Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71 C 31/2023-101

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 66 276,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 001 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 275 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 46 872 Kč od 26. 1. 2017 do 29. 12. 2022 a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 871 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, co do smluvních pokut v částkách 596 Kč a 19 404,50 Kč a co do úroku ve výši 63,07 % ročně z částky 40 001 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 422 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 001 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 6 275 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 46 872 Kč od 26. 1. 2017 do 29. 12. 2022 a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 871 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, co do smluvních pokut v částkách 596 Kč a 19 404,50 Kč a co do úroku ve výši 63,07 % ročně z částky 40 001 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 422 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 46 872 Kč, skládající se z jistiny úvěru ve výši 40 001 Kč, k níž ke dni zesplatnění přirostl úrok ve výši 6 275 Kč zahrnutý ve splátkách číslo (tedy z nové jistiny v celkové výši 46 276 Kč), a ze smluvní pokuty dle bodu 12.1 smlouvy ve výši 596 Kč, a dále zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 19 404,50 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z částky 46 276 Kč od 26. 1. 2017 do 2. 1. 2023), zákonného úroku z prodlení z částky 46 872 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení a úroku ve výši 63,07 % ročně z částky 40 001 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 422 Kč (tj. 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle části A smlouvy). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na účet dne 31. 10. 2016 úvěr ve výši 40 001 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem v efektivní sazbě 84,9 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 299 Kč, splatných k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2016, dle splátkového kalendáře. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku, žalobkyni proto vzniklo dle bodu 12.1 smlouvy právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou 1. a 2. splátky v délce 30 dnů ve výši dvakrát 298,87 Kč (celkem 596 Kč), splatnou ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné 24. 11. 2016 o délce 60 dnů, došlo v souladu s bodem 12.3 smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 1. 2017. V den následující po dni zesplatnění byl žalovaný povinen uhradit celou nezaplacenou jistinu úvěru včetně úroků zahrnutých v posledních třech splátkách před zesplatněním úvěru, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, a žalobkyně může požadovat úroky z prodlení z celé této nové jistiny. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění byla v bodě 12.7 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z nové dlužné jistiny. Žalovaný však svůj dluh žalobkyni neuhradil ani po předžalobní výzvě. Sjednaná efektivní úroková sazba 84,9 % ročně má dle žalobkyně odpovídat požadované nominální úrokové míře 63,07 % ročně.

2. Ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací a dokladů získaných od žalovaného (dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného) a ověřila i úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jakož i skutečnost, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Na písemnou výzvu soudu před nařízením jednání žalobkyně doplnila, že vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 000 Kč a celkových měsíčních nákladů ve výši 10 499 Kč, složených z životního minima 3 800 Kč coby paušální částky, která postačuje k obživě a do které se nezapočítávají splátky úvěrů či náklady na bydlení (dle o životním a existenčním minimu), nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč (aniž by měla doklad o jejich výši), měsíční splátky úvěru ze smlouvy uzavřené s žalobkyní v částce 2 699 Kč a rezervy ve výši 1 000 Kč, načež volné zdroje žalovaného ke splácení činily 11 501 Kč. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad jeho totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný byl dle dohody o změně pracovní smlouvy zaměstnancem právnická osoba a.s. a dle informativních výpisů z bankovního účtu byl majitelem účtu pro vyplacení úvěru. Dle výpisu z registru SOLUS nebyl žalovaný s dlužnou částkou po splatnosti a sjednal si pojištění proti neschopnosti splácet. Žalobkyně dále provedla skóring žalovaného v registru NRKI (Nebankovním registru klientských informací). K posouzení výdajů žalovaného dále uvedla, že vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta, přičemž nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným, a odkázala na prohlášení žalovaného, že nemá splatné dluhy, nebyla proti němu podána žaloba, vydán exekuční titul, není proti němu vedeno exekuční řízení, nenachází se ve stavu hrozícího úpadku atp.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že jistinu dluhu v celém rozsahu neuznává a že ani nemá finanční prostředky k úhradě dluhů, neboť jeho účet je zablokovaný exekucemi. Dále uvedl, že v roce 2017 vyhlásil osobní bankrot a že po třech a půl letech řádného plnění splátkového kalendáře přišel kvůli pandemii koronaviru ze zdravotních důvodů o zaměstnání, poté i o bydlení a ocitl se na pokraji chudoby, přesto dál plnil své povinnosti v insolvenčním řízení, v jehož rámci uhradil 45 % svých dluhů. Insolvenční soud mu však 14 dní před řádným ukončením insolvenčního řízení a po pěti letech splácení insolvenci ukončil, čímž ho dostal do problémů. Nyní žije na ulici a vlastní jen hygienické potřeby, mobilní telefon a bankovní účet blokovaný exekucemi.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ke dni 23. 5. 2018 má žalobkyně od 11. 5. 2018 povolení České národní banky k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

