Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 107/2022-119

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 12 393,94 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 12 393,94 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 12 393,94 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 12 393,94 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 22. 11. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na základě které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč a naopak povinen tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,99 % ročně a příslušné poplatky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila jmenovaná společnost ke dni 31. 8. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem vyčerpal 91 015 Kč a zaplatil 92 344,80 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 999,94 Kč a smluvních poplatků ve výši 2 394 Kč.

2. Žalovaný k věci uvedl, že smlouvu s bankou skutečně uzavřel, neboť v té době žil ve společné domácnosti se svým bratrem, který je v invalidním důchodu a peněžní prostředky potřeboval na pokrytí základních životních potřeb. Jeho příjem tvořila mzda ve výši částka měsíčně, což bance dokládal a mezi pravidelné výdaje pak patřilo nájemné (včetně energií) ve výši částka a splátky dalšího úvěru ve výši částka. Hospodařil s nulovým zůstatkem, nicméně doufal, že projednávaný úvěr bude schopen splácet. Problémy se však kupily a když se mu nepodařilo jeden měsíc zaplatit, další to bylo horší kvůli různým účtovaným poplatkům. Takto dospěl do bodu, kdy již nebyl schopen splácet.

3. Zy nazvané smlouva o revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) ay nazvané dispozice ke smlouvě číslo soud zjistil, že tyto dne 22. 11. 2017 uzavřeli žalovaný a společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání, a to až do výše limitu 10 000 Kč s měsíčním zúčtovacím obdobím. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 22,99 % ročně a zde uvedené poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách (inkasem z účtu č. bankovní účet) v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. Žalovaný zde uvedl svou kontaktní adresu obec a číslo. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní shrnutí smluvních ujednání (o limitu, úrocích, RPSN a splátkách). Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly mimo jiné všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky, úrokový lístek a sazebník poplatků, ze kterých soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

4. Zy nazvané žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 žalovaný společnost požádal o revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč. Uvedl zde, že je zaměstnán u právnická osoba Klášterec nad právnická osoba na dobu určitou do 30. 6. 2018 s průměrnou čistou měsíční mzdou částka. Tato skutečnost se podává rovněž z potvrzení o výši příjmu vystaveného jmenovanou společností.

5. Zy nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je svobodný a nemá žádných vyživovacích povinností. Z přiložené tabulky úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měl u společnosti další dva úvěry s celkovou měsíční splátkou 4 795,78 Kč.

6. Z výpisů ke kreditní kartě a platební historie soud zjistil, že žalovaný celkem načerpal 91 015 Kč a společnosti zaplatil 92 344,80 Kč. První čerpání žalovaný učinil 28. 2. 2018. Zprvu splácel pravidelně (resp. bylo mu inkasováno z účtu), avšak již v prosinci 2018 se dostal do problémů, když úvěrový rámec přečerpal a dostal se do prodlení, za což mu byly účtovány příslušné poplatky. Poslední splátku pak zaplatil 9. 4. 2020.

7. Z dopisu ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 13 363,14 Kč okamžitě splatným. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 2. 9. 2020 na adresu obec a číslo.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 16. 9. 2021 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 29. 9. 2021 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně tento dopis odeslal žalovanému 4. 10. 2021 na adresu obec a číslo.

9. Z dopisů (tří) ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že jimi zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě 17 908,54 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tyto dopisy byly žalovanému dne 16. 11. 2021 zaslány na adresy adresa žalovaného.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 22. 11. 2017 požádal společnost o poskytnutí revolvingového úvěru do výše limitu 30 000 Kč. Téhož dne pak uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání, a to až do výše limitu 10 000 Kč s měsíčním zúčtovacím obdobím. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 22,99 % ročně a zde uvedené poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách (inkasem z účtu č. bankovní účet) v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba Klášterec nad právnická osoba na dobu určitou do 30. 6. 2018 s průměrnou čistou měsíční mzdou částka. Tuto skutečnost doložil potvrzením zaměstnavatele. Společnost při posuzování schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr splácet vycházela z uvedených příjmů a dále celkových příjmů domácnosti ve výši částka (nijak nedoložených) a toho, že žalovaný měl u společnosti další dva úvěry s celkovou měsíční splátkou 4 795,78 Kč. Žalovaný za dobu od 28. 2. 2018 do 1. 9. 2020 (kdy byl úvěr zesplatněn) celkem načerpal 91 015 Kč a zaplatil 92 344,80 Kč, přičemž do prodlení se dostal již v prosinci 2018 a poslední částku uhradil 9. 4. 2020. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost dopisem ze dne 1. 9. 2020 celý zůstatek úvěru ve výši 13 363,14 Kč okamžitě splatným. Smlouvou ze dne 16. 9. 2021 se společnost dohodla se žalobkyní na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby pak byl žalovaný o úhradu znovu upomenut zástupcem žalobkyně.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmů ve výši částka měsíčně, které měla ověřené z potvrzení o výši příjmu a dále z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši částka (nijak neověřených) při jednom zdroji příjmu. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které jí žalovaný splácel po 4 795,78 Kč měsíčně. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že její právní předchůdkyně vycházela z uvedených dat, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, ani jeho skutečnou finanční situaci, což mohla učinit prostým nahlédnutím do výpisů z jeho běžného účtu, který pro žalovaného vedla (účet č. bankovní účet). Ohledně příjmů pak vycházela jednak z jeho mzdy (kterou ověřenou měla) a dále z celkových příjmů domácnosti ve výši částka (což již ověřeno nikterak neměla), avšak při jednom zdroji příjmu. Tento rozpor žalobkyně nevysvětlila. Nutno rovněž upozornit na skutečnost, že tzv. revolvingový úvěr je poskytován jako dlouhodobý produkt s možností opakovaného čerpání až do výše sjednaného limitu, avšak žalovaný byl zaměstnán pouze na dobu určitou do 30. 6. 2018 a právní předchůdkyně žalobkyně se nikterak nezajímala o to, jakým způsobem bude mít žalovaný zajištěn příjem po tomto datu. Uvedené se projevilo mimo jiné tím, že již v prosinci 2018 se žalovaný dostal do značných finančních potíží. Posuzovaný úvěr byl již třetím úvěrem žalovaného v řadě, což značně zvýšilo jeho úvěrovou zátěž. Soud je toho názoru, že u těchto dlouhodobých produktů, byť jednorázově čerpaná částka může být jen relativně nízká, je třeba postupovat s mimořádnou péčí a například zjišťovat, za jakým účelem úvěrovaný o peněžní prostředky žádá, neboť to bývá zhusta na pokrytí běžných výdajů domácnosti (což potvrdil i žalovaný v této věci) a je nasnadě, že úvěrovaný bude mít se splácením potíže. Toto své riziko úvěrující kompenzuje vyšším než běžným úrokem (v tomto případě 22,99 % ročně), avšak úvěrovaný žádnou takovou možnost nemá. Nadměrné riziko úvěrovaného má snížit právě důsledné zkoumání jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet. To však právní předchůdkyně žalobkyně zanedbala. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky celkem ve výši 91 015 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 92 344,80 Kč, tedy více, než oč se obohatil.

19. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, tudíž soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.