Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 349/2022-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 22 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 300,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 949,79 Kč, úroku z prodlení ve výši
8,25 % ročně z částky 22 700 Kč od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 700 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně
z částky 20 000 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 739,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 300,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 949,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 700 Kč od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 700 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 739,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky
22 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 14. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu
20 000 Kč. Současně jí byla poskytnuta kreditní karta Kreditní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byla povinna nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byla pak povinna průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dne 13. 1. 2021 ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 23 649,79 Kč. Výše roční úrokové sazby úroku činila 12 %. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 postoupena s účinností ke dni 22. 11. 2022 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatků ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši
949,79 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 300,75 Kč, úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 14. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní upomínce. Podáním ze dne 9. 2. 2023 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 14. 8. 2020. Žádost o úvěr hodnotila individuálně, informace o žalované prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná deklarovala podpisem žádosti o úvěr čistý měsíční příjem ve výši 14 670 Kč. V žádosti dále uvedla, že je od 1. 4. 2015 zaměstnána jako uklízečka u zaměstnavatele příjmení příjmení, IČO, a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 27 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalované a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů zjistila, že měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr vůči ní závazky s celkovou výší měsíčních splátek 295,39 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná neměla v době podání žádosti další externí závazky. Žalovaná po poskytnutí úvěrového rámce ke dni zesplatnění čerpala peněžní prostředky ve výši 23 649,79 Kč, na předmětný úvěr ničeho neuhradila.
2. Žalovaná ve věci uvedla, že kreditní kartu u předchůdkyně žalobkyně měla. Při uzavírání smlouvy byla dotazována na své příjmy a příjem předchůdkyni žalobkyně také dokládala, výše jejího příjmu v době podání žádosti o úvěr činila 14 680 Kč. Ve vztahu k výdajům uvedla, že tyto nijak nedokládala. Žalovaná dále uvedla, že je od roku 2021 nezaměstnaná, bydlí v pronajatém bytě se svým nezletilým synem, její současné příjmy tvoří příspěvek na bydlení ve výši 10 000 Kč a příspěvek na dítě ve výši 970 Kč, kdy tyto příjmy nepokryjí ani výdaje, které má. V současné době je v takové finanční situaci, která jí neumožňuje dlužnou částku ani splácet. V případě, že by si našla práci, chtěla by své závazky postupně splatit.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) ze dne 14. 8. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a vydala jí kreditní kartu – typ Kreditní účet, s procentuální sazbou pro výpočet minimální splátky 2 %. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky do určité výše a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky. Roční úroková sazba činila 12 %, RPSN 12,68 %. Žalobkyně současně předložila Sazební poplatků za produkty služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1.12.2016 – Část Kreditní a úvěrové karty k revolvingovému úvěru, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba z 1. listopadu 1999, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. června 2011, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017.
4. Z Výpisů ke kreditní kartě Kreditní účet za období od srpna 2020 do listopadu 2021 byly zjištěny pohyby na účtu a historie čerpání a plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 14. 11. 2021 vyplynulo, že celková dlužná částka činila 23 049,79 Kč. Žalovaná čerpala postupně částku v celkové výši 20 000 Kč (dne 18. 8. 2020 částku 10 000 Kč, dne 27. 8. 2020 částku 7 000 Kč a dne 3. 9. 2020 částku 3 000 Kč), ničeho nevrátila.
5. Z Upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne 14. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty zesplatňuje, sdělila žalované, že výše celkové dlužné částky činí 23 649,79 Kč, z toho 2 700 Kč poplatky a 949,79 Kč úroky. Předchůdkyně žalobkyně dále uvedla platební údaje a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, Dohody ze dne 16. 11. 2021, Přílohy číslo – Seznam postupovaných pohledávek ze dne 16. 11. 2021 a Potvrzení o úplatě ze dne 22. 11. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou z titulu smlouvy číslo na žalobkyni.
8. Z Podacího lístku ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované dne 9. 12. 2021 zásilku.
9. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 4. 2022 s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.
