Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 57/2023-65

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 41 285,22 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 459,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 Kč od 14.11.2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 122 Kč od 14.11.2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 359,47 Kč od 13.12.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 359,47 Kč od 13.12.2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 978 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 978 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 874,53 Kč a částky 600 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 982 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 982 Kč od 24.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 243,75 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 14.9.2022 do 13.10.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 703,22 Kč od 24.9.2022 do 13.11.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 14.10.2022 do 13.11.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 563,22 Kč od 14.11.2022 do 12.12.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 581,22 Kč od 14.11.2022 do 12.12.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 203,75 Kč od 13.12.2022 do 15.1.2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 221,75 Kč od 13.12.2022 do 15.1.2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 39 225,75 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 243,75 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 593,29 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 459,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 Kč od 14.11.2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 122 Kč od 14.11.2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 359,47 Kč od 13.12.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 359,47 Kč od 13.12.2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 978 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 978 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 874,53 Kč a částky 600 Kč, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 982 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 982 Kč od 24.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 243,75 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 14.9.2022 do 13.10.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 703,22 Kč od 24.9.2022 do 13.11.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 14.10.2022 do 13.11.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 563,22 Kč od 14.11.2022 do 12.12.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 581,22 Kč od 14.11.2022 do 12.12.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 203,75 Kč od 13.12.2022 do 15.1.2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 221,75 Kč od 13.12.2022 do 15.1.2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 39 225,75 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 243,75 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 593,29 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 20. 10. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 41 258,22 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 28. 1. 2020 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Podpisem rámcové smlouvy žalovaná současně požádala o úvěr ve výši 50 000 Kč, který jí byl ze strany žalobkyně schválen a vyplacen ke dni 31. 1. 2020. Strany tak uzavřely smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 978 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 17,9 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 14. 9. 2022. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina úvěru ve výši 40 685,22 Kč a kapitalizovaný smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 40 685,22 Kč ve výši 1 467,82 Kč, jenž je kapitalizovaný ke dni 13. 9. 2022, smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 14. 9. 2022 do 13. 10. 2022, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení a taktéž zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 685,22 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč.

2. Žalobkyně vzala před jednáním podáním ze dne 17. 1. 2023 žalobu částečně zpět a navrhla zastavení řízení v části, jež je patrná z výroku I. tohoto rozsudku. Důvodem tohoto zpětvzetí je částečná úhrada dluhu ve výši 2 934 Kč ze strany žalované. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle věty prvé , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět před zahájením jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí ( a 4 ).

