Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 20/2022-50
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 103 776,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 887,12 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 14 889,10 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 344,82 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 103 776,22 Kč od 2. 6. 2021 do 11. 8. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 889,10 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení, co do úroku 12,99 % ročně z částky 99 463,42 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, co do úroku 12,99 % ročně z částky 1 344,80 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 337 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 887,12 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 14 889,10 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 344,82 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 103 776,22 Kč od 2. 6. 2021 do 11. 8. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 889,10 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení, co do úroku 12,99 % ročně z částky 99 463,42 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, co do úroku 12,99 % ročně z částky 1 344,80 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 337 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 103 776,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 344,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 103 776,22 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 12,99 % ročně z částky 99 463,42 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 12,99 % ročně
z částky 1 344,80 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa a žalovaným byla dne 4. 8. 2020 uzavřena smlouvu
o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky z úvěru ve výši 12,99 % ročně, poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku právnická osoba Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 3. 4. 2021 zesplatnila, což žalovanému sdělila dopisem ze dne 3. 4. 2021. Žalovaný byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Žalovaný celkem na pohledávky dle smlouvy uhradil částku 11 112,88 Kč. Pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021, a to s účinností ke dni 1. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 18. 6. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsané za postupitele dne 31. 5. 2021 a za postupníka dne 24. 5. 2021 se právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovaných v příloze smlouvy – seznamu pohledávek. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením a rodným číslem) pod položkou číslo O výši úplaty za postoupení pohledávek se smluvní strany dohodly v dohodě o úplatě ze dne 31. 5. 2021, jak bylo zjištěno z dohody samé a dle přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny, byla úplata uhrazena dne 31. 5. 2021. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 18. 6. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán téhož dne, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o úvěru číslo na nového věřitele, žalobkyni.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2020, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient si sjednali, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 100 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 9 960 Kč, celkem tedy se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 20. 3. 2024 v měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s úrokem ve výši 12,99 % ročně. Z výpisu účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovanému byla dne 4. 8. 2020 poskytnuta částka 100 000 Kč, platba je označena jako čerpání úvěru.
6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila listinu„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že příjem žalovaného jako žadatele o úvěr byl pracovníkem banky zkontrolován na základě výpisu z účtu žadatele vedeného u jiné banky a výdaje žalovaného byly stanoveny na základě interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalovaného. Žalobkyně dále předložila výpisu z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za měsíce duben, květen, červen roku 2020, soud tyto vyhodnotil tak, že dle těchto výpisů právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, ze samotných výpisů pak zjistil, že ze shodného účtu je v měsíci červnu na účet žalovaného připsána platba ve výši 17 517 Kč, v měsíci květnu platba ve výši 15 878 Kč a v měsíci dubnu ve výši 6 778 Kč. Za měsíc květen činil kreditní obrat na účtu 99 837,85 Kč a debetní 63 764,40 Kč (na účet připsána částka 93 059,85 Kč s poznámkou zrušení účtu), zůstatek ke dni 1. 6. 2020 činil 36 302,64 Kč, za měsíc červen byl kreditní obrat 24 818,10 Kč, a debetní 56 019,45 Kč, zůstatek ke dni 1. 7. 2020 činil 5 101,29 Kč, za měsíc červenec pak byl kreditní obrat 19 228 Kč a debetní 24 103,58 Kč, zůstatek ke dni 31. 7. 2020 činil 225,71 Kč. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, v současném zaměstnání je od 30. 4. 2020, čistý měsíční příjem je 13 391 Kč, neuvedl žádné výdaje, a jako produkt je uvedeno, že žádá o konsolidaci.
7. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 27. 7. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy vedené na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě nejpozději do 11. 8. 2021. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 27. 7. 2021.
8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
9. Z listiny„ podklady pre súdné konanie“, výzvy k úhradě ze dne 2. 3. 2021, a dopisu – rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, neučinil soud žádná právně relevantní skutková zjištění.
10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 8. 2020 uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nicméně zcela rezignovala na ověření tvrzení ohledně výdajů žalovaného, respektive na jejich řádné zjištění. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, přičemž nulové náklady na bydlení jsou dovozovány z toho, že bydlí u rodičů. Poskytovatel úvěru měl toto tvrzení ověřit, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům. Tuto povinnost nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru, bez toho, aby bylo ověřeno, že žadatel o úvěr skutečně nemá žádné prokazatelné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala k prokázání skutečné výše výdajů žalovaného žádné podklady. Současně z předložených výpisů z účtů vyplynulo, že žalovaný měsíčně utratí významněji více, než činí jeho příjem, a je pravděpodobné, že tento rozdíl kryje právě z půjček, když u právní předchůdkyně žalobkyně žádal o konsolidaci úvěrů a sama právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má další závazek se splátkou ve výši 2 303 Kč a na účet žalovaného byla v měsíci květnu připsána částka 93 059,85 Kč), za této situace byla na místě vyšší míra obezřetnosti při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Vše uvedené mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně k tomu, aby úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě podkladů nikoli jen informací získaných od samotného žalovaného. Taktéž výše úvěru je faktorem, který zakládá odůvodněný požadavek na přísnější prověření příjmové a výdajové stránky žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, a současně bylo jejich zjištění a ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy ze dne 4. 8. 2020 stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
14. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 100 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nikterak nerozporoval, resp. netvrdil, natož aby prokázal, že uhradil více, částku 11 112,88 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 88 887,12 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky, v ostatních nárocích zakládajících se na neplatné smlouvě soud žalobu zamítl. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem ze dne 27. 7. 2021 vyzván k úhradě dluhu do 11. 8. 2021, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu, a proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí stanovené lhůty k plnění, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu stran ve sporu, když žalobkyně byla úspěšná (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) co do 69,5 % uplatněného nároku a po odečtení neúspěchu od úspěchu jí tak náleží částka 12 337 Kč, tedy 39 % z celkových účelně vynaložených nákladů řízení, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 4 152 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to 5 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 5 260 Kč za písemný návrh ve věci samé – žaloba, 5 260 Kč za účast na jednání před soudem dne 25. 4. 2023, dále pak za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky v jednotlivé částce 2 630 Kč za každý úkon, a to za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby a za podání ze dne 17. 1. 2023; c/ náhrada hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné 1 500 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky za 5 úkonů právní služby; d/ třetina celkové náhrady za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky, za čas strávený na cestě Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 4. 2023 v rozsahu 2 půlhodin po 100 Kč, e/ náhrada cestovních výdajů advokáta 105,24 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky, tj. jedna třetina celkové náhrady za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 4. 2023 osobním automobilem zn. osobním automobilem zn. Toyota, registrační značka (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba automobilového benzinu 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 4 769,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 2. 6. 2022, když tímto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby (nebyly vylíčeny rozhodující skutečnosti jak ukládá § 79 odst. 1 o. s. ř.), přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění ze dne 27. 7. 2021 posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné.
16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, kterým je JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. (platební místo).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.