Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 86/2023-78

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10 075,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 275,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši

15 % ročně z této částky od 19. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 430,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 075,60 Kč od 25. 6. 2022 do 18. 4. 2023, dále úroku z prodlení z částky 1 800 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení, a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 275,60 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 275,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 430,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 075,60 Kč od 25. 6. 2022 do 18. 4. 2023, dále úroku z prodlení z částky 1 800 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení, a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 275,60 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 10 075,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 22. 10. 2010 uzavřela společnost právnická osoba (dříve právnická osoba) se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného, následně si smluvní strany sjednaly poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu společnost právnická osoba využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 26. 4. 2021 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 8 275.60 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což společnost právnická osoba písemně oznámila žalovanému včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto byl úvěr prohlášen dopisem ze dne 30. 8. 2021 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 275,60 Kč, poplatků a smluvní pokuty v částce 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 430,10 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 075,60 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 275,60 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 4. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 28. 7. 2019, kdy žalovaný žádal banku o úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 21 944 Kč, kdy dále uvedl, že je od 25. 6. 2018 na dobu neurčitou zaměstnán jako junior inspector u společnosti právnická osoba Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v době podání žádosti měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 044,32 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec Flexikredit k běžnému účtu ve výši 5 000 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (doručeno fikcí dne 17. 4. 2023 na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na , (dále jen ") v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

5. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 10. 2010 vyplývá, že banka (právnická osoba) se zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 28. 7. 2019 byl k běžnému účtu č. bankovní účet povolen limit 5 000 Kč ode dne 29. 7. 2019 (anonymizováno), přičemž součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba z 1. 11. 1999 a Sazebník cen za peněžní a obchodní služby pro právnické osoby a fyzické osoby - podnikatele. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 31. 8. 2021 vyplývá, že právnická osoba žalovanému sdělila, že jeho dluh na úvěrovém účtu činí ke dni 30. 8. 2021 celkem 10 075,60 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla před podáním žaloby postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022 vyplynulo, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že jeho pohledávka z titulu smlouvy číslo byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Z podacího lístku ze dne 14. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému písemnosti. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2022, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému, kde žalovaný byl upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 11. 12. 2018 vyplývá, že zaměstnavatel žalovaného - společnost právnická osoba uvedl, že žalovaný je zaměstnán jako Junior inspector na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 21 944 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že dlužná jistina ke dni 21. 6. 2022 činila 8 275,60 Kč. Z platební historie vystavené společností právnická osoba dne 5. 4. 2023 vyplývá, že k čerpání úvěru došlo dne 26. 4. 2021, a to v částce 8 275,60 Kč, žalovaný neuhradil žádnou částku.

6. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 8 275,60 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

14. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá , neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákony. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce měla učinit příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Dle tvrzení žalobkyně z potvrzení o výši příjmu zaměstnavatel žalovaného dne 11. 12. 2018 zaznamenal, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, kdy jeho čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 21 944 Kč, z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně měla zjistit, že žalovaný má vůči ní závazky ve výši měsíčních splátek 5 044,32 Kč. Žalobkyně však netvrdila, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalovaného, pouze měla vycházet ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když uvedené tvrzení nebyla prokázána, a i kdyby byla, nebylo ani tvrzeno, že by předchůdkyně žalobkyně vůbec zjišťovala skutečné výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

15. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 8 275,60 Kč, žalovaný nevrátil ničeho, je třeba na toto plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 17. 4. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (19. 4. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

16. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle

, když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.