Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 63/2023-32
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 132 355,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 936 Kč společně
s částkou 5 808 Kč,
vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 100 611,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 92 005,72 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 936 Kč společně s částkou 5 808 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 100 611,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 92 005,72 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 132 355,64 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 154 398 Kč na nákup zboží-osobního automobilu. K poskytnutí úvěru došlo dne datum převodem na účet prodejce. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 84 měsíčními splátkami po 3 574 Kč počínaje datum. V průběhu trvání smlouvy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, když neuhradil splátky splatné od datum do datum, takže došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících z úvěrové smlouvy ke dni datum O tom byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne datum, kterým žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky vyplývající z předmětné smlouvy. Jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy podle žaloby činila 86 103,72 Kč, smluvní pokuta za zrušení úvěrové smlouvy 40 349,92 Kč požadovaná v sazbě 0,1 % denně z částky 140 574,27 Kč za období od datum do datum a z částky 86 103,72 Kč od datum do podání žaloby, náklady na prodej vozidla 5 808 Kč, pojistné 94 Kč.
2. V doplnění žaloby žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného splnila beze zbytku. Vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřila ze zdrojů nezávislých na žalovaném, a to z veřejných i neveřejných. Měla k dispozici historické údaje o žalovaném za celou skupinu anonymizováno banky. Zjištěné informace žalobkyně komplexně analyzovala. Konkrétně měla žalobkyně k dispozici NRKI, registr rizikových subjektů anonymizováno banky, příjmení, informace o interní platební morálce žalovaného, interní blacklist, ISIR, databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, evidenci adres ohlašoven, registr hledaných osob. Žalobkyně měla zjištěny údaje o příjmu žalovaného, o jeho výdajích, o jeho výdajích na splátky dřívějších úvěrů, informaci o disponibilním příjmu, tedy o finanční rezervě a demografické a statistické údaje obsažené ve skóringovém modelu. Žalovaný tak v databázi NRKI neměl žádné dluhy po splatnosti, v registru rizikových subjektů anonymizováno banky o něm nebyly žádné negativní informace, nebyl veden v databázi příjmení, neměl platební historii u žalobkyně, nebylo proti němu vedeno insolvenční řízení, doklad žalovaného nebyla veden jako neplatný, neměl ani bydliště na ohlašovně a nebyl nalezen v databázi hledaných osob.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel).
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
6. Z úvěrové smlouvy ze dne datum číslo AU číslo soud zjistil, že žalovaný o sobě při uzavírání smlouvy uvedl, že pracuje jako kvalifikovaný dělník ve právnická osoba anonymizována dvě slova GmbH and anonymizováno KG, kde je zaměstnán s čistým příjmem 32 500 Kč měsíčně. Příjmy domácnosti žalovaného měly dosahovat 50 000 Kč měsíčně. Uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí 12 000 Kč a že vynakládá prostředky na splátky úvěrů ve výši 1 800 Kč. Žalovaný měl být svobodný a měl mít jednu vyživovací povinnost.
7. Ze smlouvy o úvěru číslo AU číslo a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 154 398 Kč na zakoupení osobního automobilu a tento úvěr mu byl také poskytnut. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v 84 splátkách po 3 574 Kč. Žalovaný tak měl celkem splatit 263 720 Kč. Dle protokolu ze dne datum bylo vozidlo předáno žalovanému.
8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě číslo vyplývá, že obsahuje základní informace o úvěru, avšak není žalovaným podepsán.
9. Z potvrzení poskytnutí úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla formou úhrady kupní ceny společnosti právnická osoba ve výši 154 398 Kč.
10. Dle faktur ze dne datum žalobkyně účtovala žalovanému dopojištění 6 x 282 Kč.
11. Podle faktury ze dne datum bylo žalobkyni účtováno za odtah vozidla 6 225,45 Kč.
12. Dle faktury ze dne datum byla žalobkyni účtována provize za prodej vozidla žalovaného ve výši 5 808 Kč.
13. Z kupní smlouvy o prodeji vozidla ze dne datum a z protokolu o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne datum vyplývá, že vozidlo žalovaného bylo prodáno třetí osobě za kupní cenu 82 000 Kč.
14. Dle dopisu ze dne datum byl úvěr pro prodlení žalovaného zesplatněn. Žalovaný měl dle následného dopisu ze dne datum zaplatit 114 361 Kč.
15. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný úvěr na dluh splatil celkem 46 462 Kč ve 13 splátkách po 3 574 Kč. Na dluh žalovaného byla započtena rovněž částka získaná prodejem vozidla ve výši 82 000 Kč Celkem tak bylo uhrazeno 128 462 Kč.
16. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání).
17. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
25. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
26. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
27. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
28. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
29. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).
30. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
31. Pokud žalobkyně namítá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS stanovuje mírnější požadavky na přezkoumávání úvěruschopnosti než vnitrostátní úprava (z. s. ú.), pak je uvedená námitka nedůvodná, neboť směrnice stanoví jen minimální harmonizaci. Minimální harmonizace znamená, že členské státy převezmou z EU takové opatření, která zabezpečí minimální stejnou ochranu ve všech členských státech. Podle článku 169 SFEU odst. 4 je však dovoleno přijímat i opatření přísnější. Tato minimální harmonizace dává spotřebitelům jistotu v to, že ve všech členských státech jim bude poskytnuta stanovená minimální ochrana.
32. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.
33. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.
34. Jak již bylo uvedeno v doplnění žaloby, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného (z osobního pohovoru) a z nahlédnutí do externích i interních databází. Žalobkyně si však nevyžádala doložení dokladů o příjmech (nezjišťovala ani, na jak dlouhou dobu má žalovaný sjednánu pracovní smlouvu), nákladech, výdajích a závazcích žalovaného a tvrzené doklady žalovaného ani soudu nepředložila. Okresní soud podotýká, že samotná skutečnost, že žalovaný neměl v okamžiku uzavření úvěrové záznam v registrech příjmení, NRKI a RRS není sama o sobě (i s ohledem na nízký věk žalovaného v době uzavírání smlouvy) dostatečná pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Ještě krátce před uzavřením smlouvy byl žalovaný hlášen na adrese ohlašovny obec, obec a číslo. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná úvěrová smlouva neplatná.
35. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 154 398 Kč, kterou žalovaný čerpal na koupi osobního automobilu. Na uvedenou částku bylo splaceno žalovaným 46 462 Kč a částka 82 000 Kč byla uhrazena z prodeje vozidla. Celkem tedy bylo zaplaceno 128 462 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně o částku 25 936 Kč.
36. Žalovaný je tak povinen vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 25 936 Kč. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
37. Ohledně částky 5 808 Kč představující náklady žalované na prodej vozidla (dle doložené faktury) okresní soud tuto částku posoudil jako náklady žalované spojené s uplatněním pohledávky dle § 513 občanského zákoníku .
38. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu procesní náklady řízení nevznikly.
39. Ve zbytku soud žalobu zamítnul.
40. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy převážně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu procesní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.