Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 102/2023-74
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa, obec,
právně zastoupené JUDr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 26 538,14 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 424,14 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 6. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se ohledně zaplacení 6 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 948,70 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 434 Kč, a dále úroků z prodlení z částky 23 114 Kč od 5. 7. 2022 do 5. 4. 2023 a z částky 6 614 Kč od 6. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 100,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 424,14 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 6. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se ohledně zaplacení 6 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 948,70 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 434 Kč, a dále úroků z prodlení z částky 23 114 Kč od 5. 7. 2022 do 5. 4. 2023 a z částky 6 614 Kč od 6. 4. 2023 do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 100,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 26 538,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo to dne 4. 2. 2021. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 500 Kč se splatností do 4. 2. 2023. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v částce 3 424,14 Kč, a to za období od 5. 6. 2021 do 31. 10. 2021. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Celková částka 26 538,14 Kč sestává z jistiny ve výši 23 114 Kč, smluvní pokuty v částce 3 424,14 Kč, dále žalobkyně požadovala náklady na upomínání v částce 434 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Před zahájením jednání podáním ze dne 27. 3. 2023 navrhla žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, a to částky ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 424,14 Kč. Předmětem řízení nadále zůstává částka 23 114 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 5. 7. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 948,70 Kč a náklady spojené s u uplatněním pohledávky v částce 434 Kč. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud rozhodl ve věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. zastaveno (výrok I.).
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2022 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o úvěru splatném ve splátkách číslo ze dne 4. 2. 2021, kdy tato smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána. Žalovaný ve smlouvě mimo jiné uvedl bankovní účet č. bankovní účet, na který měly být peněžní prostředky poskytnuty. Dále jsou ve smlouvě uvedeny kontaktní údaje žalovaného. Žalobkyně rovněž předložila Obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách s absentujícím podpisem žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2022, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 15. 7. 2022. Z upomínky ze dne 4. 4. 2021 a opakované výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 4. 5. 2021 vyplývá, že společnost právnická osoba vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výpisu bankovního účtu právnická osoba vyplývá, že dne 4. 2. 2021 byla zaslána platba v částce 27 500 Kč na účet bankovní účet (vedeném na jméno žalovaného), pod variabilní symbolem číslo.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 27 500 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 11 000 Kč.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 27 500 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 11 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
15. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
16. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 27 500 Kč, žalovaný zaplatil celkem 11 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 16 500 Kč (27 500 - 11 000) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). V řízení nebylo prokázáno, kdy předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 4. 4. 2023. Nárok se stal splatným 5. 4. 2023 a žalovaný se dostal do prodlení 6. 4. 2023. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 6. 4. 2023 v souladu s ust. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. II a III tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 16 500 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
17. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně ve spojení, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 062 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2 . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze shora uvedené částky, tedy ve výši 252 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 514 Kč (1 062 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 16 500 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 16 737,33 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 6 614 Kč + 3 424,14 Kč + 1 948,70 Kč + 150 Kč + 434 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. III tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 15 278,17 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 32 015,50 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 52 %, úspěch žalovaného 48 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 4 % svých nákladů, z částky 2 514 Kč tedy ve výši 100,56 Kč.
18. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.