6. Dle předsmluvního formuláře, podepsaného žalovaným dne datum, byl žalovaný seznámen se základními vlastnostmi a náklady spotřebitelského úvěru ve vztahu ke smlouvě číslo.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo vyplývá, že žalovaný podepsal dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo který žalobkyně přijala dne 31. 10. 2016. Jako den uzavření smlouvy byl sjednán den doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému. Nedílnou součástí smlouvy byla smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 001 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit částku v celkové výši 110 352 Kč ve 48 měsíčních anuitních splátkách, zahrnujících platbu jistiny úvěru a úroku, ve výši 2 299 Kč, splatných k 24. dni každého kalendářního měsíce. Výpůjční úroková sazba činila dle smlouvy 84,9 % ročně, u osoby žalovaného bylo uvedeno číslo účtu bankovní účet a u žalobkyně číslo účtu bankovní účet.

8. Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru obsahují bližší úpravu práv a povinností smluvních stran. Dle bodu 2.5 se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr po akceptaci návrhu smlouvy převodem na účet žalovaného. Dle bodu 7.2 byla první splátka splatná v měsíci následujícím po vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části v délce více než 30 dnů byla v bodu 12.1 písm. b) sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky, se splatností ve lhůtě 10 dnů od vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů bylo v bodu 12.3 písm. b) sjednáno automatické zesplatnění úvěru, kdy se stávají splatnými splátky úvěru do konce splátkového kalendáře (jak jistina, tak úrok zahrnutý ve splátkách). Dále se dle bodu 12.4 měly v případě zesplatnění úvěru stát nezaplacené splátky úvěru součástí tzv. nové jistiny úvěru, kterou měl žalovaný zaplatit nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru a z níž mohla žalobkyně požadovat úroky z prodlení. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru ve lhůtě 10 dnů od zesplatnění byla v bodě 12.5 sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky a pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po jeho zesplatnění byla v bodě 12.7 sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení do zaplacení.

9. Dle oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo se splátkovým kalendářem ve spojení s dodejkou zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 1. 11. 2016, že akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo se splátkovým kalendářem a vyhotovením smlouvy, přičemž žalovaný zásilku převzal dle dodejky dne 3. 11. 2016.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně ke dni 31. 10. 2016 plyne, že žalobkyně zaslala dne 31. 10. 2016 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku ve výši 40 001 Kč pod variabilním symbolem číslo (číslo úvěrové smlouvy).

11. Zy nazvané„ hodnocení klienta“ plyne, že žalobkyně vycházela při analýze bonity žalovaného ve vztahu ke smlouvě číslo z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného ze zaměstnání u právnická osoba a.s. ve výši 22 000 Kč (datum nástupu do zaměstnání 1. 7. 2015) a z výdajů ve výši 3 800 Kč (bez bližšího popisu), 4 000 Kč (nájemné, inkaso, doprava, ostatní) a 2 699 Kč (splátky žalobkyni). Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 11 501 Kč. Ve formuláři bylo rovněž vyplněno, že je žalovaný svobodný, má výuční list a bydlí u rodičů (ve věku 37 let). Formulář obsahuje rovněž poznámku„ inkaso nedoloženo“ a podpis žalovaného ke dni 27. 10. 2016.

12. Dle výpisu záznamů z registru SOLUS neměl žalovaný ke dni datum žádné dlužné splátky po splatnosti.

13. Dle výpisu z registru NRKI (Nebankovního registru klientských informací) měl žalovaný ke dni 27. 10. 2016 CBS skóre 380.

14. Z kopie občanského průkazu plyne, že při sjednávání úvěru byla pořízena fotokopie občanského průkazu žalovaného (28. 10. 2016).

