Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 3/2023-110

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení 559 811,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 286 578,87 Kč s úrokem

z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:

- 2 214 Kč za dobu od 14. 1. 2020 do 24. 1. 2020

- 250 831 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 31. 1. 2020

- 246 411 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 3. 2. 2020

- 290 957,79 Kč za dobu od 4. 2. 2020 do 10. 3. 2021

- 289 989,70 Kč za dobu od 11. 3. 2021 do 8. 4. 2021

- 288 991,56 Kč za dobu od 9. 4. 2021 do 5. 5. 2021

- 288 468,65 Kč za dobu od 6. 5. 2021 do 8. 6. 2021

- 288 451,63 Kč za dobu od 9. 6. 2021 do 21. 7. 2021

- 287 668,11 Kč za dobu od 22. 7. 2021 do 5. 8. 2021

- 286 884,59 Kč za dobu od 6. 8. 2021 do 21. 9. 2021

- 286 131,73 Kč za dobu od 22. 9. 2021 do 7. 10. 2021

- 285 378,87 Kč za dobu od 8. 10. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 274 432,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:

- 305 246 Kč za dobu od 14. 1. 2020 do 24. 1. 2020

- 56 629 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 31. 1. 2020

- 61 049 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 3. 2. 2020

- 15 763 Kč za dobu od 4. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 286 578,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:</b> <b>- 2 214 Kč za dobu od 14. 1. 2020 do 24. 1. 2020 - 250 831 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 31. 1. 2020 - 246 411 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 3. 2. 2020 - 290 957,79 Kč za dobu od 4. 2. 2020 do 10. 3. 2021 - 289 989,70 Kč za dobu od 11. 3. 2021 do 8. 4. 2021 - 288 991,56 Kč za dobu od 9. 4. 2021 do 5. 5. 2021 - 288 468,65 Kč za dobu od 6. 5. 2021 do 8. 6. 2021 - 288 451,63 Kč za dobu od 9. 6. 2021 do 21. 7. 2021 - 287 668,11 Kč za dobu od 22. 7. 2021 do 5. 8. 2021 - 286 884,59 Kč za dobu od 6. 8. 2021 do 21. 9. 2021 - 286 131,73 Kč za dobu od 22. 9. 2021 do 7. 10. 2021 - 285 378,87 Kč za dobu od 8. 10. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 274 432,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:</b> <b>- 305 246 Kč za dobu od 14. 1. 2020 do 24. 1. 2020 - 56 629 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 31. 1. 2020 - 61 049 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 3. 2. 2020 - 15 763 Kč za dobu od 4. 2. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 559 811,76 Kč s příslušenstvím představovaným jednak paušální náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši

1 200 Kč a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. 1. 2020 do

7. 10. 2021 ve výši 51 113,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 301 141,87 Kč za dobu od 8. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tvrzením, že dne 9. 7. 2019 uzavřela coby zapůjčitel s žalovaným coby vydlužitelem smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě zápůjčku ve výši 95 000 Kč. K vyplacení zápůjčky došlo dne 29. 7. 2019. Žalovaný se zavázal přenechané peněžní prostředky společně s dohodnutým úrokem vrátit v šedesáti měsíčních splátkách po 4 431 Kč splatných vždy do 23. dne v měsíci počínaje srpnem 2019. Zdůraznila, že smlouva o zápůjčce přitom byla mezi účastníky uzavřena jako mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalovaného, což bylo ve smlouvě výslovně uvedeno. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Do dále uvedeného data splatnosti zápůjčky zaplatil dne 4. 9. 2019 částku 4 431 Kč, dne 17. 10. 2019 částku 4 431 Kč, dne 6. 11. 2019 částku 4 431 Kč a dne 30. 12. 2019 částku 3 950 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 8.1 písm. a), b) smlouvy v úhrnné výši 2 214 Kč. Žalobkyni totiž vzniklo v souvislosti s prodlením žalovaného u splátek číslo delším než 15 právo na smluvní pokutu ve výši 3 x 354,48 Kč a za prodlení se splátkami 4 a 5 delším než třicet dnů jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 576,03 Kč Tyto pokuty byly splatné do 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to podle b. 8.3 ve chvíli, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky číslo delším 60 dnů, tj. ke dni 23. 1. 2020. Podle b. 8.4 smlouvy se tak všechny dosud nezaplacené splátky včetně běžného úroku staly součástí nové jistiny zápůjčky, která činila částku 248 617 Kč a žalovaný ji byl povinen zaplatit do 24. 1. 2020. Ode dne následujícího byl podle smlouvy povinen hradit žalovaný z celé této nové jistiny zápůjčky zákonný úrok z prodlení. Dále podle b. 8.5 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % aktuální dlužné nové jistiny zápůjčky, a to při prodlení se zaplacením nové jistiny zápůjčky delším 10 dnů. Tato smluvní pokuta tak představovala podle žalobkyně částku ve výši

