Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
5 C 48/2022-31
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 26 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 130 Kč od 23.4.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 490 Kč od 26.6.2021 do 22.4.2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 360 Kč od 23.4.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 130 Kč od 23.4.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 490 Kč od 26.6.2021 do 22.4.2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 360 Kč od 23.4.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22.9.2022 uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 490 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 1. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, za jehož poskytnutí se žalovaná zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem v týdenních splátkách po 606 Kč a to tak, že první splátka měla uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 9 870 Kč a ničeho dalšího neuhradila ani přes upakované upomínky žalobkyně. V případě prodlení s plněním se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná však splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku ve výši 9 870 Kč vydělila týdenní splátkou 606 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 25. 6. 2021, žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, kdy je počátek stanoven k datu 26. 6. 2021.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalobkyně se podáním ze dne 20.2.2023 omluvila z účasti na jednání konaném dne 21.3.2023, žalovaná se k tomuto jedná nedostavila bez omluvy, ač má soud předvolání k jednání vykázáno dne 3.3.2023. Soud tedy jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
Žalovaná s žalobkyní uzavřely dne 1. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti a zavázala se ji vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč s tím, že první splátku uhradí 8. 5. 2020, úhrada každé další splátky bude sedm dní po datu splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 70,89 % ročně a výše RPSN činila 212,77 %. Nedílnou součástí byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o úvěru, dle kterých pokud klient nesplní povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, má žalobkyně právo požadovat hrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 9 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 10 spisu/. Žalovaná před podpisem smlouvy vyplnila evidenční kartu klienta, ve které uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je vdova a vyživuje jednu osobu. Žalovaná dále uvedla, že pobírá vdovský důchod ve výši 16 377 Kč, její životní výdaje na bydlení představují částku 6 669 Kč a částka 6 050 Kč představuje další výdaje na živobytí. Celkové příjmy žalované měly dosahovat výše 16 377 Kč, celkové výdaje výše 12 711 Kč. Žalované tak měla zbývat rezerva ve výši 3 666 Kč měsíčně /viz evidenční karta klienta na č. l. 11 spisu/. Žalovaná dle žalobkyní předložené platební historie splácela nepravidelně, uhradila celkem částku 9 870 Kč /viz platební historie na č. l. 7 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky ve výši 26 490 Kč do 7 dnů od doručení této upomínky, upomínka byla odeslána dne 12. 4. 2022 /viz předžalobní výzva na č. l. 6 spisu, včetně podacího archu na č. l. 8 spisu/.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1.5.2020 smlouvu o zápůjčce, jež je spotřebitelským úvěrem, na základě které žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč počínaje 8.5.2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 70,89 % ročně a RPSN činilo 212,77 %. Žalovaná uhradila žalobkyni na tuto zápůjčku částku 9 870 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky ze dne 1.5.2020 zjistila, že žalovaná bydlela v nájemním bydlení, na které hradila částku 6 669 Kč, pobírala vdovský důchod ve výši 16 377 Kč a její další výdaje na živobytí činily 6 050 Kč. Celkové příjmy žalované měly dosahovat výše 16 377 Kč, celkové výdaje výše 12 711 Kč. Žalované tak měla zbývat rezerva ve výši 3 666 Kč měsíčně. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne 1.5.2020 částku 20 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, které zapsala do karty zákazníka. Z karty zákazníka ze dne 1.5.2020 potom vyplývá, že žalovaná je vdova pobírající vdovský důchod ve výši 16 377 Kč, že její výdaje na bydlení představují částku 6 669 Kč a výdaje na živobytí potom částku 6 050 Kč. K tomuto prohlášení neměla dle údajů v evidenční kartě k dispozici žádné doklady pro ověření uvedených informací, např. občanský průkaz, nájemní smlouvu, potvrzení o důchodu, výpis z účtu apod. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně zjišťovala jakékoli další údaje majetkového a především výdajového charakteru (kupř. další evidentní pravidelné platby jako jsou výdaje za energie, telefon apod.) a že by se takovéto údaje snažila jakkoli ověřit zvláště s přihlédnutím k tomu, že výdaje na bydlení jsou deklarovány ve zcela nereálné výši. Soud připomíná, že jen životní minimum, které představuje minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních potřeb, které nezahrnuje náklady na bydlení, bylo k 1.4.2020 na jednotlivce stanoveno na částku 3 860 Kč, přičemž navíc žalovaná uváděla, že ještě vyživuje nezletilé dítě. Soud nemá za to, že by žalobkyně jakkoli blíže ověřovala výdaje žalované nebo že by žalovanou hodnotila byť i jen výstupy z insolvenčního rejstříku nebo centrální evidence exekucí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Za popsané situace nelze než konstatovat, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalované a především bez znalosti jejích výdajů rozhodla finanční prostředky žalované poskytnout. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (k poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. nebylo možno v daném případě pro nepřítomnost žalobkyně (byť omluvenou) při ústním jednání přistoupit). Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze proto dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
20. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, nemohla být tudíž soudem řádně poučena.
21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
22. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
23. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).
24. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované dne 1.5.2020 jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 9 870 Kč, zbývá jí povinnost vrátit žalobkyni částku 10 130 Kč (jedná se o rozdíl částek 20 000 – 9 870). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva ze dne 12.4.2022, která byla odeslána téhož dne, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 15.4.2022, poslední den k úhradě dluhu byl 22.4.2022, když v oznámení byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od obdržení dopisu. Od následujícího dne, tedy od číslo, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.