15. Z kopie dohody o změně pracovní smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaný uzavřel v postavení zaměstnance dne 17. 6. 2016 dohodu o změně pracovní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2015 se zaměstnavatelem právnická osoba, v níž byl s účinností od 1. 7. 2016 sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31. 1. 2017.

16. Dle kopie výplatní pásky za červenec 2016 činila čistá mzda žalovaného v tomto měsíci za 185,90 odpracovaných hodin 28 564 Kč.

17. Dle kopie výplatní pásky za srpen 2016 činila čistá mzda žalovaného v tomto měsíci za 184,20 odpracovaných hodin po odečtení škod ve výši 1 000 Kč částku 20 982 Kč.

18. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 2. 9. 2016 vyplývá, že na účet vedený na jméno žalovaného (č. bankovní účet) došla dne 19. 8. 2016 platba od jeho zaměstnavatele ve výši 28 564 Kč. Všechny ostatní transakce na účtu jsou však začerněné, z výpisu tudíž nelze zjistit další kreditní a debetní položky (např. ověřit výdaje žalovaného a další úvěry či zápůjčky), když kreditní obrat činil 219 781,10 Kč a debetní obrat - 217 624,27 Kč. K účtu byl sjednaný povolený limit anonymizováno 5 000 Kč s úrokem 21,99 % ročně.

19. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 3. 10. 2016 pak plyne, že dne 19. 9. 2016 došla na jeho účet platba od zaměstnavatele ve výši 20 982 Kč. Všechny ostatní transakce na účtu jsou však opět začerněné, přičemž kreditní obrat činil 120 655,50 Kč a debetní obrat - 85 429,86 Kč.

20. Karta klienta (žalovaného) ke dni 2. 1. 2023 obsahuje údaje evidované žalobkyní ke smlouvě číslo včetně přehledu zaplacených splátek, podle nějž žalovaný nezaplatil žádnou splátku.

21. Dle výzvy k zaplacení ze dne 22. 12. 2016 vyhotovila žalobkyně žalovanému dne 22. 12. 2016 výzvu k okamžité úhradě splátky ze smlouvy číslo s jejíž úhradou je 28 dní v prodlení, s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 60 dnů dojde tímto dnem automaticky k zesplatnění celého úvěru.

22. Dle výzvy k zaplacení ze dne 24. 1. 2017 vyhotovila žalobkyně žalovanému dne 24. 1. 2017 výzvu k okamžité úhradě splátek ze smlouvy číslo splatných dne 24. 11. 2016, 24. 12. 2016 a 24. 1. 2017 a smluvních pokut ve výši 596 Kč s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 60 dnů dojde tímto dnem automaticky k zesplatnění celého úvěru.

23. Z oznámení o zesplatnění ze dne 24. 1. 2017 plyne, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného dne 24. 1. 2017 oznámení, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jeho závazků vyplývajících ze smlouvy číslo s výzvou k úhradě částky v celkové výši 46 872 Kč (včetně její specifikace) ve lhůtě 10 dnů od odeslání oznámení.

24. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 14. 12. 2022 výzvu k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy číslo ve výši 46 276 Kč (nová jistina úvěru), smluvních pokut ve výši 596 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 404,50 Kč a úroku v sazbě 63,07 % ročně z částky 40 001 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, a to ve lhůtě 15 dnů od odeslání výzvy, včetně upozornění na přistoupení k jeho vymáhání v soudním řízení a navýšení dlužné částky o náklady řízení v případě nezaplacení.

25. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek plyne vysvětlení rozdílu mezi nominální úrokovou mírou a efektivní úrokovou sazbou, které s ohledem na právní posouzení věci nebylo pro rozhodnutí soudu podstatné.

26. Z návrhu na povolení oddlužení soud zjistil, že žalovaný podal na svou osobu dne datum insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedl, že má peněžité závazky v celkové výši 914 753 Kč u 18 věřitelů. Přinejmenším 8 závazků z úvěrových smluv či smluv o zápůjčce přitom dle návrhu splácel či bylo splatných již v době sjednávání úvěrové smlouvy číslo to u společnosti právnická osoba (7 788 Kč splatných 26. 9. 2016), právnická osoba (výše měsíční splátky 2 598 Kč, poslední úhrada 4. 1. 2017), právnická osoba (5 089 Kč splatných 18. 10. 2016), právnická osoba (výše měsíční splátky 2 600 Kč, poslední úhrada 13. 1. 2017), právnická osoba (výše měsíční splátky kreditní karty 1 462 Kč, poslední úhrada 31. 10. 2016), právnická osoba (výše měsíční splátky 2 699 Kč, poslední úhrada 10. 11. 2016), právnická osoba (výše měsíční splátky 403 Kč, poslední úhrada 31. 12. 2016), právnická osoba (výše měsíční splátky 2 105 Kč, poslední úhrada 11. 1. 2017). Žalovaný v návrhu dále uvedl, že pobíral mzdu od zaměstnavatele právnická osoba od července 2015 do prosince 2016 a od 1. 2. 2017 pobíral mzdu od zaměstnavatele právnická osoba

27. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k pohledávkám přihlášeným žalobkyní plyne, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného coby dlužníka pohledávky v celkové výši 128 868 Kč ze smluv číslo ze dne datum (pohledávky číslo až číslo ve výši 68 582 Kč) a číslo ze dne datum (pohledávky číslo až číslo ve výši 60 286 Kč).

28. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení doručené insolvenčnímu soudu dle záznamu o ověření elektronického podání dne 17. 6. 2022 vyplývá, že žalobkyně byla v insolvenčním řízení uspokojena v rozsahu 46 873,75 Kč, přičemž aktuální míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 36,3563 %. Insolvenční správce navrhl zrušení oddlužení a zastavení řízení z důvodu neustále se zvyšujícího dluhu a poslední úhradě v listopadu 2021.

29. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, následně insolvenční soud rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení.

30. Z karet klienta (žalovaného) ke dni 14. 2. 2023 ke smlouvě číslo ke smlouvě číslo vyplývá, že platby žalovaného na pohledávky žalobkyně přihlášené do insolvenčního řízení započítala žalobkyně na pohledávky ze smlouvy číslo.

31. Soud neprovedl důkaz prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího (založeným na č. l. 27 a 57), neboť žalobkyně na jeho provedení při jednání již netrvala.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byla smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet dne 31. 10. 2016 úvěr ve výši 40 001 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet s úrokem v sazbě 84,9 % ročně ve 48 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 299 Kč (tj. zaplatit celkem částku 110 352 Kč), splatných k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2016. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z vyplněného formuláře hodnocení klienta, podepsaného žalovaným, v němž bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má výuční list, bydlí u rodičů (ve věku 37 let), je zaměstnán u právnická osoba od 1. 7. 2015 s výší příjmu 22 000 Kč, jeho výdaje činí 3 800 Kč, výdaje na bydlení, dopravu a ostatní 4 000 Kč (s poznámkou„ inkaso nedoloženo“) a na splátky žalobkyni 2 699 Kč. Žalobkyně ověřila pravidelný měsíční příjem žalovaného z dohody o změně pracovní smlouvy číslo ze dne 17. 6. 2016, podle níž měl žalovaný sjednán od 1. 7. 2016 pracovní poměr na dobu určitou do 31. 1. 2017, dále z výplatních pásek za červenec a srpen 2016 a z výpisů z běžného účtu žalovaného ze dne 2. 9. 2016 (za srpen 2016, kdy obdržel výplatu za červenec 2016) a ze dne 3. 10. 2016 (za září 2016, kdy obdržel výplatu za srpen 2016). Závazky žalovaného po splatnosti ověřila žalobkyně z výpisu z registru SOLUS, v němž neměl záznam. Žalovaný neuhradil žádnou splátku. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 14. 12. 2022 předžalobní upomínkou k úhradě dluhu vzniklého z úvěrové smlouvy číslo ve lhůtě 15 dnů od jejího odeslání. Žalovaný však žalobkyni žádnou částku nevrátil, a zbývá mu tak uhradit částku ve výši 40 001 Kč s úrokem z prodlení.

33. Žalovaný podal na svou osobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne datum insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedl, že má peněžité závazky v celkové výši 914 753 Kč u 18 věřitelů, přičemž přinejmenším 8 z těchto závazků z úvěrových smluv či smluv o zápůjčce splácel či bylo splatných již v době sjednávání úvěrové smlouvy číslo. Žalobkyně přihlásila své pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo do insolvenčního řízení, platby žalovaného zasílané věřitelům během schváleného oddlužení však započítala na pohledávky z úvěrové smlouvy číslo ze dne 27. 6. 2016, které do insolvenčního řízení rovněž přihlásila. Na pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo tudíž ničeho hrazeno nebylo, a jelikož insolvenční řízení žalovaného skončilo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení, nikoli osvobozením žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, může se žalobkyně domáhat zaplacení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení u soudu v nalézacím řízení.

