Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 278/2022-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 32 887,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 082,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 082,39 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 164,06 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 962,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 623,58 Kč, úrok 29 % ročně z částky 14 630,57 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 14 630,57 Kč od datum do datum ve výši 10 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 3 548,18 Kč od datum do zaplacení, částku 8 640,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 161,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 397,32 Kč, úrok 29 % ročně z částky 5 064,27 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 064,27 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 082,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 082,39 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 164,06 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 962,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 623,58 Kč, úrok 29 % ročně z částky 14 630,57 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 14 630,57 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 3 548,18 Kč od [datum] do zaplacení, částku 8 640,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 161,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 397,32 Kč, úrok 29 % ročně z částky 5 064,27 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 064,27 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 32 887,06Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 13 895 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 166 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 984 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 745 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 717 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 5 917,61 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 34 427,65 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 14 630,57 Kč úročila úrokem 29 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném z této smlouvy zaplacení částky 24 246,45 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 14 630,57 Kč a dlužného poplatku 9 615,88 Kč, kapitalizovaných úroků 6 623,58 Kč (úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení - datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 962,69 Kč (úrok 10 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do datum), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 630,57 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 14 630,57 Kč od datum do zaplacení.
2. Předtím společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 10 600 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 13 959,39 Kč. Ke dni datum činila dlužná částka na jistině 5 270,07 Kč a na poplatku 3 702,93 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 8 640,61 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 5 064,27 Kč a dlužného poplatku 3 576,34 Kč, kapitalizovaných úroků 3 397,32 Kč (úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení, datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 161,24 Kč (úrok 10 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do datum), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 064,27 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 5 064,27 Kč od datum do zaplacení.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, které jsou uvedeny v zákaznické kartě. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
6. Z listin y označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla touto dohodou žalovanému při podpisu dohody částku 17 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit Providentu za tyto finanční prostředky poplatek, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 4 166 Kč (úroková sazba 29 % ročně), částky 5 984 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 745 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit Providentu činila 30 895 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 717 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1706 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
7. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že v té době žalovaný pracoval jako obsluha svařovacího robota ve společnosti právnická osoba čistým měsíčním příjmem 27 276 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 11 000 Kč s tím, že dále hradí externí splátky po 3000 Kč měsíčně a interní splátky také 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný a měl středoškolské vzdělání. Tyto skutečnosti si žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec rok a z pracovní smlouvy.
8. Z listin y označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum, číslo smlouvy číslo, a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba touto dohodou poskytla žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit Providentu za tyto finanční prostředky poplatek skládající se z úroku 2 146 Kč (úroková sazba 29 % ročně), částky 3 538 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a částky 4 916 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit Providentu činila 22 600 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč s tím, že poslední splátka činí 357 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
9. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že v té době žalovaný pracoval jako svářeč ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 20 479 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 11 000 Kč. Žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný a měl základní vzdělání. Tyto skutečnosti si žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíce červenec a srpen rok a z pracovní smlouvy.
10. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 52 197,18 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne datum.
11. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 51 021,73 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo smlouvy číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. příjmení měla být zaplacena na účet č. bankovní účet. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum.
12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 22 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 357 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu, pracoval jako svářeč ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 20 479 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 11 000 Kč. Žalovaný byl svobodný a měl základní vzdělání. Tyto skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek za měsíce červenec a srpen rok a z pracovní smlouvy. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 13 959,39 Kč.
13. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba žalovanému znovu finanční prostředky, konkrétně částku 17 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 717 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný pracoval jako obsluha svařovacího robota ve společnosti právnická osoba čistým měsíčním příjmem 27 276 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 11 000 Kč s tím, že dále hradí externí splátky po 3000 Kč měsíčně a interní splátky také 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný a měl středoškolské vzdělání. Tyto skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec rok a z pracovní smlouvy. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 5 917,61 Kč.
14. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve 12 000 Kč a následně 17 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
21. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjček, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karet zákazníka ověřovala z pracovní smlouvy a výplatních pásek, ale ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí to ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Na jakékoliv podrobnější ověření výdajů předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala a navíc ani nereflektovala, že u zápůjčky ze dne datum vyplývalo, že žalovaný hradí jak interní, tak externí splátky. Pokud si žalovaný opakovaně půjčoval na úhradu svých životních potřeb, mělo být zkoumání příjmů a výdajů žalovaného o to podrobnější. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu za přiměřené období předcházející smlouvě, SIPO, nájemní smlouvu apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytování obou zápůjček solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo ani v jednom případě dle závěru soudu dostatečné a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
23. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částky 12 000 Kč a 17 000 Kč a žalovaný jí vrátil částky 13 959,39 Kč a 5 917,61 Kč, pročež jí stále dluží částku 11 082,39 na smlouvu číslo druhou ze smluv s číslo žalovaný již nedluží ničeho, když žalobkyni uhradil částku 13 959,39 Kč, tedy více než mu žalobkyně poskytla. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 11 082,39 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109) došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 11 082,39 Kč, a to ode dne 12. 3 2022. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména z požadované jistiny a kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních písemně.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.