Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 76/2021-99

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 159 004,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 140 988,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 015,82 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 415,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 229,96 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 159 004,03 Kč od 10. 8. 2019 do 4. 4. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 015,82 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 16,6 % ročně z částky 156 562,03 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 140 988,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 015,82 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 415,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 229,96 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 159 004,03 Kč od 10. 8. 2019 do 4. 4. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 015,82 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 16,6 % ročně z částky 156 562,03 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2020 se žalobkyně na žalované (dříve jméno příjmení) domáhá zaplacení částky 159 004,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 25. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba činila 16,60 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 29. 8. 2019 předchůdkyně žalobkyně dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 156 562,03 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 442 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 14 229,96 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 415,24 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 3. 5. 2023 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalované v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. V žádosti o úvěr ze dne 25. 7. 2018 žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 14 348 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 60 000 Kč. Příjem žalované byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaná dále uvedla, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měla žalovaná vůči ní závazky ve výši měsíčních splátek 300 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádné další závazky. Žádost o úvěr ze dne 25. 7. 2018 předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně, žádosti vyhověla a úvěr schválila. V podání žalobkyně doplnila, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila pouze částku v celkové výši 19 011,79 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus ze dne 25. 7. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 160 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 2 880 Kč (včetně 257 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 16,60 %. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017.

6. Z Žádosti o úvěr Konsolidace Plus ze dne 25. 7. 2018 vyplývá, že žalovaná v žádosti uvedla, že má základní vzdělání, bydlí v pronajatém domě (bytě), je svobodná, je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti anonymizována tři slova, jako dělnice, výše průměrného čistého měsíčního příjmu za 3 měsíce činí 14 348 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Tuto žádost žalovaná podepsala.

7. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro spotřebitelský splátkový revolvingový úvěr Konsolidace Plus včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 9. 8. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. bankovní účet za splatný ke dni 7. 8. 2019 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

9. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 20. 8. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 156 562,03 Kč, na smluvním úroku 14 229,96 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 13 527,34 Kč, na úroku z prodlení z úroku 1 531,92 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 442 Kč.

10. Z Platební historie ke smlouvě číslo ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že byl čerpán úvěr ve výši 160 000 Kč (dne 25. 7. 2018), přičemž žalovaná provedla na úvěrový účet za období od 20. 8. 2018 do 15. 2. 2019 platby v celkové částce 19 011,79 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dohody ze dne datum a přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.

13. Z výzvy k plnění ze dne 10. 11. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 25. 7. 2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala 160 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 16,60 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 880 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 7. 8. 2019. Žalovaná žalobkyni vrátila celkem 19 011,79 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

15. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 160 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 19 011,79 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá , neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákony. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce měla učinit příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Dle tvrzení žalobkyně při žádosti o úvěr dne 25. 7. 2018 žalovaná uvedla, že je zaměstnána, její čistý měsíční příjem činí 14 348 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 60 000 Kč. Tato tvrzení však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně ani netvrdila, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalované, pouze měla vycházet ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěrů dostát, když uvedené tvrzení nebyla prokázána, a i kdyby byla, nebylo ani tvrzeno, že by předchůdkyně žalobkyně vůbec zjišťovala skutečné výdaje žalované. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 160 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 19 011,79 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 140 988,21 Kč (160 000 - 19 011,79) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 3. 4. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (5. 4. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.