Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 79/2022-46

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 14 532,90 Kč s příslušenstvím - půjčka

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.958 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 1.577,09 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.293,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.550,25 Kč, s úrokem ve výši 28% ročně z částky 9.638,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.638,09 Kč od 25. 6. 2019 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2.949 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 2.997,81 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 736,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.678,18 Kč, s úrokem ve výši 28,63% ročně z částky 4.894,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.894,81 Kč od 25. 6. 2019 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2.997,81 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.958 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 1.577,09 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.293,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.550,25 Kč, s úrokem ve výši 28% ročně z částky 9.638,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.638,09 Kč od 25. 6. 2019 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2.949 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 2.997,81 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 736,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.678,18 Kč, s úrokem ve výši 28,63% ročně z částky 4.894,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.894,81 Kč od 25. 6. 2019 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2.997,81 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.532,90 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 31. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9.637 Kč formou 60 týdenních splátek po 344 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 2.949 Kč. Právní předchůdce žalobce – věřitel, dále uzavřel s žalovaným dne 11. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžitou půjčku ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5.993 Kč formou 60 týdenních splátek po 217 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 5.103 Kč. Obě pohledávky byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 9. 2019. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 6. 2016, ze zákaznické karty ze dne 11. 6. 2016, z tabulky umoření ze dne 11. 6. 2016, ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 8. 2016, ze zákaznické karty ze dne 30. 8. 2016, z tabulky umoření ze dne 31. 8. 2016, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z informace o zpracování osobních údajů ze dne 24. 6. 2016, z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil následující skutkový stav:

4. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 11. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě, které věřitel poskytnul žalovanému částku 7.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 12.993 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 217 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 90,99% (článek 3 smlouvy).

5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 31. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě, které věřitel poskytnul žalovanému částku 11.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 20.637 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 344 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 234,96% (strana 2 smlouvy nahoře).

6. Z karty zákazníka ze dne 11. 6. 2016 a z karty zákazníka ze dne 30. 8. 2016 soud zjistil, že pouze touto u věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce 12.000 Kč, resp. 15.000 Kč a výdaje žalovaného činily částku 7.400 Kč měsíčně, resp. 8.500 Kč.

7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 9. 2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 24. 9. 2019.

8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 12. 3. 2020.

9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., , v platném znění (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZOSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

19. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalovaného v zákaznické kartě, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v zákaznické kartě. K důkazu předložil pouze zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjem žalovaného byl věřitelem zjišťován. Soud však má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalovaného a zda existoval u žalovaného převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohl splácet příslušný úvěr. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. , 3 , neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení , 3 , jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

20. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel se zabýval úvěruschopností žalovaného pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno, že věřitel nepostupoval s náležitou odbornou péčí, když příjmy žalovaného z důkazů nebyly zjištěny. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

21. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesprávně zhodnotil míru žalovaného splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

22. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato každá smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), jednak pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrové smlouvy by byly dále alespoň částečně neplatné i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť ve smlouvě o zápůjčce byl původně sjednán úrok – RPSN 90,99% ročně, resp. 234,96% ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

23. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouvy o zápůjčce jsou neplatné), je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému (zápůjčka ve výši 7.000 Kč a ve výši 11.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ( ). Žalovaný žalobci již zaplatil částku 2.949 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 6. 2016 a částku 5.103 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 8. 2016 a zbývá mu tak uhradit pouze částku 8.061 Kč, v případě zápůjčky ze dne 11. 6. 2016 a částku 1.897 Kč v případě zápůjčky ze dne 31. 8. 2016, celkem ve výši 9.958 Kč.

24. S ohledem na to, že absolutně neplatné byly celé obě smlouvy o zápůjčce, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – smlouva o zápůjčce – také odpadl. Při neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek) či zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení výzvou ze dne 12. 3. 2020, dostal se v souladu s ust. dnem 17. 3. 2020 do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění.

25. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 9.958 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok II.).

26. Výrokem II. a III. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná se o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení, poníženému o částečné plnění žalovaného přiznanou výrokem I., a dalšími nároky specifikovanými v žalobě, tedy jde o částku 1.577,09 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 6. 2016 a o částku 2.997,81 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 8. 2016 spolu s úrokem a s úrokem z prodlení z jistiny ve vztahu ke každé z uzavřených smluv.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v obec prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem, je možno domáhat se výkonu rozhodnutí prostřednictvím obecného soudu povinného.