61 049,25 Kč a v souladu se smlouvou se stala splatnou dnem následujícím po vzniku práva na její zaplacení. Nakonec žalobkyni vzniklo i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky, a to za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný přitom po datu zesplatnění zápůjčky uhradil dne 31. 1. 2020 částku 4 420 Kč, dne 3. 2. 2021 částku ve výši 739,21 Kč, dne 10. 3. 2021 částku 968,09 Kč, dne 8. 4. 2021 částku 998,14 Kč, dne 5. 5. 2021 částku 522,91 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 17,02 Kč, dne 21. 7. 2021 částku 783,52 Kč, dne 5. 8. 2021 částku 783,52 Kč, dne 21. 9. 2021 částku 752,86 Kč a dne 7. 10. 2021 částku 752,86 Kč. S přihlédnutím k těmto úhradám tak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky v sazbě 0,1 % denně za dobu od 25. 1. 2020 do 2. 1. 2023 ve výši 258 670,76 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ( ).

3. Jak bylo soudem na podkladě provedených důkazů zjištěno, uzavřeli dne 9. 7. 2019 účastníci smlouvu označenou jako "smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce číslo (dále také jen "smlouva"). Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel označený jak místem bydliště, tak sídlem podnikatele, přičemž byl rovněž identifikován nejen datem narození, ale také svým identifikačním číslem. V uvedeném dokumentu žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 95 000 Kč s tím, že tuto částku společně s úrokem ve výši 170 860 Kč, tj. celkem částku ve výši 265 860 Kč vrátí žalobkyni v šedesáti pravidelných měsíčních splátkách po 4 431 Kč s tím, že splátky byly splatné k 23. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po vyplacení zápůjčky (viz smlouva). K vyplacení zápůjčky žalovanému došlo dne 30. 7. 2019 (viz výpis z účtu žalovaného č. bankovní účet). Splatnost první splátky tak nastala dne 23. 8. 2019.

4. Podle ujednání ve smlouvě (b. 1.2) mělo dojít k poskytnutí zápůjčky až poté, co žalobkyně posoudí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, přičemž byla oprávněna požadovat na žalovaném doložení zejména potvrzení o bezdlužnosti vystavené příslušným finančním úřadem či příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení. Jak žalobkyně sama sdělila. o doložení takových listin nepožádala. Pokud by přitom žalovaný nesplnil stanovené vnitřní podmínky žalobkyně pro poskytnutí zápůjčky, neměla mu být zápůjčka podle bodu 1.4 smlouvy vyplacena. Tyto vnitřní podmínky však žalobkyně soudu na jeho výzvu nesdělila, přičemž uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla pouze tak, že ověřila, že nebyl v době uzavření smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající s žalovaným doporučil zápůjčku ke schválení. K dispozici měla výpis z živnostenského rejstříku týkající se žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy držitelem hned několika živnostenských oprávnění (výroba, obchod a služby neuvedené v příloze živnostenského zákona, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a zařízení, přípravné a dokončovací stavební práce, montáž, opravy a revize elektrických zařízení). Z žalobkyní doložených údajů z daňových přiznání žalovaného vyplynulo, že v roce 2018 činily jeho příjmy částku 505 342 Kč a výdaje částku 303 205 Kč, přičemž daň činila 30 115 Kč. Čistý příjem žalovaného se tak podle těchto údajů pohyboval v roce 2018 ve výši 14 335 Kč (tj. 505 342 -

303 205 - 30 115 / 12). Splátka úvěru tak představovala cca 1/3 čistého příjmu žalovaného. Žalobkyně přitom nikterak nezkoumala, ač se k tomu sama smluvně zavázala, jaké jsou výdaje žalovaného zejména ty spojené s bydlením případně plněním vyživovacích povinností či jiných závazků apod. Stěží tak byla žalobkyně schopna posoudit úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyní praktikovaný postup posouzení úvěruschopnosti žalovaného (jeho schopnosti zápůjčku splácet) lze označit za rezignaci na splnění tohoto úkolu, jenž ovšem sama smluvně převzala.

