Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 242/2022-78
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 68 207 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 352 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 855,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60 837 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 485 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 62,47 % ročně z částky 51 545,36 Kč od datum do datum ve výši 2 065,68 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 51 545,36 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 131 832 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 598,77 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 352 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 855,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60 837 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 485 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 62,47 % ročně z částky 51 545,36 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 065,68 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 51 545,36 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 131 832 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 598,77 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení 68 207 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 62,47 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 3 662 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem září 2021 Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal unikátním kódem, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a NRKI. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem úvěr doporučil ke schválení. K posuzování výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, které stvrdil žalovaný svým podpisem. Žalobkyně doplnila, že neměla k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že neměla doklady potřebné k jejich posouzení a spoléhala na prohlášení žalovaného, který se zavázal veškeré své příjmy a výdaje přiznat. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Smluvní strany si bodem 6.1 smlouvy ujednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. jméno 6.2 smlouvy si strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, a bodem 6.5 smlouvy si ujednaly, že žalovaný je povinen v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaný dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 14 648 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni datum. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 59 439,15 Kč. Žalobou uplatněný dluh žalovaného se sestává z částky 60 837 Kč (z toho 59 439 Kč představuje dluh na nové jistině úvěru, 998 Kč představuje smluvní pokutu, 400 Kč představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením), a z částky 7 370,56 Kč představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši patrné z výroku I. a II. rozsudku.
2. Žalovaný v rámci prvního jednání dne datum k žalobě uvedl, že smlouvu s žalobkyní uzavřel a úvěr ve výši 55 000 Kč obdržel. Pokud žalobkyně uvádí, že na svůj dluh zaplatil 14 648 Kč, pak to souhlasí. Dále uvedl, že půjčku si vzal a přestal jí splácet ze zdravotních důvodů. Smlouvu uzavíral s nějakou inženýrkou z obec. Majetkové poměry žalovaného vypsala tato paní sama a zajímaly jí pouze příjmy. Požádal o zaplacení dlužné částky ve splátkách, přičemž ke svým majetkovým poměrům uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši cca 19 680 Kč, dále má příjem ze zaměstnání v nemocnici na obec ve výši cca 17 000 Kč čistého. Pokud jde o výdaje tak platí na syna výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, výdaje na cesty do práce jsou minimální (cca 14 Kč za autobus), léky do 1 000 Kč měsíčně, na dluzích ve splátkách v současné době zaplatí 5 000 Kč (jedná se o dluhy přiznané zdejším soudem). Má ještě další dluhy u jiných společností, které nesplácí a které zřejmě také přijdou k soudu. Je rozvedený. Žije u své matky, které nemusí nic platit za bydlení. Celkové měsíční výdaje činí cca 25 000 Kč.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru číslo podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve 30 měsíčních splátkách po 3 662 Kč. Sjednaná výše úroku činila 62,46 % ročně, RPSN 83,84 %. Žalovaný tak měl celkem zaplatit částku ve výši 109 860 Kč Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši 449 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 18-20 spisu, dodatek číslo k návrhu smlouvy na č. l. 25-26 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 30 spisu, splátkový kalendář na č. l. 31 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 15-17 spisu, prohlášení klienta na č. l. 21-22 spisu, dodejka na č. l. 32 spisu/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem na účet žalovaného číslo bankovní účet /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 29 spisu, výpis poplatků na č. l. 8-10 spisu/. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru toliko celkem 14 648 Kč. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum /viz karta klienta na č. l. 38 spisu, oznámení ze dne datum na č. l. 35 spisu, výzvy k úhradě na č. l. 33-34 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 36 spisu, podací arch na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost k další osobě, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné středoškolské s maturitou, bydlí ve vlastním objektu, je zaměstnán ve Fakultní nemocnici ulice, jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč a výdaje 15 188 Kč, které sestávají z částky životního minima ve výši 3 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 7 000 Kč, splátek jiných závazků ve výši 2 628 a ostatních výdajů ve výši 1 700 Kč. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z občanského průkazu. /viz informace o příchozí platbě od FN ulice za měsíce červenec a srpen 2021 na č. l. 12-13 spisu (shodně na č. l. 50-51 spisu, informace o příchozí platbě od FN ulice za měsíce květen a červen 2021 na č. l. 52-53 spisu, hodnocení klienta na č. l. 14 spisu, osobní data na č. l. 27 spisu, výpis z registru příjmení na č. l. 28 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 23-24 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 55 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z osobního prohlášení žalovaného o jeho majetkových a výdělkových poměrech, přičemž podle tvrzení žalovaného v rámci jednání dne datum se osoba, která za žalobkyni smlouvu sjednávala, zajímala pouze o příjmy. Takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). V řízení žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného, ale nijak neprokázala, že by ověřovala a zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích. Soud tak konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle
§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř. /viz protokol o jednání ze dne datum na č. l. 75-77 spisu/.
