Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 98/2022-142

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Větrovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 62 250,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 35 223,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 223,75 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 27 027,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 989,11 Kč od 20. 7. 2015 do 8. 3. 2019, kapitalizovaného úroku ve výši 11 312,67 Kč od 9. 3. 2019 do 4. 2. 2020, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 62 250,90 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 250,90 Kč od 5. 2. 2020 do 29. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 027,15 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 35 223,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 223,75 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 27 027,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 989,11 Kč od 20. 7. 2015 do 8. 3. 2019, kapitalizovaného úroku ve výši 11 312,67 Kč od 9. 3. 2019 do 4. 2. 2020, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 62 250,90 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 250,90 Kč od 5. 2. 2020 do 29. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 027,15 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 62 250,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 7. 2015 uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o hotovostním úvěru„ název název“ č. číslo. Žalovaný zadáním autorizačního kódu, který nahrazuje fyzický podpis, potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru. Výše jistiny úvěru činila 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet formou 84 měsíčních splátek po 1 654,96 Kč splatných vždy k 28. dni v měsíci. V odst. 5.1 smlouvy byly sjednány smluvní úroky ve výši 9,9 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatky stanovené v aktuálně platném ceníku. Žalovaný porušil smlouvu, neboť neuhradil splátku za měsíce listopad, prosinec 2018 a leden 2019. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 29. 1. 2019, čímž se ke dni 8. 3. 2019 stal celý dluh splatným. Dlužnou částku ve výši 62 250,9 Kč tvoří jistina ve výši 62 000,90 Kč a poplatky ve výši 250 Kč. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Následně žalobkyně doplnila, že žalovaný si dne 20. 7. 2015 podal žádost o poskytnutí hotovostního úvěru elektronickým formulářem ve svém osobním profilu, kterým spravuje internetové bankovnictví a ke kterému má přístupová jména a hesla pouze žalovaný. Pravidla užívání internetového bankovnictví upravují Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů. K odsouhlasení žádosti je třeba následně zadat autorizační kód, který žadatel vždy obdrží od poskytovatele úvěru prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo, které si zvolil na svém profilu internetového bankovnictví. Zadáním autorizačního kódu žadatel potvrdí souhlas s uzavřením smlouvy, k tomuto okamžiku je smlouva uzavřena. Dne 20. 7. 2015 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč načerpáním peněžních prostředků z úvěrového účtu číslo na osobní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný ve splátkách zaplatil celkem 64 776,25 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti podle

3. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru název anonymizováno ve spojení se Smlouvou o hotovostním úvěru název anonymizováno, všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů, sazebníkem bankovních poplatků a historií položky vyplývá, že žalovaný dne 20. 7. 2015 akceptoval smlouvu o hotovostním úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 9,9 % p.a., žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 28. 7. 2022 v 84 splátkách po 1 654,96 Kč, vždy k 28. dni v kalendářním měsíci. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 12 500 Kč a bydlí v pronajatém bytě.

4. Z transakční historie účtu žalovaného č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu za období od 20. 2. 2013, když dne 20. 7. 2015 byl žalovanému na účet poskytnut úvěr 100 000 Kč.

5. Z historie úvěru č. číslo ve spojení s harmonogramem splátek bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 20. 7. 2015 otevřen úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 28. 8. 2015 a žalovaný zaplatil první splátku ve výši 1 887,77 Kč a dále hradil splátky po 1 654,96 Kč do 28. 10. 2018.

6. Z listin nazvaných registry, zpráva zkratka a schválení žádosti bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného před uzavřením smlouvy v registrech s negativním výsledkem.

7. Z první výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 17. 12. 2018 ve spojení s druhou výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 5. 1. 2019, dodejkou na jméno žalovaného, poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 29. 1. 2019, oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 19. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného, aby hradil řádně splátky s tím, že výzva ze dne 29. 1. 2019 byla současně odstoupením od smlouvy o název č. číslo pokud žalovaný nezaplatí do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzvou ze dne 19. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby.

8. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2015 smlouvu o hotovostním úvěru název anonymizováno č. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 9,9 % p. a. v 84 měsíčních splátkách po 1 654,96 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, avšak nesplácel jej řádně a včas. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 29. 1. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Soud zamítl další neprovedené důkazy k uzavření smlouvy s ohledem na níže uvedený závěr.

10. Smlouvu o hotovostním úvěru název anonymizováno uzavřenou mezi účastníky dne 20. 7. 2015 soud posuzoval podle , (dále jen o.z.), ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle citovaného zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k prokázání způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného tato doplnila, že žalovaný uvedl na žádosti příjem ve výši 12 500 Kč, který byl zkontrolován na základě předchozích transakcí na jeho účtu č. bankovní účet. Dle výpisu z účtu žalovaný dosahoval průměrného příjmu v měsících předcházejících žádosti ve výši 12 051 Kč. Žalovaný dále uvedl výdaje 0 Kč, a proto žalobkyně stanovila jeho životní výdaje dle jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 7 108,70 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky mimo banku 0 Kč a žalobkyně dotazem na zkratka a vlastních systémů zjistila, že neměl v době žádosti žádné úvěrové zatížení. Stanovila tak maximální výši splátky 4 695,20 Kč, když splátka nového úvěru činila 1 655 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

12. Žalobkyně tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě údajů v žádosti žalovaného o úvěr, lustracemi v registrech a měla k dispozici výpisy z osobního účtu žalovaného. Sama však uvedla, že žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, a proto použila interní ekonomický model ke stanovení jeho výdajů. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného však zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud konstatuje, že žalobkyně nezjišťovala řádně výdaje žalovaného, neboť z výpisu z osobního účtu vyplývá, že v období od 22. 4. 2014 do 20. 1. 2015 nebyly na účtu evidovány žádné příjmy, poté byl na účtu evidován měsíční příjem, avšak měsíční výdaje žalovaného byly srovnatelné nebo vyšší než měsíční příjmy. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Je tedy zřejmé, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. ). Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v  , tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele řádně, když neprověřovala jeho výdaje, čímž jednala v rozporu s  , o spotřebitelském úvěru, a tomuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (). S ohledem na výše uvedené skutečnosti shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

14. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet poukázána žalobkyní částka 100 000 Kč, čímž došlo s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Současně bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 64 776,25 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 223,75 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle ve spojení s , neboť žalovaný byl vyzván k plnění dlužné částky výzvou ze dne 19. 2. 2020, která byla doručena ve smyslu o. z. dne 24. 2. 2020 a s ohledem na výši dlužné částky splatnost nastala dne 29. 2. 2020, přičemž ode dne 1. 3. 2020 byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v požadované výši. Lhůta k plnění byla stanovena podle , když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.).

15. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, nevznikl žalované závazek vrátit žalobci poskytnutý úvěr, zaplatit úroky ani poplatky, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce i žalovaný měli ve sporu úspěch v obdobném rozsahu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.