlouvy o úvěru až po 211,70 % dle dodatku ze dne datum nelze považovat za mravné.

17. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , při sjednávání úroku při peněžité (zá) půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o (zá) půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací do 1 roku dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky webová adresa), se pohybovaly v prosinci 2021 ve výši 10,34 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než patnáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Soud proto již na základě tohoto shledal sjednání úvěrové smlouvy jako celku absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. Soud proto shledává celou úvěrovou smlouvu jako celek za neplatně sjednanou, neboť neshledal možnost oddělení neplatné části sjednaného úroku od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z.

18. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud dále uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem, a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami, tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany, zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu či o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání, tedy dne datum (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měla žalovaná dluh uhradit do tří dnů od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne datum (dle textu této výzvy). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle o. z. v zákonné výši 15 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Ve zbylé části však soud shledal žalobu nedůvodnou a v tomto rozsahu ji proto zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití a a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 23 480 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka

20 000 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (15%) od úspěchu (85%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 674,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše

2 392 Kč, kdy tato sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 940 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , , d) a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 480 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS.

22. Lhůta k plnění dle výroku I. a III. tohoto rozsudku byla určena podle 160 odst. 1 a platební místo dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.