Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 32/2022-52
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o žalobě na přezkum nálezu finančního arbitra
takto:
I. Žaloba o vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil nález finančního arbitra
č. j. FA/SR/SU číslo 2021 ze dne datum a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU číslo 2021 ze dne datum a zamítnul návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] 2021 ze dne [datum] a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU [číslo] 2021 ze dne [datum] a zamítnul návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. FA/SR/SU číslo 2021 ze dne datum (dále jen„ nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách
č. j. FA/SR/SU číslo 2021 ze dne datum (dále jen„ rozhodnutí o námitkách“) a návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že finanční arbitr dne datum vydal k návrhu žalované nález, kterým určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo kterou dne datum uzavřely žalobkyně
a žalovaná, je neplatná (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč na účet Kanceláře finančního arbitra ve lhůtě 15 dnů od nabytí právní moci nálezu (výrok II.). Rozhodnutím o námitkách byl nález potvrzen a námitky žalobkyně proti nálezu byly zamítnuty. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne datum. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno k návrhu žalované na vyslovení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené žalovanou a žalobkyní dne datum z důvodu údajných ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se uvedenou smlouvou o spotřebitelském úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Finanční arbitr došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila
a posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se s tímto závěrem finančního arbitra neztotožňuje a má za to, že takový závěr z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu nevychází. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjistila pravidelný příjem žalované, který činil 15 508 Kč, a disponibilní zůstatek, který činil 6 276 Kč. Zjištěné náklady žalované na bydlení a domácnost odpovídaly poměrům a nebyly nikterak nízké ani vysoké. Žalobkyně provedla kontrolu žalované v probíhajících exekučních řízeních skrze program Credit Check
a v insolvenčním rejstříku. Skrz ARES byla provedena kontrola zaměstnavatele a dále byla použita kontrola RUIAN. Bylo zjištěno, že žalovaná je osobou s pravidelným měsíčním příjmem a je majitelkou automobilu a nemovitosti, ve které bydlí. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovaná žalobkyní seznámena prostřednictvím formulářů pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru s veškerými podmínkami spotřebitelského úvěru. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci, v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalovaná podpisem evidenční karty potvrdila zaevidování konkrétních údajů zapsaných na základě listinných dokumentů, které byly při kontrole úvěruschopnosti předloženy. V odůvodnění nálezu Finanční arbitr uvádí, že žalobkyně měla sama aktivně opatřovat podklady k ověření tvrzení žalované jakožto spotřebitele. Dle žalobkyně však nelze klást v její neprospěch nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované.
2. Žalovaná žalobu neuznala a zcela se ztotožnila se závěry finančního arbitra uvedenými v nálezu.
3. Finanční arbitr k věci uvedl, že přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V nálezu
i v rozhodnutí o námitkách popsal rozhodná a skutková zjištění, rozhodnou právní a smluvní úpravu, své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vypořádal se s námitkami žalobkyně i žalované. Finanční arbitr zdůraznil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření výdajů žalované, když vyšla pouze z prohlášení žalované.
4. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří byli řádně předvoláni, z jednání se omluvili
a odročení jednání nežádali.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
6. Finanční arbitr dne 24. 1. 2022 vydal nález č. j. FA/SR/SU číslo 2021 (i dále jen„ nález“), jehož výrokem I. ve změněném znění (výrok I. změněn rozhodnutím o námitkách
č. j. FA/SR/SU číslo 2021 ze dne datum o doplnění sousloví„ je neplatná“) určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo kterou uzavřely žalobkyně a žalovaná dne datum (dále jako„ smlouva“), je neplatná. Výrokem II. pak soud uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši 15 000 Kč. Výroky nálezu byly zejména odůvodněny tím, že finanční arbitr na základě předložených podkladů nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tj. zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu se zákonem, aniž by zjistila, zda je žalovaná schopna úvěr splácet a smlouva o úvěru je proto neplatná. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nedoložila ověření tvrzeného příjmu žalované ve výši 15 508 Kč (nebyl doložen výměr důchodu a příspěvku na péči, z nichž měl být příjem žalované před uzavřením ověřován). Ze shromážděných podkladů rovněž arbitr nezjistil, jakým způsobem byly ověřeny měsíční výdaje žalované (bydlení, doprava, domácnost, služby elektronických komunikací, splátky závazků), když např. žalobkyně nedoložila, jak ověřovala následující skutečnosti: žalovaná měla mít jednu aktivní půjčku (jakou, v jaké výši a jak ji splácela?), životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, jiné pravidelné měsíční výdaje zůstaly žalovanou nevyplněny (ač žalovaná výdaje na stravu a věci běžní spotřeby musela mít) – v tomto případě žalobkyně pracovala pouze s obecnou částkou životního minima. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a žalovaná byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které na základě neplatné smlouvy nabyly. Protože ale žalovaná žalobkyni částku odpovídající jistině úvěru z neplatné smlouvy o úvěru již vrátila (v období od datum do datum uhradila žalovaná žalobkyni částku ve výši 7 700 Kč a dne datum částku ve výši 2 300 Kč), a smluvní strany si tedy vypořádaly vzájemné nároky na vydání bezdůvodného obohacení, nemohl finanční arbitr rozhodnout o plnění ze smlouvy o úvěru, protože si žalovaná a žalobkyně ze smlouvy o úvěru již nic nedluží (prokázáno nálezem finančního arbitra ze dne 24. 1. 2022, č. j. FA/SR/SU číslo 2021).
