Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 410/2022-39

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 29 861,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 635 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 635 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 861,51 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba postupně tři smlouvy o zápůjčce:

a. první smlouvu o zápůjčce číslo uzavřeli dne datum. Na základě ní původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 36 259 Kč (jistinu, úrok ve výši 4 901 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 6 952 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč), a to formou 18ti měsíčních splátek ve výši 2015 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 18 315 Kč, naposledy zaplatil dne 23. 12. 2019 Poslední splátka byla sjednána na 22. 9. 2020. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 31 368,39 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 10 904,84 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 4 330,74 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 2 232,46 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

b. Druhou smlouvu o zápůjčce číslo uzavřeli dne datum. Na základě ní původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 20 717 Kč (jistinu, úrok ve výši 1789 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 4 180 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 346 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 10 460 Kč, naposledy zaplatil dne 18. 1. 2020 Poslední splátka byla sjednána na 5. 9. 2020. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 4 753,53 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 4 753,53 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 1 952,91 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 969,19 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

c. Třetí smlouvu o zápůjčce číslo uzavřeli dne datum. Na základě ní původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 32 215 Kč (jistinu, úrok ve výši 7 500 Kč odpovídající sazbě ve výši 25,14 % ročně, částku ve výši 7 393 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci ceny a péči o zákazníka a flexibilní splácení), a to formou 18 ti měsíčních splátek ve výši 1 790 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 2 050 Kč, naposledy zaplatil dne 10. 1. 2020 Poslední splátka byla sjednána na 6. 6. 2021. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 14 203,14 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 14 203,14 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 2 340,77 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 2 836,68 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba postupně tři smlouvy o zápůjčce. První smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, ta byla předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 36 259 Kč (jistinu, úrok ve výši 4 901 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 6 952 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč), a to formou 18ti měsíčních splátek ve výši 2015 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 7. 6. 2022 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 18 315 Kč.

5. Druhá smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, ta byla předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 20 717 Kč (jistinu, úrok ve výši 1789 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 4 180 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 346 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 7. 6. 2022 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 10 460 Kč.

6. Druhá smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, ta byla předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 32 215 Kč (jistinu, úrok ve výši 7 500 Kč odpovídající sazbě ve výši 25,14 % ročně, částku ve výši 7 393 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci ceny a péči o zákazníka a flexibilní splácení), a to formou 18 ti měsíčních splátek ve výši 1 790 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 7. 6. 2022 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 2050 Kč.

7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle , dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení v úvodních ustanoveních smlouvy.

8. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků vzniklých ze smluv o zápůjčkách, kterou dovozuje zejména z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 16 259 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit navíc, částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 8 917 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 10 000 Kč zaplatit navíc a částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 14 893 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvě rozčleněny na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a poplatky za vedení účtu a inkaso. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 81 % (přepočteno na 1 rok, tedy 12 měsíců, tedy 54,2 %) v případě první smlouvy, v případě druhé smlouvy 89 % (přepočteno na 1 rok, tedy 52 týdnů, tedy 77 %) a v případě třetí smlouvy 99 % (přepočteno na 1 rok, tedy 12 měsíců, tedy 66 %), je tedy ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 nepřesahovala 10 % ročně (viz www.cnb.cz, databáze ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky.

9. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy, neboť nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. .

10. Soud nad rámec shora uvedeného současně upozorňuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Nad rámec shora uvedené argumentace tak soud dodává, že byl sice předložen dokument nazvaný karta zákazníka, z něhož plyne, že si předchůdkyně žalobkyně informace od žalované vyžadovala, nakolik však byla pravdivost informací ověřována, doloženo není. Současně nelze přehlédnout skutečnost, že v pořadí druhá a třetí ze smluv byly uzavřeny s odstupem 4, resp. 5 ti měsíců od první, resp. druhé smlouvy v době, kdy nebyly předchozí smlouvy dosud splaceny a existoval tak dluh z nich plynoucí. Soud na straně jedné nepovažoval tvrzení o splnění povinností předchůdkyně žalobkyně o splnění povinností vztahujících se k prověřování úvěruschopnosti žalovaného za prokázaná, nicméně s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv (viz shora) již považoval za nadbytečné se touto otázkou v rámci dalšího dokazování dále zabývat.

11. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu všech smluv o zápůjčce vrátit zapůjčenou jistinu, tzn. v případě smlouvy číslo ve výši 20 000 Kč, v případě smlouvy číslo ve výši 10 000 Kč a v případě smlouvy číslo ve výši 15 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobcem tvrzenou platbu ve výši 18 315 Kč na první ze smluv, 10 460 Kč na druhou ze smluv a 2 050 Kč na třetí ze smluv. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 1685 Kč představující rozdíl poskytnuté částky 20 000 Kč a vráceného plnění ve výši 18 315 Kč u první ze smluv, o částku 12 950 Kč představující rozdíl poskytnuté částky 15 000 Kč a vráceného plnění ve výši 2 050 Kč u třetí ze smluv, když bezdůvodné obohacení v případě druhé smlouvy ke dni vyhlášení rozhodnutí netrvá, neboť z poskytnutého plnění ve výši 10 000 Kč bylo vráceno 10 460 Kč Celkem tedy bezdůvodné obohacení činí 14 635 Kč.

12. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Podle č. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 25. 2. 2022 a lhůta 10ti dní tak uplynula dne 7. 3. 2022, prodlení tak nastalo dne 8. 3. 2022.

13. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení a příslušenství z ní odvozovaného, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

14. Lhůta k plnění byla uložena dle

15. O náhradě nákladů řízení postupoval soud podle , , nicméně úspěšnější žalované (zamítnutí se týká jistiny ve výši 15 226,51 Kč) nevznikly žádné náklady řízení, proto žádnému z účastníků nárok na jejich zaplacení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.