Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 312/2022-58
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 27 383 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 400 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 983 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 034,50 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 434,50 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 563,20 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 274 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 983 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 034,50 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 434,50 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 563,20 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 274 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 27 383 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu číslo na základě níž poskytla žalovanému zápůjčku 14 000 Kč. Žalovaný se splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka byla stanovena ve výši 382 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne datum, přičemž žalovaný dosud zaplatil 9 600 Kč. V případě prodlení si strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu 9 434,50 Kč a dlužný poplatek 7 248,50 Kč, smluvní pokutu 7 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 563,20 Kč, sankční poplatky 3 700 Kč, úrok 29 % ročně a úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení. Pohledávka byla ke dni datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovanou a byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný i ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalovaný doložil, že má pravidelný příjem ze zaměstnání u právnická osoba a.s. ve výši 22 657 Kč měsíčně, což ověřila vázaná zástupkyně předchůdkyně žalobkyně z výplatních pásek za měsíc únor a březen 2019. V insolvenčním rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, dále žalovaného prověřila registrech BRKI, NRKI, příjmení, Registr FO a Registru IČ, interní databáze, příjmení a nezjistila negativní záznam. Výdaje žalovaného zkoumala předchůdkyně žalobkyně dle scoringových modelů a podkladů ze strany žalovaného, které byly ověřeny a dle kterých byly výdaje žalovaného 6 000 Kč měsíčně S ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadované zápůjčky dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. Zn. 33 ICdo 27/2021 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. 104 VSPH 506/2020 , a to ve vztahu k použití ekonomického modelu při zkoumání úvěruschopnosti. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. 1 As 30/2015 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 k otázce nutnosti ověřování příjmů a výdajů dlužníka.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Z listin y nazvané jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 14 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem 12 283 Kč, tj. celkem 26 293 Kč, v 60 týdenních splátkách po 439 Kč.
5. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 9 600 Kč.
6. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v tomto formuláři uvedl, že je svobodný, bydlí jako spolubydlící, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako horník u právnická osoba s příjmem 22 657 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 6 000 Kč. Příjmy měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za únor a březen 2019.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.
8. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzývá se k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.
9. Z potvrzení podání bylo zjištěno, že dne datum podal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a potvrzení podání ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do 7 dnů.
11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které převzal v hotovosti 14 000 Kč, které se zavázal splatit se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč, tj. celkem 26 293 Kč, v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Zápůjční úrokovou sazbu si sjednali ve výši 29 % ročně. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval, že je svobodný, bydlí jako spolubydlící, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako horník u právnická osoba s příjmem 22 657 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 6 000 Kč. Příjmy měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za únor a březen 2019. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila výměr podpory žalovaného, nedoložila žádné důkazy dokládající ostatní příjmy domácnosti žalovaného, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložila žádné listin y dokládající výdaje žalovaného, přičemž ověření výdajů žalovaného ani nevyplývá ze zákaznické karty, kde jsou výdaje ve výši 6 000 Kč označeny jako odhadované. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil dle úvěrového účtu celkem částku 9 600 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě deseti dnů v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno na adresu žalovaného dne datum. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne datum.
12. Soud upustil od výslechu navržené svědkyně, paní jméno příjmení, narozené datum, vázané zástupkyně předchůdkyně žalobkyně, jelikož žalobkyně nespecifikovala, jaká konkrétní tvrzení má výpověď svědka prokázat. Dle žalobkyně vázaná zástupkyně ověřovala údaje o příjmu žalovaného, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného za únor a březen 2019. Dále žalobkyně uvádí, že měla vázáná zástupkyně na základě žalovaným předložených dokladů ověřovat jeho pravidelné měsíční výdaje. V tomto směru však opět zcela absentují tvrzení k tomu, jaké výdaje ze strany žalovaného měla předchůdkyně žalobkyně zjistit v rámci zkoumání jeho úvěruschopnosti. Dle zákaznické karty měla předchůdkyně žalobkyně pouze údaj o odhadovaných výdajích žalovaného. Žalobkyně má povinnost tvrzení, které se nemůže zprostit navržením svědkyně, jejíž výpověď by snad měla nahrazovat tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z uvedených důvodů soud nevyhověl návrhu žalobkyně na výslech svědkyně.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
21. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listin ě ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K tomu, že měla vázaná zástupkyně předchůdkyně žalobkyně ověřit příjmy a výdaje žalovaného, zejména ve vztahu k výdajům soud uvádí, že jejich ověřování nevyplývá ani ze zákaznické karty, kde jsou uvedeny jako odhadované, ve vztahu k výdajům zcela absentují tvrzení, o jaké konkrétní výdaje žalovaného se má jednat a z čeho měly být ověřovány. Nelze tak dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.
23. Žalobkyně argumentovala rozsudky ve věcech incidenčních sporů, které však dle soudu nejsou přiléhavé na projednávaný případ, když úvěrující společností byl bankovní subjekt, u něhož měl zároveň úvěrovaný vedený běžný účet a úvěrující společnost tak měla přehled o jeho příjmech i výdajích, což v tomto případě chybí. Dále žalobkyně z uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu dovozovala pouze nutnost ověřit spotřebitelovy příjmy, nikoli jeho výdaje, avšak dle soudu takový závěr z judikatury nevyplývá, když ta naopak výslovně uvádí, že pro zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nepostačují pouze informace od něj získané a využití údajů o životním a existenčním minimu je třeba porovnat se známými od spotřebitele zjištěnými, ale nikoli pouze tvrzenými, informacemi o jeho příjmech a výdajích.
24. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ o. s. ř. “), přesto k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
25. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke smlouvě uhradil 9 600 Kč a předchůdkyní žalobkyně mu byla poskytnuta částka 14 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 4 400 Kč. Splatnost dlužné částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě deseti dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
27. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 274 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí poplatek 5 % z této částky, tedy 1 370 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 1 096 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.