Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71 C 45/2022-22

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 25 455 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 825 Kč od datum do zaplacení, částky 6 630 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 355 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 825 Kč od [datum] do zaplacení, částky 6 630 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 355 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne datum ve znění jejího doplnění ze dne datum po žalované domáhala zaplacení částky 25 455 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky v souhrnné výši 15 000 Kč, které byly žalované zaslány na bankovní účet bankovní účet dne datum. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutím zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 825 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne datum, žalovaná však do dnešního dne žalované ničeho z dlužné částky neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána dne datum, datum, datum, datum a datum. Za tyto odeslané výzvy žalobkyně dále požaduje po žalované zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč (podle čl. 2 Smlouvy jde o částku 500 Kč za jednu písemnou výzvu). Žalobkyně dále požaduje, v souladu s čl. 2 Smlouvy, po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 15 000 Kč ode dne datum (den po splatnosti zápůjčky) do dne datum (den vyhotovení žalobního návrhu), celkem tedy ve výši 6 630 Kč. Celková dlužná částka uplatňovaná žalobou tedy činí 25 455 Kč.

2. Soud žalobkyni usnesením ze dne datum vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem dospěla k žalované částce (mezi žalobními tvrzeními a předloženými důkazy existovaly rozpory ohledně výše zápůjčky, výše poplatku a počtu uzavřených dodatků), a dále o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně v podání ze dne datum vyjasnila uvedené rozpory, avšak na druhou část výzvy týkající se úvěruschopnosti vůbec nereagovala.

3. Žalovaná zůstala nečinná a ve věci se nevyjádřila.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle , (dále jen „ “), neboť v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení dali svým postojem najevo, že s tímto postupem souhlasí.

5. Z listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo ve znění jejích dvou dodatků, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč (prokázáno Smlouvou o zápůjčce a dvěma dodatky ke smlouvě o úvěru číslo vše ze dne datum). Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “). Výpisem z bankovního účtu žalobkyně má soud za prokázané, že dne datum zaslala žalobkyně na bankovní účet žalované tři platby po 1 900 Kč, 3 300 Kč a 9 800 Kč, celkem tedy částku 15 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného bankovního účtu). Soudem bylo dále zjištěno, že ze strany žalobkyně bylo vyhotoveno celkem pět upomínek, a to ze dnů datum, datum, datum, datum a datum, nebylo ovšem prokázáno jejich odeslání (prokázáno upomínkami ze dnů datum, datum, datum, datum a datum). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum ve spojení s podacím archem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne datum ve spojení s podacím archem z téhož dne).

6. Podle číslo , (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne datum přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru, ke které byly téhož dne uzavřeny dva dodatky, na základě čehož byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který byl žalované zaslán prostřednictvím tří plateb na její bankovní účet, a který byla žalovaná povinna vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 825 Kč nejpozději do dne datum. Žalovaná z dlužné částky ničeho žalobkyni neuhradila. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byl žalované poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích tohoto zákona.

14. Uvedená smlouva totiž odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že si od žalované vyžádala informace o jejích poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. nahlédnutím do relevantních databází, a tedy svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila, avšak splnění povinnosti nijak nedokládala a příslušné dokumenty soudu nepředložila. Žalobkyně byla proto vyzvána soudem, aby doložila, jak před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované a tato svá tvrzení podložila důkazy. Žalobkyně, ačkoliv žalobu na výzvu soudu doplnila podáním ze dne datum, opětovně ani v tomto podání nedoložila soudu, zda a jakým způsobem zkoumala u žalované úvěruschopnost. Žalovaná tedy tvrdila, ale neprokázala zkoumání úvěruschopnosti u žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží z úřední povinnosti. S ohledem na tuto skutečnost tedy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne datum, ve znění jejích dodatků, je smlouvou absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK, v bodě 34. uvedl, že„ (…) účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že„ (…) články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

16. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

17. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Právní úprava účinná do 30. 11. 2016 stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

18. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však prokázala, že žalované poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná z této částky nic nezaplatila. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni částku poskytnuté jistiny, a to s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k § 2991 o. z.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala zcela nečinná a nijak netvrdila ani nedokládala své možnosti částku jistiny uhradit (viz § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), nebylo možné tyto její poměry zjistit. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku, kterou přijala na svůj bankovní účet, a to částku celkem ve výši 15 000 Kč. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 15 000 Kč (výrok II rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok I rozsudku).

20. Soud dospěl dále k názoru, že žalovaná se neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu a tedy není povinna hradit příslušenství ve smyslu o. z. ve spojení s  , neboť lhůta k plnění je jí určena teprve tímto rozsudkem. Tento závěr je konformní s aktuální judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ), zároveň zohledňující skutečnost, že zákona o spotřebitelském úvěru lze považovat za speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru (tzn. nezkoumání úvěruschopnosti) má nárok pouze toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez smluvených úroků a poplatků, nadto i v nové době splatnosti – buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy částečně úspěšné žalobkyni byla přiznána poměrná náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 019 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč ( , jejíž aplikace vyplývá z a 2 věta druhá za středníkem ), a to dle vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána . této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč ( vyhlášky). Z celkových nákladů žalobkyně ve výši 2 219 Kč (zahrnující ve smyslu rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byla žalobkyni přiznána poměrná část této částky ve výši 16 %, a to s ohledem na princip částečného úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla úspěšná co do výše 58 % a neúspěšná co do výše 42 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu (58 % - 42 %) byly žalobkyni přiznány náklady řízení ve výši 355 Kč, které byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě ( věta prvá před středníkem ) a na zákonné platební místo ( ).

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle před středníkem , když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.