Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 24/2023-58
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 29 700,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 700,36 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 700,36 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 804,86 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 700,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 700,36 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 804,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala
po žalovaném zaplacení částky 29 700,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku
za žalovaným nabyla od společnosti právnická osoba, IČO, která jako věřitel uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž uhradit smluvní úrok ve výši 4 700,36 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 29 700,36 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 700,36 Kč nejpozději splatných dne datum, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení
od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne
datum. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, je třeba nárok v části jistiny žalované částky posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když
ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný ani žalobkyně nevyjádřili, přičemž byli rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
právnická osoba, IČO, jako věřitel uzavřela s žalovaným
dne datum smlouvu o úvěru splatném ve splátkách číslo na jejímž základě
se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný
se zavázal úvěr spolu s úroky splatit ve splátkách do datum. V případě prodlení se splacením splátky byl původní věřitel oprávněn učinit úvěr splatným a požadovat předčasnou úhradu závazků ze smlouvy / Smlouva o úvěru číslo Původní věřitel úvěr ve výši 25 000 Kč žalovanému vyplatil dne datum převodem z bankovního účtu původního věřitele
na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet /výpis z bankovního účtu původního věřitele za měsíc březen 2022, sdělení právnická osoba k bankovnímu účtu č. bankovní účet a výpis z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc březen 2022 Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem, když úvěr byl původním věřitelem zesplatněn
ke dni datum a nebyl žalovaným do dne podání žaloby vrácen, a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (odeslanou žalovanému
dne datum), na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne datum. Oznámení o postoupení pohledávky bylo ve vztahu k žalovanému učiněno dne datum / Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, Výzva k úhradě před podáním žaloby
ze dne datum včetně podacího lístku osvědčujícího odeslání zásilky dne datum
5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu
na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl
k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo,
že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně,
resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR
ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR
tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat
i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.
Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
15. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně v řízení soudu neprokázala,
že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť soudu ke svým tvrzením o prověřování úvěruschopnosti nedoložila žádné důkazy.
16. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
17. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku
25 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni něčeho uhradil. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky 25 000 Kč. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 4 700,36 Kč. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok
z prodlení, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022,
sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 29 700,36 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky
4 700,36 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 25 000 Kč, tj. 84,17 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 4 700,36 Kč, tj. 15,83 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 68,34 %
z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku
ve výši 1 189 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle
§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty
ve výši 29 700,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených
v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem
tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 641 Kč, přičemž 68,34 % z této částky činí 1 804,86 Kč. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní
ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
19. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu
s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř., přičemž náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.