Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 12/2022-97
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 230 092,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 166 387,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 166 387,41 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení k rukám žalobkyně.
II. Žaloba se zamítá co do částky 63 704, 88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 63 704,88 Kč, dále se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky ve výši 166 387,41 Kč ode dne 29. 4. 2020 do dne 19. 5. 2020 a dále se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 987,93 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 32 575,85 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 166 387,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 166 387,41 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení k rukám žalobkyně. II. Žaloba se zamítá co do částky 63 704, 88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 63 704,88 Kč, dále se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky ve výši 166 387,41 Kč ode dne 29. 4. 2020 do dne 19. 5. 2020 a dále se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 987,93 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 32 575,85 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Žalobkyně se jako právní nástupce právnická osoba (dále„ banka“) domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že banka se žalovanou uzavřela dne 26. 6. 2017 Smlouvu o úvěru (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 245 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 108 měsíčních splátkách po 4 081,82 Kč, a to počínaje dnem 15. 7. 2017. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 12,27 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky. Úvěr žalované poskytla dne 26. 6. 2017, avšak žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, když na danou pohledávku uhradila pouze částku v celkové výši 78 612,59. Proto banka dne 20. 6. 2019 prohlásila úvěr za splatný a žalovanou vyzvala k úhradě jistiny ve výši 217 716,31 Kč (poskytnutý úvěr ponížený o splátky úvěru), smluvního úroku ve výši 10 739 98 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 636 Kč a úroku z prodlení ve výši 303,22 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované banka vycházela z údajů žalovanou poskytnutých v žádosti o úvěr. Tu banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MV ČR a další. V případě žalované banka vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou s měsíčním příjmem ve výši 11 000 Kč čistého, má vlastní bydlení, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč a žalovaná nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Příjem žalované banka porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Ze žádosti o úvěr je zjištěno, že žalovaná požádala banku o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč splatný v 108 měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci a ke svým poměrům bance sdělila, že je vdaná, bydlí ve vlastním domě, má učňovské vzdělání, je od 1. 2. 2016 zaměstnána na dobu neurčitou u právnická osoba, s.r.o. s měsíčním příjmem ve výši 11 000 Kč čistého. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Uvedla, že nemá žádné ostatní náklady. Závazkem je kontokorent ve výši 6 000 Kč.
5. Z interního vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že banka vysvětlila, že vycházela z údajů žalovanou poskytnutých v žádosti o úvěr. Tu banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MV ČR a další. V případě žalované banka vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaná je na dobu neurčitou zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši 11 000 Kč čistého, má vlastní bydlení, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč, je vdaná a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Příjem žalované banka porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, na jejichž úhradě se žalovaná podílí 36,67 %, a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalované. Interní splátky činily 1392,34 Kč a externí 1220,50 Kč.
6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet půjčka bylo zjištěno, že byla uzavřena 26. 6. 2017 mezi bankou a žalovanou. V čl. II. si strany sjednaly, že banka žalované poskytne úvěr ve výši 245 000 Kč, který může být čerpán nejdříve dne 26. 6. 2017 a nejpozději první pracovní den následující po tomto dni, a žalovaná se zavázala úvěr bance vrátit s úrokem ve výši 12,27 % ročně při RPSN 13,12 % v 108 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 4 081,82 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Účel úvěru byla úhrada dluhů žalované vůči bance ve výši 6 000 Kč, zbytek byl poskytnut žalované na její běžný účet.
7. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet se podává, že žalované byl dle Smlouvy poskytnut úvěr ve výši 245 000 Kč, který byl připsán na účet žalované č. bankovní účet dne 26. 6. 2017. Žalovaná za období od 15. 7. 2017 do 19. 2. 2019 uhradila bance celkem částku ve výši 78 612,59 Kč.
8. Z výpisu z běžného účtu žalované č. bankovní účet je zjištěno, že na tento účet byla poskytnuta částka ve výši 245 000 Kč dne 26. 6. 2017, rovněž na tento účet dne 14. 6. 2017 přišel žalované rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč. Debetní částka za tento měsíc činila 114 683,29 Kč.
9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 6. 2019 je zjištěno, že banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 6. 2019. Žalovaná byla poučena, že k témuž dni zaniká pojištění úvěru. Žalovaná byla vyzvána, že má dluh v celkové výši 230 395,51 Kč uhradit do 8. 7. 2019 a současně byla informována o jeho skladbě.
