Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 305/2021-41
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 30 452,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 741,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 741,12 Kč
od datum do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky ve výši 710,92 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši
2 411,56 Kč od datum do datum, úroku z úvěru ve výši 23,99 % ročně z částky
29 741,12 Kč od datum do zaplacení a co do zákonného úroku z částky 29 741,12 Kč od datum do datum částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 741,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 741,12 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se co do částky ve výši 710,92 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 411,56 Kč od [datum] do [datum], úroku z úvěru ve výši 23,99 % ročně z částky 29 741,12 Kč od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z částky 29 741,12 Kč od [datum] do [datum] částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 30 452,04 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 741,12 Kč a poplatků ve výši 710, 92 Kč spolu
s úrokem z úvěru kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 2 411,56 Kč a dále spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 29 741,12 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 741,12 Kč od datum
do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“), uzavřel dne datum smlouvu o vydání kreditní karty číslo která je smlouvou o úvěru, a na základě které poskytla banka žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně a dalšími poplatky. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, banka předmětný úvěr zesplatnila
ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Mezi bankou a právnická osoba a.s. byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek a následně dne datum byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a. s. a žalobkyní.
3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
4. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , a rozhodl bez nařízení jednání. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 ).
5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:
7. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE číslo ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně a měsíčními poplatky za správu karty ve výši 50 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 500 Kč bez úroků (spolu s úroky byla měsíční částka splátky vždy jiná). Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o svých poměrech uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán od září 2019 u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 34 000 Kč, měsíční výdaje 6 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost ani nesplácí jiný úvěr.
8. Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a ceník produktů a služeb
pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ceník stanovil ceny za služby spojené s úvěrem.
9. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, uhradil pouze celkovou částku ve výši 258,88 Kč.
10. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne datum žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků právní předchůdkyně žalobkyně závazek žalovaného z předmětné smlouvy zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 32 863,60 Kč.
11. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne datum a oznámením
o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu žalobkyně doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s., která následně převedla tuto pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky ze právnická osoba a.s. na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne datum.
12. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne datum žalobkyně prokazuje, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.
13. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:
14. Na základě uzavřené smlouvy o vydání kreditní karty STYLE číslo ze dne datum poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku ve výši 258,88 Kč, tj. že žalovanému zbývá k úhradě částka ve výši 29 741,12 Kč.
15. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla přes právnická osoba a.s. postoupena byla dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
24. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
27. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
29. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
30. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalovaného, nezkoumala jeho měsíční výdaje ani trvání pracovního poměru či existenci nájemní smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, nedošlo k platnému sjednání úvěrové smlouvy.
31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .
32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 29 741,12 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (30 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni, resp. bance vrátil (258,88 Kč).
33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný měl být poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobkyně však nedoložila, že by žalovanému předmětné oznámení ani jiné výzvy k úhradě řádně odeslala (např. poštovním podacím archem). Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až v okamžiku doručení žaloby soudem dne datum, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (29 741,12 Kč) od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pěti pracovních dní od doručení žaloby (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), když tato mu byla doručena dne datum.
34. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 710,92 Kč (částka poplatků) spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 411,56 Kč, úrokem z úvěru ve výši 23,99 % ročně z částky 29 741,12 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 29 741,12 Kč od datum do datum částečně zamítnout (výrok II.)
35. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl téměř totožný (počítáno včetně zamítnutého příslušenství), soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.