Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 307/2022-42
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 750 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 500 Kč od 23. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 750 Kč od 23. 3. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizována dvě slova.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 500 Kč od 23. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 750 Kč od 23. 3. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 2. 2020, na základě které zapůjčila žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 3 250 Kč. Na smlouvu žalovaný zaplatil 1 500 Kč. Následně nárok uplatnila jako bezdůvodné obohacení, když po výzvě soudu nedoplnila skutková tvrzení a důkazy k prokázání, že s náležitou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. o. s. ř. , a to dne 6. 2. 2023. Jedná se o adresu dle CEO. Žalovaný nemá datovou schránku.
3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum a ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, anonymizováno (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Účastníci se nevyjádřili. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , bez nařízení jednání.
4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 0 Sb. občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Skutkový stav a právní závěry: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
11. Soud proto vycházel z ust. § 580 občanského zákoníku , ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
12. Soud má tedy v dané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila úvěruschopnost žalovaného, resp. toto nebylo v řízení prokázáno. Z toho důvodu je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná dle ust. § 580 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku . Nárok žalobkyně byl tak posuzován z titulu bezdůvodného obohacení.
13. Žalovaný uzavřel dne 21. 2. 2020 s žalobkyní smlouvu, která je absolutně neplatná a na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne 21. 2. 2020. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“.
14. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému celkové plnění ve výši 10 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 1 500 Kč. Žalovaný je však povinen vrátit žalobkyni celkovou částku 10 000 Kč, nyní poníženou o platbu ve výši 1 500 Kč, tedy částku ve výši 8 500 Kč. Protože žalovaný vrátil pouze 1500 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit rozdíl mezi částkou 10 000 Kč a částkou 1 500 Kč, tedy částku ve výši 8 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, dále tuto částku také se zákonným úrokem z prodlení, a to dle ust. § číslo odst. 1 a ust. § 1970 občanského zákoníku , proto v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí.
15. V neplatné smlouvě o zápůjčce nemohly být platně sjednány ani úroky, poplatky, či smluvní pokuty, a proto byla žaloba v rozsahu zbývající jistiny 1 500 Kč a poplatku 3 250 Kč s příslušenstvím, nákladů ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty 3 500 Kč, zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.
16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně byla úspěšná v částce 8 500 Kč, neúspěšná v částce 1 500 Kč jistiny se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutě ve výši 3 500 Kč, nákladů ve výši 2 000 Kč, soud proto přiznal žalobkyni pouze náklady řízení ve výši soudního poplatku 1 000 Kč, a v odměně právního zástupce žalobkyně náklady řízení nebyly přiznány. Výrok III. tohoto rozhodnutí. Důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání plné výše soudního poplatku soud shledal ve skutečnosti, že žalovaný z původně zapůjčené částky 10 000 Kč dluží nadále z titulu bezdůvodného obohacení částku 8 500 Kč.
17. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
18. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.