34. Žalobkyně však dostatečně konkrétně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru zjišťovala druh a výši pravidelných výdajů žalovaného za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, přestože byla k doplnění a prokázání těchto tvrzení vyzvána písemně již před konáním jednání a následně i při jednání podle , odst. 3 s upozorněním na následky neuposlechnutí výzvy soudu. Žalobkyně v písemném doplnění žaloby dokonce uvedla, že spoléhala na prohlášení žalovaného a údaje uvedené žalovaným o jeho pravidelných měsíčních výdajích ve formuláři hodnocení klienta s tím, že nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným a nedisponuje žádnými doklady o jeho výdajích na bydlení či ostatních pravidelných výdajích. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z paušální částky životního minima 3 800 Kč, do které se nezapočítávají splátky úvěrů či náklady na bydlení, z nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč, z měsíční splátky předchozího úvěru u žalobkyně 2 699 Kč a z rezervy ve výši 1 000 Kč. Z hodnocení klienta (žalovaného) přitom plyne, že žádnou rezervu ve výši 1 000 Kč nezapočítala a u částky 3 800 Kč není zřejmé, o jaké výdaje se má jednat (případně, že by se mělo jednat o částku životního minima). Co se týče objektivní možnosti ověřit si pravidelné měsíční výdaje žalovaného (na bydlení či jiné, splátky jiných dluhů), mohla tak žalobkyně učinit například z výpisů z účtu žalovaného (přinejmenším za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy), které si od něj mohla vyžádat s kompletními údaji o transakcích (tj. nezačerněné) s tím, že mu jinak úvěr neposkytne. Z provedených výpisů z účtu žalovaného za měsíce srpen a září 2016 žalobkyně zjevně žádné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného zjistit ani ověřit nemohla, když jsou navíc všechny údaje vyjma údajů o příjmu ze zaměstnání začerněné (a pokud měla k dispozici tyto výpisy i v nezačerněné verzi, měla je na opakované výzvy soudu k označení důkazů označit a předložit). I z takto redigovaných výpisů z učtu je však patrný vysoký kreditní a debetní obrat na účtu žalovaného, který by mohl naznačovat i vyšší dluhové zatížení (plynoucí z následného insolvenčního návrhu žalovaného).

35. Co se týče ve formuláři zaškrtnutého bydlení u rodičů, tak i doložení této informace mohla žalobkyně po žalovaném požadovat (např. nájemní smlouvou, pokud se jednalo o bydlení v nájmu, čestným prohlášením rodičů žalovaného, pokud se jednalo o vlastní bydlení, včetně uvedení celkových nákladů na bydlení a energie a míry podílu žalovaného na nich, vyúčtováními plateb souvisejících s bydlením, energiemi apod.), zvláště pokud měl u rodičů bydlet ještě ve svých 37 letech. Žalobkyně se však spokojila pouze s poznámkou„ inkaso nedoloženo“.

36. Dle soudu pak není pro posouzení této věci rozhodné, zda žalovaný podpisem formuláře prohlášení klientů potvrdil, že nemá splatné dluhy, nebyla proti němu podána žaloba, vydán exekuční titul, není proti němu vedeno exekuční řízení, nenachází se ve stavu hrozícího úpadku, když je na žalobkyni, aby postupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí a výdaje žalovaného objektivně ověřila (např. z předloženého výpisu z účtu) a případně si také vyžádala řádné výpisy z příslušných databází (SOLUS, NRKI, CEE, insolvenční rejstřík). Ve vztahu k prověření žalovaného v databázi NRKI předložila žalobkyně pouze skóring z NRKI, v němž je uvedeno CBS skóre žalovaného, aniž by z něj bylo zřejmé, jak k němu registr dospěl, co znamená (jaká je dolní a horní hranice skóre) a aniž by z něj plynulo, zda žalobkyně skutečně zjišťovala, zda žalovaný má či nemá uzavřeny jiné úvěrové smlouvy (což je obsahem této databáze). Přinejmenším některé ze závazků uvedených žalovaným v insolvenčním návrhu (a následně i přihlášených do insolvenčního řízení) se přitom měly objevit ve výpisu z NRKI, kdyby o něj žalobkyně požádala. Jelikož žalobkyně k žalobě přiložila pouze skóre, které samo o sobě o závazcích žalovaného nic nevypovídá, není tedy zřejmé, zda žalobkyně o řádný výpis z NRKI vůbec požádala.