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo 2016 Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona
o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
21. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
22. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
23. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou
a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
24. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97 nebo rozsudek ze dne
17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019-118).
25. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného 55 000 Kč, z čehož jí žalovaný část vrátil. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil 14 648 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 40 352 Kč (tj. 55 000 Kč – 14 648 Kč). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne datum. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 11,75 % ročně (výrok I. tohoto rozsudku).
26. Nad rámec uvedeného soudu doplňuje, že i v případě, že by žalobkyně prokázala, že schopnost žalovaného řádně posuzovala, nemohla by být s žalobou v plném rozsahu úspěšná, neboť smlouvou sjednané úroky jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Soud konstatuje, že smlouvou byla stanovena roční úroková sazba ve výši 62,47 %, přičemž v srpnu 2021 byla dle měnových statistik obec národní banky veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky webová adresa) výše úroku pro domácnosti, s dobou fixace na 1 - 5 let 7,48 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než osminásobku míry obvyklé v bankovním sektoru (srov. z mnohých např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 141/2004, 33 Cdo číslo a další). Ujednání o těchto smluvních úrocích z úvěru by tak nebylo možné hodnotit jinak, než jako absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.
27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).
28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 68 207 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka 40 352 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (41%) od úspěchu (59%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18 %. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 598,77 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše 19 993,18 Kč, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 411 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši
68 207 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem registrační značka ze sídla právního zástupce žalobkyně ulice a číslo, obec a číslo, k soudu a zpět dne datum při ujetí celkem 100 km dle předpisu 2016, náhradě za pohonné hmoty ve výši 44,10 Kč a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,2 Kč/km, tj celkem ve výši 824,28 Kč dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 4 půlhodiny po 100 Kč, a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne datum a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 877,91 Kč.
29. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání žalobkyně ze dne datum, kterým k výzvě soudu doplňovala svá tvrzení obsažená v žalobě a označovala důkazy způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti, neboť uvedená tvrzení již měla být součástí žaloby, a nikoli doplňována až po upozornění soudem na nedostatečná žalobní tvrzení.
30. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo
31. Pro úplnost soud uvádí, že nevyhověl žádosti žalovaného, aby mohl dluh vůči žalobkyni uhradit formou splátek. Soud přihlédl k výši žalobkyni přiznaného nároku a skutečnosti, že proti žalovanému jsou v současné době pouze tímto senátem vedeny další tři řízení, kterými jsou vymáhány další pohledávky v celkové výši 61 141 Kč. Současně je soudem konstatováno, že je mu z počítačové databáze ISAS známo, že žalovanému bylo nadepsaným soudem ve věci sp. zn. 18 C 195/2022 uloženo v říjnu 2022 k zaplacení 100 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení, kdy mu bylo umožněno dluh hradit ve splátkách po 3000 Kč měsíčně. Již v tomto řízení žalovaný uváděl, že má měsíční výdaje ve výši cca 25 000 Kč. Pokud soud k těmto výdajům přičetl splátky stanovené uvedeným řízením ve výši 3 000 Kč a zohlednil, že v následujícím období byla ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 12 C 375/2022 (v prosinci 2022) uložena povinnost zaplatit částku ve výši 42 500 Kč s úroky z prodlení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, ve věci sp. zn. 18 C 20/2023 (v únoru 2023) uložena povinnost zaplatit 12 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, ve věci sp. zn. 11 C 98/2022 (v březnu 2023) uložena povinnost zaplatit 10 731 Kč se zákonnými úroky z prodlení po 1 000 Kč měsíčně a ve věci sp. zn. 18 C 14/2023 (v březnu 2023) uložena povinnost zaplatit 9 959,95 Kč se zákonnými úroky z prodlení po 1 000 Kč měsíčně, tak dospěl k závěru, že výdaje žalovaného po zohlednění uvedených povinností dosahují, ne-li přesahují, jeho příjmy. Pokud by tedy bylo žalovanému přiznáno dobrodiní splátek, ačkoliv zjevně není schopen další splátky hradit, byla by takto stanovena lhůta k plnění zcela na úkor žalobkyně, která nárok uplatnila po právu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.