5. Na závěru o nedostatečnosti postupu žalobkyni při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nemění nic ani zjištění, že žalovaný již dříve uzavřel s žalobkyní "smlouvu o podnikatelské revolvingové zápůjčce číslo. Tato smlouva byla uzavřena dne 28. 5. 2018 za v zásadě obdobných podmínek jako smlouva, která je předmětem tohoto řízení. Žalovanému byla přenechána částka ve výši 90 000 Kč a on se ji zavázal zaplatit šedesáti měsíčními splátkami po

4 197 Kč, přičemž první z nich byla splatná dne 25. 6. 2018. Tuto zápůjčku splácel žalovaný řádně a dne 20. 5. 2019 ji platbou částky 108 789 Kč celou doplatil. Z faktu, že žalovaný po dobu jednoho roku zápůjčku řádně splácel a následně ji jednorázově doplatil nelze podle přesvědčení soudu usuzovat na to, zda poměry žalovaného umožňovaly řádné splácení další zápůjčky sjednané o několik měsíců později. To zvlášť za situace, kdy nebyl zřejmý původ peněžních prostředků, jimiž byla první zápůjčka předčasně uhrazena a které mohly pocházet z jiného úvěru. Ostatně z výpisu

z účtu žalovaného č. bankovní účet vyplynulo, že v té době již měl žalovaný i další úvěry (půjčky), například od právnická osoba čerpal dne datum částku 12 000 Kč.

6. Argumentovala-li ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tím, že smlouvu s žalovaným uzavírala jako s podnikatelem a již jen proto se na ni nevztahovala povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z , o spotřebitelském úvěru

v tehdy účinném znění, neboť tu má poskytovatel úvěru jen ve vztahu ke spotřebiteli, je na místě v této souvislosti připomenout, že zanedbání prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr lze zohlednit v rámci korektivu dobrých mravů byť by povinnost jejího prověření ze zákona nevyplývala. To zvlášť za situace, kdy by věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti zcela nedostatečně a uzavřel úvěrovou smlouvu s žadatelem, který její podmínky zřejmě nebyl schopen splnit. Obecné soudy jsou přitom povinny přezkoumat obsah závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran a toto je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. ).

7. Je skutečností, že účastníci uzavřeli smlouvu o shora popsaném obsahu. Touto smlouvou zjednodušeně řečeno přenechala žalobkyně žalovanému peníze s tím, že žalovaný je použije k podnikatelskému účelu definovanému ve smlouvě jako "investiční zápůjčka" a po čase tyto peníze včetně ujednaného úroku vrátí. Mezi účastníky tak byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.

8. Žalovaný povinnost dohodnutým způsobem přenechané peníze vrátit a zaplatit dohodnutý úrok řádně neplnil. Podle žalobkyní doložené dokumentace se ocitl v prodlení s úhradou hned první splátky, která byl splatná dne 4. 9. 2019, avšak žalovaný ji celou, tj. v částce 4 431 Kč, uhradil až dne 4. 9. 2019. Druhou splátku uhradil rovněž ve výši 4 431 Kč až dne 17. 10. 2019, tj. 24 dnů po její splatnosti. Třetí splátku v částce 4 431 Kč uhradil až dne 6. 11. 2019, tj. s prodlením 14 dnů. Čtvrtou splátku již celou neuhradil, zaplatil na ni jen částku 3 950 Kč, a to dne 30. 12. 2019. Pátou splátku splatnou dne 23. 12. 2019 taky neuhradil. S úhradou čtvrté splátky se přitom ocitl v prodlení delším šedesáti dnů, a proto podle b. 8.3 došlo k zesplatnění celé zápůjčky ke dni 23. 1. 2020.

9. Do 23. 1. 2020 přitom podle b. 8.1 písm. a), b) smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) za prodlení se splátkami 2, 4, 5 delším 15 dnů. Pro tento případ činila pokuta 8 % z dlužné splátky, tj. 354,48 Kč. V případě tří splátek tak šlo o částku 1 063,44 Kč. Za prodlení se splátkami č. 4 a 5 delším 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % takové splátky, tj. v tomto případě 2 x 576,03 Kč Celkem tak za prodlení se splátkami do zesplatnění celé zápůjčky, tj. do 23. 1. 2020 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 215,50 Kč. Žalobkyně se však na tomto nároku domáhala zaplacení jen částky 2 214 Kč Tyto smluvní pokuty byly podle b. 8.2 smlouvy splatné do 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení.

