Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 6/2022-68
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 11 282,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 308,55 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8 974,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 103,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 645,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 965,99 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 965,99 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 8 974,36 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 308,55 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 8 974,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 103,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 645,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 965,99 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 965,99 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 8 974,36 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 9 055,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 843,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 927,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 493,78 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 493,78 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a částku 2 227,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 260,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 718,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 463,21 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně z částky 1 463,21 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 1. 4. 2019 uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 60 týdenních splátkách po 254 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 25. 5. 2020. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 19. 4. 2019, žalovaný uhradil celkem 5 691,45 Kč. Dne 3. 11. 2018 pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 9. 2019. Nedílnou součástí i této smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 1. 4. 2019, žalovaný uhradil celkem 8 317,55 Kč. Obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.
2. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, postupník pohledávky podpisem smlouvy přijímá, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy jsou specifikovány pohledávky za žalovaným (označený jménem a příjmením) uvedením čísla smlouvy pod položkou číslo. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 25. 1. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy číslo číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení.
5. Ze smlouvy o zápůjčce –zelená v hotovosti číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 3. 11. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 6 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 4 617 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, to vše v 45 týdenních splátkách, ve výši 236 Kč, resp. poslední splátky ve výši 233 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku jistiny, 6 000 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě spotřebitelském úvěru číslo má soud za prokázáno, že žalovaný celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradil 8 317,55 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, předložila zákaznickou kartu ze dne 3. 11. 2018. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 3. 11. 2018 je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uveden typ bydlení nájemník, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je učňovské. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko plný úvazek, údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek, je uvedeno pracovní zařazení - obsluha a označen zaměstnavatel. V oddílu„ finanční údaje“ je vyplněno, že čistý příjem žadatele je 10 468, další příjmy 8 000, celkem 18 468, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny externí splátky zápůjček s uvedením 0, interní splátky PF s vyplněním 0, dále je vyplněna kolonka odhadované měsíční výdaje s vyplněnou částkou 4 500. Uvedené údaje měly být ověřeny z potvrzení z pracovní smlouvy („ 1. 6. 2018 – neurčito“) a výplatních pásek („ 08, 09/18“).
6. Ze smlouvy o zápůjčce –zelená v hotovosti č číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 1. 4. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 8 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 7 233 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, to vše v 60 týdenních splátkách, ve výši 254 Kč, resp. poslední splátky ve výši 247 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou jistinu úvěru, 8 000 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě spotřebitelském úvěru číslo má soud za prokázáno, že žalovaný celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradil 5 691,45 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, předložila zákaznickou kartu ze dne 1. 4. 2019. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 1. 4. 2019 je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 7 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uveden typ bydlení nájemník, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je učňovské. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko plný úvazek, údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu, je uvedeno pracovní zařazení - provoz – noční služba a označen zaměstnavatel. V oddílu„ finanční údaje“ je vyplněno, že čistý příjem žadatele je 16 150, další příjmy 3 000, celkem 19 150, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny externí splátky zápůjček s uvedením 1 800, interní splátky PF s vyplněním 1 062, dále je vyplněna kolonka odhadované měsíční výdaje s vyplněnou částkou 3 500. Uvedené údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy („ 15. 11. 2018 – neurčito“) a 2 výpisů z bank. účtu („ 01, 02/19“).
7. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo to do 13. 7. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 28. 6. 2021.
8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
9. Po právním posouzení věci, ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložené„ karty klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačují k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž s soudy definovaly i obsah odborné péče, jako vysoce kvalifikované činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že u obou smluv byl ověřován pouze jeden z uvedených příjmů žalovaného, další příjem žalovaného nebyl ani identifikován zdrojem, ze kterého měl plynout, a výdaje n žalovaného nebyly ověřovány vůbec, ty jsou navíc uvedeny jen souhrnnou částkou, v odhadované výši, která neodpovídá ekonomické realitě v tom smyslu, že by uváděné částky výdajů (3 500 Kč a 4 500 Kč) byly dostačující k pokrytí nezbytných životních nákladů včetně bydlení. Již tato samotná skutečnost měla poskytovatele úvěru vést k tomu, aby tyto informace získané od spotřebitele ověřil. Právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala k prokázaní skutečné výše výdajů žalovaného žádné podklady, přičemž pokud je uvedeno, že žalovaný uspokojuje svou bytovou potřebu jako nájemník, tak by objektivní zjištění alespoň skutečných nákladů na bydlení nebylo spojeno s nepřiměřeným obtížemi, požadavek na předložení nájemní smlouvy, či výpisu z účtu, v němž bude uvedena odchozí platba nájemného a záloh na služby, není jistě požadavkem jdoucím nad rámec odborné péče poskytovatele úvěru. Stejně tak je na místě ověření z příslušných dostupných registrů (databází), zda a případně v jaké výši má žadatel o spotřebitelský úvěr další závazky. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Z provedeného dokazování soudu dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, a současně bylo jejich zjištění a ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy ze dne 3. 11.2018 i smlouvy ze dne 1.4.2019 stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
1. Je – li smlouva o zápůjčce (obě smlouvy) uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy ze dne 3. 11.2018 žalovanému 6 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 8 317,55 Kč a podle neplatné smlouvy ze dne 1. 4. 2019 částku 8 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 5 691,45 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2 308,55 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy ze dne 1. 4. 2019, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem odeslaným 25.1.2021 vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 8. 2. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatných smlouvách (poplatek za poskytnutí úvěru, úrok). Pokud žalovaný uhradil na pohledávce plynoucí ze smlouvy ze dne 3. 11. 2018 více, než kolik věřiteli dle práva náleželo, je pak na žalovaném, aby tento svůj nárok u věřitele, resp. u soudu formou žaloby, uplatnil.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla procesně neúspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.