7. Finanční arbitr dne datum vydal rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/SU číslo 2021 (i dále jen„ rozhodnutí o námitkách“), jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr a žalované přesto úvěr poskytla. Úvěrovou smlouvu finanční arbitr nadále shledával neplatnou (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra ze dne 13. 4. 2022,
č. j. FA/SR/SU číslo 2021).
8. Dne datum v 18:00 byl osobou jednající za žalobkyni sepsán protokol o jednání s žalovanou, při kterém měla být žalovaná informována o spotřebitelských úvěrech žalobkyně, seznámena s podmínkami úvěrové smlouvy, měly být připraveny podklady k vyplnění evidenční karty (osobní doklady a doklady prokazující příjmy a výdaje), žalovaná měla udělit souhlas s ověřením její osoby v registru klientských informací (NRKI/BRKI), měla být vyplněna a podepsána evidenční karta klienta, posouzeny příjmy a výdaje a žalovaná měla souhlasit se smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami a měla oba dokumenty podepsat. Jednání bylo ukončeno v 18:30. Žalovaná a zprostředkovatel dokument podepsali (prokázáno protokolem - informační a posuzovací návštěva klienta).
9. Dne datum žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši
3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum včetně smluvních podmínek).
10. Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila žalovanou s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalovaná podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně jeho přílohy číslo).
11. Žalovaná dne datum vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, adresu výběru splátek, adresu trvalého bydliště, náhradní kontaktní adresu a dále, že bydlí jako spolubydlící, je vyučena, je rozvedená, žije v domácnosti sama, nemá žádnou vyživovací povinnosti k nezaopatřenému dítěti, není majitelkou vozu, nemovitost nevlastní, nebyla trestně stíhána a již od žalobkyně úvěr měla. Jako svůj zdroj příjmu žalovaná uvedla důchod ve výši
11 108 Kč a příspěvek na péči (státní podpora na nemohoucnost) ve výši 4 400 Kč. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum ve výši 4 360 Kč. Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek 6 276 Kč (prokázáno evidenční kartou klienta).
12. V interní listin ě byly shrnuty informace o žalované odpovídající informacím v evidenční kartě (prokázáno interní listino u o žalované).
13. Za období 38. kalendářního týdne roku 2020 až 22. kalendářního týdne roku 2021 uhradila žalovaná žalobkyni částku ve výši 7 700 Kč (prokázáno rozpisem splátek).
14. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
16. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8
a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně příjmy a výdaje žalované nikterak blíže nezkoumala, resp. žalovanou uvedenou výši příjmů a výdajů nikterak neověřila (tvrzené doklady o příjmech žalované žalobkyně nedoložila), nezkoumala výdaje žalované na bydlení, splátky dalšího úvěru, ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, za léky, zda žalovaná nemá zvýšené výdaje se zdravotním stavem spojené atd. Žalobkyně si od žalované nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření žalované s penězi končí v kladném zůstatku. Neověření příjmů a výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Zároveň bylo soudem zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila celkem částku 10 000 Kč, tj. celou poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. , kdy žalované v tomto případě náleží náhrada za jeden úkon, a to vyjádření k žalobě ze dne datum podle § 1 odst.
3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.
24. Lhůta ke splnění povinnosti, tj. zaplacení náhrady nákladů řízení žalované, byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.