Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 313/2022-29

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 30 581 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 041 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 041 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 540 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 507,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 503,02 Kč, úrok 24,69 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do datum ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 5 959 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 041 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 041 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 540 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 507,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 503,02 Kč, úrok 24,69 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 5 959 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 581 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba, s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 4 000 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, a dále s poplatkem za asistenční službu ve výši 540 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 5 959 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 34 081 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 30 581 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 10 581 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 7 503,02 Kč (24,69 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 507,08 Kč (z částky 20 000 Kč od datum do datum), úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z 20 000 Kč od datum do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované tak, že informace získané od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala doklady vyžádanými od žalované, a to z bankovních výpisů, dokladu o přiznání mateřské, rozhodnutí o přiznání výživného a nájemní smlouvy, navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila kladně. Žalovaná uvedla, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní kary ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Nashromážděné a ověřené údaje byly zavedeny do informačního systému, který obsahuje skóringový model vycházející ze statistických dat. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalované dle této dohody částku 20 000 Kč v hotovosti, což potvrdil podpisem na smlouvě. Strany se dohodly na refinancování staršího úvěru, a tudíž byla vyplacena v hotovosti pouze částka 10 471 Kč a částka 41 559 Kč šla na úhradu jiné smlouvy. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit příjmení jméno částku 36 540 Kč, sestávající se z jistiny 20 000 Kč, úroku 4 000 Kč (úroková sazba 20,74 %) poplatku 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, dále si žalovaná zvolila asistenční službu s poplatkem 540 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách ve výši 609 Kč.

6. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalované, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem, což předchůdkyně žalobkyně ověřila z nájemní smlouvy a dokladu SIPO, s tím, že v domácnosti jsou ještě 2 nezaopatřené děti. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené a její čistý příjem tak činí 7 000 Kč měsíčně, plus státní podporu pobírá ve výši 1 600 Kč a dále dostává částku 8 000 Kč jako výživné (dle tvrzení žalobkyně v žalobě). Mezi výdaje žalovaná zahrnula částku 3 906 Kč na bydlení, osobní výdaje 6 000 Kč a dále splátky úvěrů po 1000 Kč měsíčně. Pokud se jedná o úvěr, soud z karty zjistil, že žalobkyně má jeden u právnická osoba Tyto údaje předchůdkyně žalobkyně ověřila z blíže neurčených bankovních výpisů, dokladu o přiznání mateřské/rodičovské, nájemní smlouvy a rozhodnutí o přiznání výživného. V neposlední řadě byla proti žalované vedena 1 exekuce.

7. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byla žalovaná zároveň vyzvána, aby dlužnou částku ze smlouvy číslo zaplatila na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.

8. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalované k uhrazení částky nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo zároveň žalovanou upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným na dopise, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

9. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalované v hotovosti proti podpisu dohody finanční prostředky 20 000 Kč s tím, že část prostředků byla užita na doplatek jiné půjčky a část jí byla vyplacena„ na ruku“. Žalovaná se zavázala jmenované společnosti vrátit celkem 36 540 Kč, z toho 20 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále náklady, které tvořil jednak kapitalizovaný úrok ve výši 4 000 Kč, jednak částka 4 000 Kč jako poplatek a dále částka 8 000 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek a také poplatek za asistenční služby 540 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 609 Kč. Na tento svůj závazek žalovaná uhradila pouze 5 959 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela v nájmu spolu s partnerem a dvěma nezaopatřenými dětmi a zároveň pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč, podporu 1 600 Kč a výživné na děti 8 000 Kč. Mezi výdaje žalovaná zahrnula částku 3 906 Kč na bydlení, osobní výdaje 6 000 Kč a dále splátky úvěrů po 1000 Kč měsíčně. Pokud se jedná o úvěr, soud z karty zjistil, že žalobkyně má jeden u právnická osoba a byla proti ní vedena jedna exekuce. Tyto údaje si předchůdkyně žalobkyně ověřila z blíže neurčených bankovních výpisů, dokladu o přiznání mateřské/rodičovské, nájemní smlouvy, nespecifického dokladu SIPO a rozhodnutí o přiznání výživného. Žádnou z vyjmenovaných listin žalobkyně soudu nepředložila.

10. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku ze smlouvy číslo zaplatila účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..

14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy s tím, že část finančních prostředků byla zaslána na úhradu jejího jiného závazku. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala od žalované tvrzení stran jejích příjmů a výdajů, které zanesla do karty zákazníka. Pokud se jedná o příjmy, lze žalobkyni přisvědčit, že v případě, že její právní předchůdkyně všechny ověřila z uváděných listin, počínala si správně. Snad jen lze v tomto kontextu upozornit, že výživné na dítě soud nepovažuje za příjem jeho rodiče, když tyto finance jsou určeny na dítě, nikoliv na to, aby z nich rodič platil svoje dluhy. Pokud se jedná o výdaje, tak žalobkyně ani neuvedla, z jakých konkrétních bankovních účtů nebo dokladu SIPO vycházela. Jelikož z dokladu SIPO lze vyčíst maximálně výdaje na bydlení, lze dovodit, že předchůdkyně žalobkyně si ostatní výdaje neověřila dostatečně, případně si je neověřila vůbec, a spolehla se jen na tvrzení žalované. Nelze pak ani odhlédnout od toho, že již v době sjednávání zápůjčky měla žalovaná u předchůdkyně jednu zápůjčku/úvěr, který předmětnou zápůjčkou refinancovala, ale navíc měla úvěr/zápůjčku u právnická osoba a byla proti ní vedena jedna exekuce. Vzhledem k tomu měla být předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti o to pečlivější a nespoléhat se v případě výdajů jen na tvrzení žalované. Zbývá ještě dodat, že jelikož byla smlouva uzavřena za účinnosti ZSU, tak v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně však ani jeden z udávaných dokumentů soudu nepředložila a pouze uvedla, že je měla k nahlédnutí, jinými slovy, nemá je nikde archivovány. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované.

18. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze částku 5 959 Kč, pročež jí stále dluží 14 041 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 14 041 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 14 041 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla částečný úspěch žalovaná, a to už jen s ohledem na požadovanou a přiznanou částku, jakož i kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, která by tak měla právo na náhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních písemně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.