10. Zesplatnění celé zápůjčky ke dni 23. 1. 2020 podle b. 8.3 smlouvy, což znamenalo, že se staly splatnými všechny splátky zápůjčky, až do konce splátkového kalendáře, tj. jak jistina zápůjčky tak úrok z ní, přičemž všechny do té doby neuhrazené splátky zápůjčky, jakož i ty v budoucnu splatné, které se staly nově splatnými, představovali podle b. 8.4 smlouvy novou jistinu zápůjčky splatnou následujícího dne, tj. 24. 1. 2020. V tomto případě tak tzv. nová jistina zápůjčky představovala částku ve výši 248 617 Kč. Zjednodušeně řečeno, žalovaný měl za pět let trvání smluvního vztahu zaplatit žalobkyni na jistině a úroku celkem 265 860 Kč (tj. 60 x 4 431 Kč). Do zesplatnění zápůjčky dne 23. 1. 2020 přitom zaplatil 17 243 Kč, a proto zůstalo k úhradě 248 617 Kč.

11. Mezi stranami však byla sjednána další smluvní pokuta postihující prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky, a to v b. 8. 5. smlouvy. Tato smluvní pokuta byla ujednána pro případ, že žalovaný novou jistinu zápůjčky nezaplatí ani do deseti dnů od její splatnosti, přičemž její výše činila 25 % z aktuální výše nové jistiny ke dni vzniku práva na zaplacení této pokuty. K uvedenému dni, tj. ke dni 3. 2. 2020 činila výše aktuálně dlužné nové jistiny částku 244 197 Kč, neboť žalovaný zaplatil dne 31. 1. 2020 částku ve výši 4 420 Kč Smluvní pokuta ve výši 25 % z částky 244 197 Kč tak činí 61 049, 25 Kč. Tato byla podle ujednání smlouvy splatnou následující den po vzniku práva na ni, tj. dne 4. 2. 2020.

12. Konečně podle b. 8.7 smlouvy byl žalovaný za prodlení s úhradou tzv. nové jistiny zápůjčky platit smluvní pokutu v sazbě 0,1 % z její aktuálně dlužné výše, a to za každý den prodlení. Žalovaný přitom provedl úhrady po zesplatnění nové jistiny zápůjčky, tj. po datu 23. 1. 2020 tak, jak již bylo shora uvedeno, tj. dne 31. 1. 2020 částku 4 420 Kč, dne 3. 2. 2021 částku ve výši 739,21 Kč, dne 10. 3. 2021 částku 968,09 Kč, dne 8. 4. 2021 částku 998,14 Kč, dne 5. 5. 2021 částku 522,91 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 17,02 Kč, dne 21. 7. 2021 částku 783,52 Kč, dne 5. 8. 2021 částku 783,52 Kč, dne 21. 9. 2021 částku 752,86 Kč a dne 7. 10. 2021 částku 752,86 Kč. Při takto provedených úhradách na novou jistinu zápůjčky, která ke dni 23. 1. 2020 činila 248 617 Kč a ke dni 8. 10. 2021 částku 237 878,87 Kč, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle b. 8.7 smlouvy v sazbě 0,1 % za každý den prodlení s tím, že jde o období od 25. 1. 2020 do 2. 1. 2023 ve výši

258 670,76 Kč.

13. Jinak řečeno, podle uvedených ujednání smlouvy, vzniklo v souvislosti s nesplácením zápůjčky žalovaným, žalobkyni, která žalovanému přenechala jen částku 95 000 Kč, právo na zaplacení celkem částky 559 811,76 Kč s příslušenstvím, a to ke dni podání žaloby, přičemž tento markantní nepoměr mezi tím, co žalobkyně žalovanému přenechala a tím, co jí má být nyní žalovaným zaplaceno je dán pouze tím, že žalovaný zjevně nebyl schopen poskytnutou zápůjčku splácet, přičemž žalobkyně jeho schopnost ji splácet posoudila zcela nedostatečně, ač se k tomu sama smluvně zavázala. Ostatně žalobkyně sama přiznala, že ani nikterak neověřovala, k jakému konkrétnímu podnikatelskému účelu mají být přenechané peněžní prostředky použity.