3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

4. K jednání nařízenému na 2.5.2023 se nedostavila bez omluvy žalovaná, ač řádně předvolána, soud proto postupoval podle a jednal v její nepřítomnosti.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 28. 1. 2020 rámcovou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na jejím základě poskytovala žalobkyně žalované bankovní služby, zejména byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. V rámcové smlouvě strany dále sjednaly smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 978 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 17,9 % ročně. RPSN činila 18,27 % /viz rámcovou smlouvu na č. l. 24 – 25 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 26 – 27 spisu, obchodní podmínky účinné od 14. 9. 2019 a obchodní podmínky účinné od 12. 1. 2022 v elektronické podobě v databázi soudu příjmení, podmínky pro užívání úvěru v databázi soudu příjmení, ceník na č. l. 18 – 19 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 23, 34, 41 spisu/. Před uzavřením rámcové smlouvy žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná má učňovské vzdělání, v době žádosti o úvěr měla splácet další půjčky u jiných společností (suma splátek 12 000 Kč / výše rámců 5 000 Kč). Žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba s.r.o. na dobu neurčitou s měsíčním příjmem ve výši od 23 140 Kč. Její deklarované výdaje na léky, jídlo, dopravu činily měsíčně 3 000 Kč /viz aplikační data na č. l. 20 – 22 spisu/. Před uzavřením smlouvy o úvěru doložila žalovaná výpisy ze svého běžného účtu za období od října do prosince 2019, z nichž plyne, že žalované byla každý měsíc připisována na účet mzda od právnická osoba s.r.o. a později od právnická osoba s. r.o. v průměrné výši cca 26 000 Kč. Dále z nich plyne, že žalovaná splácela několik půjček u jiných společností a v průběhu měsíce listopadu 2019 načerpala tři další úvěry v celkové výši 100 000 Kč od společnosti právnická osoba Konečný zůstatek na účtu vykazoval povětšinou zápornou hodnotu, když v říjnu 2019 činil – 2 594,96 Kč, v prosinci 2019 – 2 349,51 Kč a pouze v listopadu 2019 byl konečný zůstatek na účtu žalované v kladných hodnotách (konkrétně 40 764,16 Kč), to však za situace, kdy tento měsíc žalovaná načerpala úvěry ve výši 100 000 Kč, jak bylo uvedeno výše /viz výpisy z účtu na č. l. 8 – 17 spisu/. Žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru splácela na další úvěry jiným společnostem celkem částku 15 287 Kč měsíčně, a to bez započtení splátek na kontokorentní úvěr, jehož splátky jsou variabilní /viz úvěrová zpráva v systému CEPR/. Žalovaná úvěr čerpala, avšak předepsané splátky nehradila řádně a včas /viz splátkový kalendář na č. l. 31, 40 spisu, přehled plateb na č. l. 28, 42 spisu/. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 14. 9. 2022 splatným. Žalobkyně tímto dopisem zároveň naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Uvedená zásilka byla odeslána žalované dne 16. 9. 2022 /viz výzva k zaplacení dluhu na č. l. 30 spisu, poštovní podací arch na č. l. 33 spisu/. Do zesplatnění úvěru uhradila žalovaná na svůj dluh částku 29 084 Kč. Po zesplatnění úvěru a zároveň po podání žaloby uhradila žalovaná dále částku 2 934 Kč Celkem tak žalovaná uhradila 32 018 Kč /přehled plateb na č. l. 28, 42 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na jejím základě poskytovala žalobkyně žalované bankovní služby, zároveň v rámci této smlouvy sjednaly účastnice smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 978 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 17,9 % ročně. RPSN činila 18,27 %. Žalovaná úvěr čerpala, avšak předepsané splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná byla před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnankyní právnická osoba s.r.o. (do října 2019) a následně právnická osoba s.r.o., její čistý příjem v době uzavření úvěrové smlouvy činil cca 26 000 Kč měsíčně. Konečný měsíční zůstatek na účtu v období od října do prosince 2019 vykazoval povětšinou zápornou hodnotu. Žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru splácela na další úvěry jiným společnostem celkem částku 15 287 Kč měsíčně, a to bez započtení splátek na kontokorentní úvěr, jehož splátky jsou variabilní. Žalovaná na daný úvěr uhradila žalobkyni celkem částku 32 018 Kč.

7. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála.

20. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, které si ověřila z výpisů z bankovního účtu, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalované v paušální částce životního minima 3 410 Kč, výdaje na bydlení byly započítány ve výši 0 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 15 495 Kč. Již jen z hlediska nákladů na živobytí nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši 3 410 Kč, neodpovídají současným běžným výdajům na živobytí, když životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Nadto z výpisů z bankovního účtu žalované jednoznačně vyplývá, že její měsíční výdaje byly mnohem vyšší, když vždy spotřebovala celý měsíční příjem. Žalobkyně pak poskytla úvěr žalované za situace, kdy tato byla zjevně v procesu změny zaměstnání (když ke změně zaměstnavatele došlo v říjnu 2019 a vyplývá to z předložených bankovních výpisů), splácela celou řadu dalších úvěru v opravdu vysoké výši měsíčních splátek (15 495 Kč měsíčně) a nadto načerpala v listopadu 2019 (tedy dva měsíce před sjednáním úvěru s žalobkyní) další tři úvěry v celkové výši 100 000 Kč od nebankovního poskytovatele úvěrů, které se zjevně do úvěrové zprávy nejspíše s ohledem na krátký časový úsek od jejích sjednání nepromítly, ale byly zjistitelné z výpisů z bankovního účtu žalované. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně, kterou zjevně neznepokojil ani velmi nízký zůstatek na účtu žalované, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, když nadto soud ani nezaznamenal, že by žalobkyně žalovanou hodnotila byť i jen výstupy z insolvenčního rejstříku nebo centrální evidence exekucí.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

22. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. V poměrech projednávané věci tedy soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh ve výši 50 000 Kč uhradila částku v celkové výši 32 018 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 17 982 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy k úhradě dluhu ze dne 14. 9. 2022, která byla předána k poštovní přepravě dne 15. 9. 2022 a do dispozice žalované se tak dostala dne 20. 9. 2022 (§ 573 o. z.). Ve výzvě byla uvedena lhůta k plnění do 23. 9. 2022, ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši 15 % ročně dle (výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).

25. Jen pro úplnost soud dodává, že nerozhodoval o vrácení části zaplaceného soudního poplatku při částečném zpětvzetí žaloby, když dle , o soudních poplatcích, v platném znění soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle , bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. V daném případě došlo ke zpětvzetí žaloby v části, v níž soudní poplatek odpovídá 83 Kč, vzhledem k jeho výši ho tedy nebylo na místě vrátit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.