Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 17/2023-75
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 146 633 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 578 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 71 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 242 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, částky 19 391,22 Kč a dále úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 87 366,99 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 8. 2022 dosáhne částky 228 456 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 578 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 71 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 242 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, částky 19 391,22 Kč a dále úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 87 366,99 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 8. 2022 dosáhne částky 228 456 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 146 633 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 1. 2021. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 19. 1. 2021 finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 57,41 % ročně, a to v celkem 30 měsíčních splátkách po 6 346 Kč, splatných vždy k 25. dni měsíce. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 8. 8. 2022. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem pouze 44 422 Kč. Žalobkyni v důsledku neplacení splátek řádně a včas vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 126 743,08 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 87 366,99 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 39 376,09 Kč), smluvních pokut ve výši 499 Kč (za 8. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 126 743,08 Kč od 10. 8. 2022 do 9. 1. 2023 v celkové výši 19 391,22 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 87 366,99 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 8. 2022 dosáhne částky 228 456 Kč.
2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Při určení výdajů žalované přitom žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 860 Kč měsíčně, která postačuje k obživě. Žalovaná měla uvést výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč a výdaje na jinou souběžně uzavřenou smlouvu se žalobkyní ve výši 2 503 Kč. Poskytovatel úvěru má omezené možnosti, jak ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem, a kromě zjevně nepřiměřených údajů, žalobkyni nezbývá než věřit sděleným údajům. Pokud žalovaná zatajila nebo zkreslila údaje o svých příjmech a výdajích, nemůže dojít k neplatnosti úvěrové smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, neboť kdo se staví k uplatňování práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto práv, z nepoctivého jednání nikdo nemůže těžit. Žalovaná přitom uvedla, že veškeré údaje, které v souvislosti s úvěrovou smlouvou poskytla, jsou pravdivé. Nelze klást žalobkyni k tíži lehkomyslnost žalované, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná má v úmyslu dluh splatit a že pamatuje i na případy, kdy by se její ekonomická situace zhoršila.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.
5. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.
6. Účastníci podepsali dne 18. a 19. 1. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 57,41 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 6 346 Kč Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit 190 380 Kč (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 1. 2021 byla zaslána žalované a uložena na poště dne 22. 1. 2022 (přípis ze dne 20. 1. 2021 s dodejkou). V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalované, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní (smlouva o úvěru). Žalované byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Smlouva byla podepsána žalovanou SMS kódem (splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, smlouva o úvěru).
7. Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru upravoval způsob uzavření smlouvy účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Bylo ujednáno, že žalovaná dokumenty týkající se úvěru, které budou zaslány elektronicky na její e-mailovou adresu, podepíše tak, že zašle na telefonní číslo žalobkyně příjmení zprávu, která bude obsahovat její jméno a příjmení, jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované. Dokument byl žalovanou podepsán dne 19. 1. 2021 jedinečným kódem číslo. Další informace byly popsány v dokumentu s názvem„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (dodatek č. 1 a dokument).
8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 100 000 Kč vyplacen dne 19. 1. 2021 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Dle karty klienta žalovaná ke dni 26. 8. 2021 na úvěr splátkami uhradila celkem částku 44 422 Kč, poté přestala dluh hradit.
9. Dopisem ze dne 8. 8. 2022 žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem z téhož dne, tj. 8. 8. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a upozornila ji na zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).
10. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 18. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy sdělila, že je zaměstnána s čistým příjmem 23 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 2 603 Kč měsíčně. Forma bydlení – státní/obecní. Jiné výdaje žalovaná netvrdila, kromě jiné splátky žalobkyni ve výši 2 530 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že žalované byla dne 16. 10. 2020 poukázána na účet žalované mzda ve výši 26 095 Kč, dne 18. 11. 2020 mzda 28 160 Kč, dne 15. 12. 2020 mzda 21 340 Kč a dne 15. 1. 2021 mzda ve výši 20 020 Kč. Dále byl doložen výpis žalované z NRKI se skóre 468 (nízké riziko), záznam z registru SOLUS, kterým žalovaná neprocházela a občanský průkaz žalované.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 19. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 57,41 % ročně. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, když žalovaná po zaslání smlouvy a souvisejících dokumentů na e-mailovou adresu zaslala na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která obsahovala její jméno a příjmení, a jedinečný verifikační kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované. Tento podpis byl žalobkyní připojen na smlouvu o úvěru uchovávanou elektronicky a související dokumenty. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016 ).
16. Žalovaná sjednala předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.
17. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalované. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel
pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 23 000 Kč měsíčně, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z účtu žalované prokazující vyplácení mzdy. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovanou ohledně jejích nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
19. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 603 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd. Považovat částku 2 603 Kč měsíčně jako náklad na bydlení státní či obecní, včetně nákladů s bydlením spojených je zcela nereálné a nepředstavitelné, zejména v situaci, kdy žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že je rozvedená a nežije s žádným partnerem v domácnosti. A nutno přihlédnout i k tomu, že žalovaná již měla žalobkyni splácet jiný úvěr.
20. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 30 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila 44 422 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 55 578 Kč.
21. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021 ). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.
22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit:„ …za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalované poskytnuta a kterou vrátila ve výši 55 578 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení, poplatků za odeslání upomínek a smluvní pokuty jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalované rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Neboť žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a nebylo tak možné zjistit její aktuální poměry a možnosti splácení, stanovil žalované soud povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru v obecné lhůtě k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšná ve věci byla žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení nebude-li podáno elektronicky.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.