Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 82/2023-49

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem v anonymizována dvě slova příjmení příjmení, země,

podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba, IČO

zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení jméno,

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 10 673,17 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba o zaplacení 10 673,17 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 10 673,17 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 10 673,17 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že poskytl žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 16.6.2018 a Všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 26.8.2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 45 320,80 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení: a) Čerpání úvěru (tzv. anonymizována dvě slova) souhrnně evidované na podúčtu číslo. Tuto část úvěru se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč s ročním úrokem ve výši 26,28 %. Jelikož žalovaný řádně neplnil sjednané platební podmínky, úvěr se stal dle uzavřené smlouvy splatným ke dni 31.8.2022 poté, co žalobce od předmětné smlouvy odstoupil. K tomuto datu činila dlužná jistina 9 949,55 Kč, dlužné úroky 672,40 Kč a smluvní pokuta za prodlení se splátkami pak 51,22 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu na žalobě setrval, k výzvě soud připustil, že žalobce jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje a doplnil, že žalobce vycházel z příjmů žalovaného uvedených v úvěrové smlouvě. Žalovaná nepochybně úvěruschopný byl, když úvěr po dobu zhruba čtyř let splácel.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 27.6.2018 pod číslo vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěry ze strany žalobce ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem, jak je shora uvedeno. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 18 500 Kč ze zaměstnání, je svobodný, žije v družstevním bytu, přičemž náklady na bydlení činí 6 000 Kč, jiné pravidelné výdaje (výživné, telefon, internet, pojištění apod.) nemá, stejně tak finanční závazky. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (splátky), náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Ke smlouvě žalobce dále doložil produktové podmínky, VOP a sazebník, které byly sjednány jako jejich součást.

5. Dále žalobce doložil upomínku ze dne 20.6.2022 adresovanou žalovaného s výstrahou odstoupení od předmětné úvěrové smlouvy. V dopise ze dne 25.7.2022 žalobce odstoupil od předmětné smlouvy. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu adresovanou žalovanému

6. Z výpisu z úvěrového účtu číslo za období od 27.6.2018 do 15.7.2022 vyplynulo, že žalovaný čerpal celkem 40 598,80 Kč, v dané souvislosti žalobci uhradil celkem 59 153 Kč.

7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 40 598,80 Kč, žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 59 153 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když si interně posoudil poměry žalovaného na základě údajů, které žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě.

8. Dle , (dále jen ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel shora uvedené finance. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

11. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s  . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce v době uzavření smlouvy zjevně nedisponoval žádnými podklady osvědčujícími údaje sdělené žalovaným, přičemž jen z těchto jednostranných, a nadto kusých, údajů žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle , tak dle ).

12. Rozpor se shora uvedenými požadavky judikatury tedy lze shledat již v tom, že žalobce údaje sdělené žalovaným nijak neověřil, výdaje žalovaného nebyly ani deklarovány kromě ne zcela pravděpodobného údaje, že žalovaný žádné výdaje nad rámec bydlení nemá. Možnosti poskytovatelů úvěrů v otázce zkoumání poměrů spotřebitelů jistě nejsou bezbřehé a v zájmu efektivního obchodování je pro poskytovatele jistě nežádoucí, aby klienta zatížil příliš velkým množstvím„ důkazního materiálu“, který bude povinen před uzavřením smlouvy doložit. Nelze však prizmatem shora uvedeného připustit, aby poskytovatelé úvěrů na zkoumání podkladů rezignovali zcela. Není jistě nikterak problematické, aby klient, navíc v daném případě v klasickém zaměstnaneckém poměru, doložil doklad o svém příjmu např. za několik měsíců nazpět. Jakékoliv pravděpodobnostní modely nemohou suplovat snadno doložitelný skutečný stav, přičemž i základní torzo údajů zadávaných do tohoto systému není ověřeno. Žalobce tedy nemohl bez dalšího objektivně shledat, že žalovaný má příjem 18 500 Kč měsíčně, pokud tyto skutečnosti náležitě neověřil. Stejně tak lze pohlížet na zjevnou absenci zkoumání výdajů žalovaného, které se sice ověřují ještě hůře než příjmy, nicméně minimálně výpis z bankovního účtu za několik měsíců může jistě poskytnout ucelený a věrohodný obraz o majetkové sféře klienta. S ohledem na výše uvedené soud nemohl shledat, že se žalobce schopností žalovaného splácet úvěr dostatečně zabýval, a proto shledal smlouvu s odkazem na výše uvedené neplatnou. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy.

13. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 40 598,80 Kč (žalobce uváděl 45 320,80 Kč, ale ať se již jednalo o jakoukoliv ze dvou zmíněných částek, nemá toto na následující závěry soudu vliv), je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (, odst. 2 ). Jelikož již však žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 59 153 Kč, nezbývá již z daného titulu uhradit nic a soud tedy žalobu zamítl.

14. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.