Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 428/2022-74
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
adresa pro doručování: adresa žalovaného
o zaplacení částky 49 131 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 41 128 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 410 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši 854,19 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 316,00 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši 515,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 222,00 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do datum ve výši 1 357,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 128 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, dále částku 8 003,65 Kč, úrok ve výši 86,1 % p.a z částky 40 569,99 Kč od datum do datum ve výši 2 220,48 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 40 569,99 Kč od datum do datum ve výši 1 852,50 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 37 930,51 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 214 329,00 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 41 128 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 410 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 854,19 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 316,00 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 515,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 222,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 357,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 128 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku 8 003,65 Kč, úrok ve výši 86,1 % p.a z částky 40 569,99 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 220,48 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 40 569,99 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 852,50 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 37 930,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 214 329,00 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 131 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy mu žalobkyně poskytla dne datum úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 86,1 % ročně po 48 měsíčních plátkách ve výši 4 094 Kč. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 373 Kč. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru celkem 106.477 Kč, avšak poté, co se ocitl v prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu. Po zesplatnění dluhu žalovaný uhradil celkem 12.282 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 37 930,51 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 988 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2.200 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z dlužné nové jistiny. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, žalovaný však již neuhradil ničeho.
2. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a anonymizováno, bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy, předsmluvním formulářem, smlouvou o spotřebitelském úvěru, dodatkem číslo k návrhu smlouvy o úvěru, prohlášením klienta, výpisem z účtu žalovaného a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Oznámením o schválení úvěru, předpisem splátek, pojištěním schopnosti splácet úvěry, přílohou číslo ke smlouvě o úvěru, přihláškou do pojištění a informacemi o pojištění bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 86,1 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 094 Kč, když součástí splátky byl i měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 373 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný byl v době sjednávání úvěru zaměstnán u právnická osoba, a.s. s příjmem 13 500 Kč měsíčně, jeho celkové výdaje činily 4 510 Kč (životní minimum 3 410 Kč, bydlení 1 000 Kč, ostatní 100 Kč). Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že pracuje jako dělník a jeho průměrný čistý příjem za období číslo až číslo činil 16 983 Kč, z čehož je prováděna srážka za ubytování na ubytovně ve výši 2 560 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil do zesplatnění úvěru celkem 106.477 Kč, poté se však dostal do prodlení a žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni datum. Po zesplatnění dluhu dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh uhradil celkem 12 282 Kč. Výzvou ze dne datum a ze dne datum včetně dodejky, oznámením o zesplatnění, předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientem (žalovaným), a ke všemu informace, které spolu ani vzájemně nekorespondují. V hodnocení klienta je jako částka vynakládaná žalovaným na bydlení částka 1 000 Kč – oproti tomu v potvrzení zaměstnavatele stojí, že je žalovanému srážena z příjmu za ubytování částka 2 560 Kč. Z dokladů předložených žalobkyní vůbec není jasné, jako konkrétně úvěruschopnost zkoumala a z jakých údajů vycházela, když žalovaný údajů k posouzení schopnosti úvěr splácet uvedl žalostně málo a z těch, které uvedl, žalobkyně k úvěruschopnosti žalovaného nemohla dojít. Otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný na tuto částku žalobkyni (jak sama žalobkyně uvedla) zaplatil celkem 118 750 Kč. Žalovaný tak zaplatil více, než čerpal, a žalobkyni tak nemohl vzniknout ani nárok na bezdůvodné obohacení.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).