37. Kromě pravidelných měsíčních výdajů žalovaného pak žalobkyně nedostatečně posoudila pravidelnost příjmu žalovaného po dobu splácení úvěru, když vycházela z dohody o změně pracovní smlouvy číslo podle níž měl pracovní poměr žalovaného na dobu určitou skončit cca tři měsíce po uzavření úvěrové smlouvy. Dle názvu i obsahu dohody se přitom jednalo o první prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, a to pouze o půl roku, když pracovní smlouva byla původně uzavřena na dobu jednoho roku. Pokud žalobkyně pouze subjektivně předpokládala prodloužení či změnu pracovního poměru na dobu neurčitou, neprovedla posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (na tom nic nemění následné prohlášení žalovaného při jednání, že po dobu pěti let stále dostával pracovní poměr na dobu určitou, když z insolvenčního návrhu podaného dne datum navíc plyne, že od února 2017 změnil zaměstnavatele).

38. Při právním posouzení věci vycházel soud z , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), tedy v době uzavření smlouvy o úvěru číslo stanovujícího povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětný úvěr ve výši 40 001 Kč, před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K posouzení mělo dojít na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a v případě nezbytnosti nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel měl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

39. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalovaného, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

40. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 ZSÚ, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

41. Jelikož soud dospěl k závěru, že z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů neplyne, že by žalobkyně jako poskytovatel úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle ZSÚ, posoudil soud smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jako absolutně neplatnou pro rozpor s  ZSÚ podle , (dále jen „“) ve spojení s  o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (s ohledem na smysl a účel ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti, srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2019, č. j. -169).

42. Právní poměr mezi účastníky soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , konkrétně jako plnění bez právního důvodu ( ), kdy ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku ve výši 40 001 Kč. Žalobkyně má v souladu s  právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení dlužné částky bezdůvodného obohacení (jistiny úvěru) vyzvala žalovaného v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 14. 12. 2022 ve lhůtě 15 dnů od jejího odeslání, která uplynula dne 29. 12. 2022. Žalovaný byl podle povinen plnit na požádání žalobkyně, dlužnou částku ve výši 40 001 Kč však žalobkyni nevrátil. Žalovaný je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 30. 12. 2022) v prodlení ( věta první ), a žalobkyni tak vzniklo podle právo požadovat po něm za dobu prodlení úrok z prodlení ve výši stanovené v  , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

43. Co se týče uznání dluhu žalovaného v insolvenčním řízení (v upraveném seznamu přihlášených pohledávek žalobkyně) dle , soud je v tomto řízení nepovažuje za významné vzhledem k výše uvedeným skutkovým a právním závěrům ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (když jím žalovaný pouze uznal existenci a výši dluhu ze smlouvy o úvěru číslo kterou soud následně posoudil jako absolutně neplatnou). V rámci řízení v projednávané věci však žalovaný nárok žalobkyně uplatněný v žalobě neuznal.

44. Z výše uvedeného plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku bezdůvodného obohacení ve výši 40 001 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 12. 2022 do zaplacení, a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do částky 6 275 Kč (přirostlý úrok v rámci nové jistiny úvěru), smluvních pokut v částkách 596 Kč a 19 404,50 Kč, úroku ve výši 63,07 % ročně z částky 40 001 Kč od 26. 1. 2017 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 422 Kč, jakož i do zákonného úroku z prodlení požadovaného jednak za dobu předcházející splatnosti částky bezdůvodného obohacení, jednak z částek přirostlého úroku a smluvních pokut.

45. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

46. Podle soud výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měl úspěch ve větší míře žalovaný (81,4 %, žaloba byla zamítnuta v rozsahu 181 181,82 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) oproti žalobkyni (18,6 %, žalobě vyhověno v rozsahu 41 348,98 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku), avšak žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva nevznikly (resp. je ani nepožadoval).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně rozsudkem uloženou povinnost v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.