10. Z dohody ze dne 17. 6. 2021 včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že banka jako postupitel postoupila soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávku za žalovanou, žalobkyni jako postupníkovi. Z písemného potvrzení banky ze dne 21. 6. 2021 vyplývá, že bance byla úplata dle smlouvy o postoupení pohledávek dne 21. 6. 2021 připsána na účet a tím došlo k postoupení pohledávek.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že banka prostřednictvím svého zástupce žalovanou před podáním žaloby upomenula o zaplacení částky 246 507,40 Kč, určila lhůtu k plnění 14 dnů od odeslání výzvy a žalovanou poučila, že v případě jejího marného uplynutí se s nárokem obrátí na soud. Jak vyplývá z poštovního podacího lístku, zástupce banky předal doporučenou zásilku adresovanou žalovanému k poštovní přepravě dne 5. 5. 2020.
12. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, případně tato zjištění byla prokázána jinými důkazy.
13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. hodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, kterým odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
21. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Soud z dostupných důkazů, které žalobkyně i po poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila, došel přesvědčení, že banka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala, když nedoložila listin y osvědčující výši dosahovaného příjmu žalované, a nešetřila ani jeho pravidelné výdaje na bydlení a domácnost, a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou, jež sice hypoteticky mohly, ale velmi pravděpodobně nereflektovaly její skutečnou situaci. Tomu, že nereflektovaly situaci žalované nasvědčují již jen skutečnosti vyplývající z výpisu z běžného účtu, který byl předložen k žalobě, kdy žalované dle něj chodil na účet rodičovský příspěvek, to je v rozporu s údaji o žádné vyživované osobě i o zaměstnaneckém poměru žalované. Rovněž je třeba poukázat na vysoký obrat na účtu žalované v uvedeném měsíci. Prohlášení žalované o tom, že jsou poskytnuté informace úplné a pravdivé, nedostatečná zjištění nijak nevaliduje, neboť není povinností spotřebitele vědět, které informace jsou k řádnému zkoumání jeho úvěruschopnosti nezbytné, je naopak povinností banky zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr.
24. Vzhledem k porušení povinnosti předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalované soudu nezbylo než kvalifikovat Smlouvu jako absolutně neplatnou.
25. Protože banka žalované poskytla finanční prostředky ve výši 245 000 Kč, vznikl mezi bankou, resp. žalobkyní jako její právní nástupkyní, a žalovanou závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdůvodného obohacení, a žalované povinnost bance, resp. žalobkyni jako její právní nástupkyni vydat vše, oč se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatila. Žalovaná svou povinnost k žalobkyni, resp. bance částečně splnila, když bance poukázala 78 612,59 Kč, co do částky 166 387,41 Kč však zůstává svou povinností vázána. S ohledem na to soud žalobě na jistině pohledávky co do částky 166 387,41 Kč vyhověl.
26. Protože prvou výzvou k plnění, která se dostala do dispozice žalované je až předžalobní výzva, jíž žalobkyně odeslala dne 5. 5. 2020 (vyjma předžalobní výzvy není doručení předchozích upomínek ničím prokázáno) a ve výzvě žalovanou vyzvala k úhradě do čtrnácti dnů ode dne odeslání, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 20. 5. 2020. Zákonná výše je pak stanovena nař. vlády č. 351/2013 Sb.
27. Protože žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu předcházející skutečnému prodlení žalované, viz shora, soud žalobu zamítl co do částky 63 704,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení, zákonného úroku z prodlení z částky 228 456,29 Kč od 29. 4. 2020 do 19. 5. 2020 a z částky 63 704,88 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení. Jelikož došlo k zřejmé nesprávnosti při vyhlášení výroku rozsudku ohledně zamítaného příslušenství, bude vydáno opravné usnesení, jímž bude zjevná nesprávnost a opomenutí odstraněny.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 575,85 Kč, přičemž tato částka představuje 44,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,31 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 204 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 230 092,29 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, písemné vyjádření na výzvu soudu, účast na jednání 15. 3. 2023 a 20. 4. 2023) a z částky 4 630 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 730 Kč ve výši 11 073,30 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.