Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 38/2023-39

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 43 100 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 564,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 594,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částku ve výši 11 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 059,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 112,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 703,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 703,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 564,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 594,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částku ve výši 11 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 059,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 112,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 703,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 703,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 22. 8. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 43 100 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu dvou smluv o půjčce uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO – dále též jen„ příjmení jméno“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 13. 8. 2016 (dále jen smlouva číslo) byly žalované poskytnuty příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 34 800 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 600 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 11. 2. 2017 a celkově na pohledávku uhradil jen 4 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi příjmení jméno a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 30 500 Kč (skládající se z dlužné jistiny 20 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 565,51 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 934,49 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 10 594,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 564,36 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 14. 3. 2016 (dále jen smlouva číslo) byly žalovanému poskytnuty příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 26 100 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 450 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 19. 3. 2017 a celkově na pohledávku uhradil jen 13 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi příjmení jméno a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 12 600 Kč (skládající se z dlužné jistiny 9 703,50 Kč a dlužných úhrad za hotovostní inkaso splátek 2 896,50 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 112,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 059,15 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 9 703,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 9 703,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 21. 4. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně příjmení jméno splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného; jehož majetková situace před uzavřením smluv byla ověřena z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy a ze sdělení o výdajích žalovaného, v případě smlouvy číslo pak též z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výdaje žalovaného vycházely ze sdělení žalovaného. Současně si příjmení jméno ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. příjmení jméno ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný ( ).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o zápůjčce číslo (smlouva číslo) soud zjistil, že dne 13. 8. 2016 došlo mezi příjmení jméno jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se příjmení jméno zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 34 800 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce příjmení jméno, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy o půjčce číslo (smlouva číslo) soud zjistil, že dne 14. 3. 2016 došlo mezi příjmení jméno jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se příjmení jméno zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 26 100 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce příjmení jméno, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

9. příjmení příjmení jméno z 6. 12. 2019 byl žalovaný informován o výši dlužné částky ( bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv a dále o tom, že tato pohledávka byla z příjmení jméno postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek příjmení jméno za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 22. 2. 2021 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka datované ke dni 13. 8. 2016 soud zjistil, že tato (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva číslo) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije s partnerkou, jako zaměstnání je uvedeno, že je OSVČ v pozici majitele zámečnictví a jeho příjem je 32 000 Kč (označen jako čistá mzda). Jeho výdaje tvoří 11 000 Kč na nájem/inkaso, 8 000 Kč na výdaje domácnosti, 2 025 Kč na splátky úvěrů a 2 800 Kč za ostatní náklady. Jeho celkové příjmy jsou 32 000 Kč a celkové výdaje 23 825 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 8 175 Kč. Ověřeny měly být výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva.

11. Z karty zákazníka datované ke dni 14. 3. 2016 soud zjistil, že tato (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva číslo) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije s partnerkou, je OSVČ, jeho příjem je 41 00 Kč (označen jako čistá mzda). Jeho výdaje tvoří 6 000 Kč na nájem/inkaso, 10 000 Kč na výdaje domácnosti, 500 Kč na spoření /pojištění a 2 800 Kč za ostatní náklady. Jeho celkové příjmy jsou 41 000 Kč a celkové výdaje 19 300 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 21 700 Kč. Ověřeny měly být pracovní smlouva a nájemní smlouva.

12. Podle , , účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (příjmení anonymizováno) a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv, a to podle ustanovení a násl. č. , přičemž současně šlo o spotřebitelské smlouvy ve smyslu o. z., na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty spotřebitelské úvěry ve smyslu ZoSÚ, přičemž u smlouvy č. 1 ve výši 20 000 Kč a u smlouvy č. 2 ve výši 15 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

18. Na obě smlouvy, resp. oba spotřebitelské úvěry přitom dopadá , o spotřebitelském úvěru, který v  ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná.

19. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

20. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, právnická osoba v . jméno příjmení a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

21. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (příjmení anonymizováno) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do dvou karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy pracovními smlouvami, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

22. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech, má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného) nadále za neprokázané.

23. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet zápůjčku (spotřebitelské úvěry), a proto jsou obě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 8. 2016 a ze dne 14. 3. 2016 neplatné.

24. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

25. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na smlouvu o zápůjčce (smlouva č. 1) ve výši 20 000 Kč vrátil příjmení jméno anonymizováno ve výši 4 300 Kč. Na smlouvu o zápůjčce (smlouva číslo) ve výši 15 000 Kč pak žalovaný vrátil příjmení jméno částku ve výši 13 500 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 17 200 Kč z dlužných jistin. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

26. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouvy o zápůjčce jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužných částek vyzván nejdříve v oznámení příjmení jméno o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020. Z pravidelného chodu věcí i ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy 10. 1. 2020 a dne 20. 1. 2020 uplynula desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 21. 1. 2020 je proto žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 17 200 Kč.

27. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 17 200 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení.

28. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle , dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních ( a 204 odst. 1 ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu nebo exekuce ( ).