Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 167/2022-183

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale obec a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 29 061,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 708‬ Kč do dvou let od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 992 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 561,39 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 26 700 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku

ve výši 5 967,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do dvou let od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 708‬ Kč do dvou let od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 992 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 561,39 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 26 700 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 5 967,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do dvou let od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně domáhá, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 29 061,39 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o bankovních službách číslo spočívající ve vedení běžného účtu. Následně byla mezi žalobkyní a žalovaným dne datum uzavřena dispozice ke smlouvě, na základě které bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet do povoleného limitu 26 000 Kč (služba anonymizováno). Žalovaný se zavázal udržovat minimální měsíční kreditní příjem na účtu ve výši 50 % povoleného limitu. Žalovaný opakovaně porušoval své závazky ze smlouvy, žalobkyně proto vypověděla službu anonymizováno a záporný zůstatek ve výši 29 992,02 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet žalovaného. V souladu s produktovými podmínkami byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku v 16měsíčních splátkách po 1 874,50 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, proto žalobkyně dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, žalovaný však nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne datum, žádostí o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne datum, základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru anonymizováno, sazebníkem poplatků, oznámením o změně poplatků a podmínek od listopadu 2021, aktuálním sazebníkem, všeobecnými produktovými podmínkami, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum, dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum, vysvětlením některých pojmů, formulářem pro standartní informace ze dne

datum, oznámením o ukončení poskytování anonymizováno k běžnému účtu ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne datum, oznámením o zesplatnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne datum, výpisy z běžného účtu na jméno žalovaného za období od září 2015 do května 2021, výpisy z úvěrového účtu na jméno žalovaného za období od datum do datum, předžalobní upomínkou ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum.

5. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:

Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouvu o bankovních produktech a službách. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice, základní produktové podmínky, speciální produktové podmínky, sazebník a úrokový lístek. Na žádost žalovaného byly k uvedené smlouvě dne datum mezi žalobkyní a žalovaným sjednány dispozice, na základě kterých se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku na běžném účtu dlužníka do výše povoleného limitu 26 000 Kč. Smluvními stranami byl sjednán úrok z povoleného debetu ve výš 21,99 % ročně, pro případ nepovoleného debetního zůstatku činí úroková sazba k datu vytištění dispozic 29 % ročně. Dále byly mezi smluvními stranami sjednány mimo jiné poplatky: 29 Kč měsíčně za čerpání povoleného debetního zůstatku, 600 Kč za zaslání každé upomínky, 300 Kč za překročení povoleného debetního zůstatku 300 Kč měsíčně a 200 Kč zaslání výpovědi ze strany banky. Vzhledem k nedodržení smluvních podmínek žalobkyně službu anonymizováno vypověděla a ke dni datum převedla záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného ve výši 29 992,02 Kč na nově otevřený úvěrový účet na jméno žalovaného v souladu s článkem 23 písm. f) a článku 24 písm. f) produktových podmínek anonymizováno. Žalovaný byl výzvou ze dne

datum vyzván ke splacení dlužné částky 29 992,02 Kč ve splátkách po 1 874,50 Kč. Jelikož žalovaný předepsaný splátkový kalendář neplnil došlo k zesplatnění dlužné částky ke dni datum ve výši 31 792,02 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne datum.

6. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací žalovaného, uvedených v žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne datum, ze které vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlící u rodičů, s pravidelným příjmem ze mzdy ve výši 26 000 Kč. Předchozí dluhové zatížení žadatele dle BRKI A NRKI činilo 2 624 Kč měsíčně. Předpokládaná měsíční splátka sjednávaného úvěru činila 505,45 Kč. Příjem žadatele byl ověřen z běžného účtu žadatele.

7. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 26 000 Kč na jistině dluhu, částky 600 odpovídající dvěma upomínkám, částky 600 Kč jako poplatku za překročení limitu, částky 1 385,60 Kč kapitalizovaného úroku z povoleného debetu, částky 48,42 Kč kapitalizovaného úroku za nepovolený debet, kontokorentního poplatku ve výši 58 Kč, poplatku za otevření úvěrového účtu 500 Kč, poplatku za zrušení účtu 200 Kč.

1. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo , a zákonem číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

8. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je

13. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost.

14. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

15. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

16. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny výdaje žalovaného.

17. Žalobkyně měla prokázaný i podložený čistý příjem žalovaného ze mzdy ve výši cca 14 000 Kč měsíčně a prověřila také předchozí dluhové zatížení žalovaného v registru BRKI/NRKI, když zjistila splátky úvěrů ve výši 2 624 Kč, které ostatně také vyplývají z předložených bankovních výpisů. Žalobkyně však nijak neprověřila náklady na bydlení žalovaného, když se spokojila s údajem“ bydlení u rodičů“, přestože žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl adresu pro doručování adresa žalované, tedy adresu odlišnou od adresy trvalého pobytu obec a číslo. Z listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí pořízeného k datu datum (uzavření dispozice o kontokorentu) soud zjistil, že nemovitosti s adresou obec a číslo opravdu byly k datu sjednávání úvěru ve vlastnictví otce žalovaného, avšak žalovaný sám ve smlouvě uvedl, že na této adrese aktuálně nebydlí. Soud tedy zcela postrádá jakýkoli podklad pro ověření žadatelem uváděných nulových nákladů na bydlení. Stejně tak nebyly poskytovatelem zohledněny žádné pravidelné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, dopravu do zaměstnání nebo náklady na telefon.

18. Poskytovatel úvěru se spokojil pouze s informacemi od žadatele a zcela rezignoval na ověření těchto informací, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána výdajová stránka.

19. Soud dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným závěrem pak soud vyslovil neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (kontokorentu) ze dne datum a zavázal žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 26 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 3 292‬ Kč. Uvedená částka vyplývá z předložených výpisů z úvěrového účtu žalovaného, takto: dne datum splátka ve výši 548 Kč, dne datum splátka ve výši 2 092 Kč, dne datum splátka ve výši 652 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 22 708‬ Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

21. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

22. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).

23. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. S ohledem na uvedené soud proto rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení.

25. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení, neshledal soud možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době dvou let od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 29 061,39 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 22 708 Kč, tj. v rozsahu 64,8 % Náklady řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 163 Kč dle položky 2, bodu 1, písmena c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle vyhlášky číslo , o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle , písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé 2 x 2 300 Kč a za úkon právní služby dle , písmeno h) advokátního tarifu jednoduchá výzva k plnění 1 x 1 150 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle advokátního tarifu a 1 396,5‬ 0 Kč náhradě za daň z přidané hodnoty dle , tj. celkem 9 209, 500 Kč, z toho 64,8 % činí 5 967,80 Kč. Splatnost náhrady nákladů řízení byla stanovena shodně se splatností dlužné jistiny.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.