10. Z Výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba ze dne 7. 6. 2018 byla zjištěna právní subjektivita žalobkyně ke dni pořízení výpisu.
11. Z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 14. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná při podání žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, bydlí v pronajatém domě/bytě, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnána od 1. 4. 2015 na dobu neurčitou jako uklízečka u zaměstnavatele příjmení příjmení, IČO, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 14 670 Kč, který měl být ověřen z bankovního účtu, není ve zkušební ani výpovědní době, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti činí 27 000 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady nebyly uvedeny, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky.
12. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 9. 1. 2023 včetně seznamu závazků bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o kreditní kartu, kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a úvěr byl poskytnut. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 14 670 Kč, což ověřila z běžného účtu vedeného u úvěrujícího, žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, byla rozvedená, měla 1 vyživovací povinnost, bydlela v pronajatém domě/bytě, čistý měsíční příjem domácnosti činil 27 000 Kč. Žalovaná hradila interní měsíční splátky v celkové výši 295,39 Kč, externí měsíční splátky neměla (rozpis závazků v tabulce). Žalovaná žádala o úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, schválená výše úvěrového rámce činila 20 000 Kč. Výsledná měsíční splátka činila 400 Kč.
13. Z Platební historie ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaná čerpala na základě předmětné smlouvy o úvěru postupně částku v celkové výši 20 000 Kč, a to dne 18. 8. 2020 částku 10 000 Kč, dne 27. 8. 2020 částku 7 000 Kč a dne 3. 9. 2020 částku 3 000 Kč, na úvěr ničeho nevrátila. Předchůdkyně žalobkyně dále žalované účtovala tři poplatky za upomínku v celkové výši 1 800 Kč (3 x 600 Kč) a tři poplatky za přečerpání úvěrového rámce v celkové výši 900 Kč (3 x 300 Kč), a dále úroky v celkové výši 949,79 Kč.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 14. 8. 2020 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s touto smlouvou čerpala žalovaná průběžně částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky. Procentuální sazba pro výpočet minimální splátky činila 2 %. Roční úroková sazba činila 12 %, RPSN 12,68 %. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr závazky vůči předchůdkyni žalobkyně s celkovou výší měsíční splátky 295,39 Kč. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnána na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 670 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 14. 1. 2021. Žalovaná na úvěr ničeho nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly uzavřít dne 14. 8. 2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě byla žalované poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, tvrzené skutečnosti však nijak neověřovala. Žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši
14 670 Kč, jak také sama potvrdila. Žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr již jiné závazky, a to vůči předchůdkyni žalobkyně s celkovou výší měsíční splátky 295,39 Kč. Žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr rozvedená, bydlela v pronajatém bytě, měla jednu vyživovací povinnost, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 27 000 Kč, což nebylo nijak ověřeno, žalovaná neuvedla žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované nijak neověřovala, pouze si opatřila seznam existujících závazků. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující prověřování příjmů a výdajů žalované nedoložila. Dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně mělo být v případě výdajů žalované počítáno s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žádný konkrétní výpočet s výsledným disponibilním zůstatkem nebyl předložen. Ze soudu předložených listin tak nebylo možné učinit závěr, že by byla žalovaná schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč a žalovaná předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho nevrátila, je třeba na čerpanou částku v celkové výši 20 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne
14. 4. 2022, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalované k uhrazení dluhu lhůtu do 29. 4. 2022. Jelikož pak žalovaná v uvedené lhůtě ničeho nezaplatila, je od 30. 4. 2022 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021.
26. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 20 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 30. 4. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
27. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu,
a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 739,09 Kč, přičemž tato částka představuje 32,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,12 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 520 Kč ve výši 739,20 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 9. 2. 2023 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, které měla být obsažena již v žalobě. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinna zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.
28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná sice měla zájem o uhrazení dlužné částky ve splátkách, avšak v současné době, jak sama uvedla, její měsíční výdaje převyšují její příjmy, a proto by nebylo smysluplné stanovit hrazení dlužné částky ve splátkách, když tento způsob úhrady v současné době není reálný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.