14. V době uzavření smlouvy mezi účastníky byl platným a účinným ,

o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 23. 4. 2020, tj. do účinnosti jeho novely provedené , která nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, a která teprve zavedla určitou ochranu do té doby poskytovanou při úvěrových vztazích jen spotřebitelům také podnikajícím fyzickým osobám, a to zejména co se týče limitace plateb při prodlení s úhradou spotřebitelského úvěru (viz dále).

15. Je faktem, že v době uzavření smlouvy mezi stranami byla účinná právní úprava chránící spotřebitele při přebírání závazků z takových smluv (ze smluv o spotřebitelském úvěru), přičemž pro posouzení smlouvy jako spotřebitelské byl rozhodující zejména účel, pro který jsou peníze poskytovatelem úvěru žadateli přenechávány bez ohledu na to, že je žadatel ve smlouvě formálně označen jako podnikatel. Pokud byl podnikatelský účel využití přenechaných peněžních prostředků jen okrajový, je na místě i podnikateli přiznat ochranu jako spotřebiteli (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora sp. zn. C -464/01 ve věci Johann Gruber). Při vědomí rozhodnosti skutečného účelu smlouvy pro závěr o tom, zda je na místě v konkrétním případě aplikovat úpravu provedenou , o spotřebitelském úvěru, či nikoliv, bylo na žalobkyni, aby se tímto účelem blíže zabývala. Na to však v konkrétním případě žalobkyně rezignovala zcela, když se spokojila s údajem o tom, že účel zápůjčky je podnikatelský, protože jde o "investiční zápůjčku". Do čeho však mělo být investováno a z čeho tedy vyplýval závěr, že jde v konkrétním případě o účel podnikatelský, uvedeno nebylo a žalobkyni to ani nezajímalo.

16. Právě popsané chování žalobkyně již v době sjednávání smlouvy, tj. rezignace na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a její nezájem o účel, na který mají být přenechané peněžní prostředky vynaloženy, jsou typickým příkladem chování nebankovního poskytovatele úvěrů, pro které byla nakonec rozšířena ochrana před nepřiměřenými sankcemi za nesplácení úvěrů poskytovaná do té doby podle zákona o spotřebitelském úvěru jen spotřebitelům i na podnikající fyzické osoby. Stalo se tak účinným od 24. 4. 2020. Tímto zákonem bylo do zákona

o spotřebitelském úvěru vtěleno ustanovení § 122 odst. 5, podle kterého v případě úvěru poskytnutého fyzické osobě, která není spotřebitelem, nesmí souhrn výše smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. Celkovou výší odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby se přitom podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru myslí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli (fyzické osobě) k dispozici. V tomto případě byla žalovanému přenechána částka 95 000 Kč a její součin s číslem 0,5 tedy představuje 47 500 Kč. Pokud by bylo lze uvedenou právní úpravu aplikovat na projednávaný případ, neměla by žalobkyně právo na vyšší částku úhrnu smluvních pokut, než je částka 47 500 Kč.

17. Soud si je vědom faktu, že uvedená právní úprava o limitaci plateb při prodlení vztahující se i na jiné fyzické osoby než spotřebitele, nabyla účinnosti až 24. 4. 2020, přičemž ji na daný případ nelze aplikovat ani podle přechodných ustanovení , neboť žalovaný se ocitl

v prodlení se splácením peněžité zápůjčky ještě před účinností tohoto zákona. Nicméně

v projednávané věci nelze ignorovat skutečnost, že předmětná právní úprava byla přijata coby reakce na společensky nepřijatelné jednání projevující se tím, že část poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, která již nemohla po zavedení ochrany spotřebitelů nadále provozovat legální podnikatelský model postavený na tom, že subjekt nepůjčuje s cílem vydělat na úrocích z řádného splácení úvěrů, ale profituje na sankcích, případně na zajištění nesplaceného úvěru, přesunula se od spotřebitelů k osobám samostatně výdělečně činným, kde i nadále tento model provozovala. Osoby samostatně výdělečně činné však mají mnohdy obdobné postavení vůči poskytovateli úvěru jako spotřebitel, a i ony jsou často v pozici slabší strany. I v případě osob samostatně výdělečně činných je dán jednoznačně zájem na tom, aby se nedostaly do dluhové pasti a aby se v důsledku aplikace prakticky ničím neomezených sankcí dluh nestal zcela nesplnitelným. Takové jevy jsou společensky nežádoucí a již v době sjednání smlouvy mezi stranami byly zjevně společensky nepřijatelné, když právě jejich existence vedla zákonodárce k přijetí právní úpravy, která je nakonec žádoucím způsobem eliminovala.

18. Byť tedy nelze právní úpravu provedenou aplikovat na daný případ, a to pro zákaz zpětného působení zákona, lze k obdobnému (stejnému) výsledku podle přesvědčení soudu dojít za užití korektivu dobrých mravů. Jak konstatoval Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. ze dne 3. 11. 2020, uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého subjektu závazkového vztahu navenek.

19. Již bylo sděleno, že žalobkyně v době uzavírání smlouvy s žalovaným zcela nedostatečně prověřila jeho schopnost zápůjčku splácet, přičemž současně úplně rezignovala na prověření účelu, k němuž mají být přenechané peněžní prostředky vynaloženy. Peníze tedy žalovanému přenechala se zřejmým a z její strany nikterak blíže eliminovaným rizikem, že jí nebudou včas a řádně vráceny. Namísto toho, aby své úsilí zaměřila do zvýšení jistoty vrácení přenechané částky, zejména bedlivějším zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, soustředila se na sjednání kumulovaných sankcí pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Výsledkem takového počínání žalobkyně je stav, kdy při přenechání pouhých 95 000 Kč požaduje nyní na žalovaném zaplacení částky

téměř 560 000 Kč s příslušenstvím, a to vše za situace kdy jí bylo dosud ze strany žalovaného zaplaceno celkem 27 981,13 Kč. Žalobkyně se tedy chovala, a zejména nyní se vznesením požadavku na zaplacení smluvních pokut v úhrnné výši 321 934,10 Kč chová způsobem natolik společensky nepřijatelným, že na něj musel zákonodárce reagovat právní úpravou limitující platby pro případ prodlení i u jiných fyzických osob než u spotřebitelů. Její požadavek na zaplacení smluvních pokut za prodlení s úhradou zápůjčky tak ve výši, v níž převyšuje polovinu žalovanému původně přenechané částky, tj. ve výši 274 432,89 Kč (321 934,10 - 47 500), představuje výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu nelze dopřát v tomto řízení právní ochrany (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 3 o. z.).

20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo z popsaného právního poměru vůči žalovanému dne 24. 1. 2020 právo na zaplacení tzv. nové jistiny zápůjčky, která byla představována částkou ve výši 248 617 Kč uvedená částka byla podle smlouvy splatná dne 24. 1. 2020 a od 25. 1. 2020 je žalovaný povinen platit z této částky zákonný úrok z prodlení, který podle 6 Sb. činí 10 % ročně.

21. Současně vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut za prodlení s jednotlivými splátkami zápůjčky v době, kdy se ještě celá zápůjčka nestala splatnou, a to ve výši 2 214 Kč (viz shora), přičemž tato částka se stala splatnou před datem 14. 1. 2020, od nějž žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z této částky požadovala.

22. Nakonec vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky delším deseti dnů. Tato pokuta měla podle shora učiněných závěrů činit 61 049,25 Kč a splatnou se stala již 3. 2. 2020, takže od 4. 2. 2020 vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení s její úhradou. Protože však soud již shora zdůvodnil, že úhrn veškerých smluvních pokut, které je žalovaný povinen žalobkyni v souvislosti se svým prodlením hradit, může s ohledem na korektiv dobrých mravů činit jen 47 500 Kč, a protože smluvní pokuty v úhrnné výši 2 214 Kč byly splatnými již 14. 1. 2020, bylo možno další smluvní pokutu splatnou dne 3. 2. 2020 přiznat jen ve výši 45 286 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 4. 2. 2020 do zaplacení.

23. Žalobkyni také vzniklo právo na zaplacení částky 1 200 Kč jakožto minimální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle Tato částka přitom představuje příslušenství uvedené pohledávky.

24. Soud proto při zohlednění částečných úhrad jistiny dluhu, které žalovaný prováděl po datu zesplatnění celé zápůjčky (viz shora) dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dluh včetně příslušenství ve výši uvedené ve výroku I. a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

25. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ohledně částky ve výši 285 378,87 Kč s příslušenstvím

a neúspěšná ohledně částky 274 432,89 Kč s příslušenstvím. Čistý úspěch žalobkyně tak představuje jen necelá dvě procenta původně uplatněného nároku ve výši 559 811 Kč s příslušenstvím. Soud proto dospěl k závěru, že míra úspěchu stran je v tomto případě stejná a podle § 142 odst. 2

žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalovaní) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.