Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 5/2023-87
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci
žalobce: ;právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, anonymizována dvě slova datum
bytem sídliště příjmení anonymizováno, PSČ obec
o zaplacení 45.809,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 18.500 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 27.309,80 Kč
- s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 2.043,23 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem 86 % ročně z částky 20.543,23 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 1.191,74 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 18.500 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 27.309,80 Kč - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 2.043,23 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 86 % ročně z částky 20.543,23 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 1.191,74 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 45.809,80 Kč s úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 20.543,23 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem 86% ročně z téže částky za tutéž dobu, s úrokem z prodlení ve výši 1.191,74 Kč. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu číslo na základě níž žalovaný obdržel zápůjčku 21.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli celkem 38.716 Kč, což představuje jistinu zápůjčky, úrok 86% ročně, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaný měl to vše uhradit formou 12 splátek ve výši 3.227 Kč měsíčně. Žalovaný však se dostal do prodlení už se zaplacením první splátky splatné datum Celkem uhradil 2.500 Kč ve třech platbách, což bylo započteno na jistinu a na poplatky. Z důvodu prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně, a žalobce vyčíslil smluvní pokutu částkou 10.500 Kč ke dni datum. Žalovaná částka 45.809,80 Kč se skládá z dlužné jistiny 20.543,23 Kč, z poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 14.766,57 Kč a ze smluvní pokuty 10.500 Kč. Kapitalizované úroky z prodlení 1.191,74 Kč byly vypočteny z každé splátky ode dne následujícího po její splatnosti, celkem do datum. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný neměl žádné externí závazky podle výpisů z bankovního a nebankovního registru klientských informací a z registru Solus. Z interní databáze původního věřitele nebyly zjištěny o žalovaném žádné negativní informace, žalovaný nebyl v insolvenci, nebyla proti němu vedena žádná exekuce, jeho průkaz totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Příjem žalovaného činil 23.993 Kč měsíčně podle výplatních pásek, další čisté příjmy domácnosti činily 10.000 Kč, a tyto údaje byly zkontrolovány zástupkyní původního věřitele. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 5.000 Kč, k tomu původní věřitel připočítal životní minimum a vzniklou částku navýšil podle svého ekonomického modelu. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že si žalovaný úvěr skutečně vzal, a je si vědom toho, že ho musí splatit. Může tak však učinit až po propuštění z věznice, což se má stát asi za anonymizována dvě slova. Prozatím není ve výkonu trestu pracovně zařazen, od zítřka bude pracovat pro anonymizována dvě slova obec a měl by dosahovat příjmu okolo částka měsíčně.
4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou vyplývá, že jméno příjmení, datum narození, je vázaný zástupce podle zákona o spotřebitelském úvěru od datum a její oprávnění zaniklo datum.
5. Z listin y Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že dne datum na této listin ě, formuláři původního věřitele, požádal žalovaný společnost právnická osoba o spotřebitelský úvěr 40.000 Kč. Uvedl, že bydlí jako anonymizováno, má anonymizována dvě slova, je anonymizováno, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, je zaměstnán na plný úvazek jako anonymizována dvě slova, má jeden zdroj příjmu a jeho čistý příjem činí částka. Další čisté příjmy domácnosti jsou 10.000 Kč, a původní věřitel tyto příjmy sečetl na částku 33.993 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá externí splátky a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 5.000 Kč, interní splátky u původního věřitele neměl, zápůjčky u jiné společnosti také neměl. Listin Listina byla vyplněna a podepsána dne datum žalovaným a zástupcem původního věřitele jméno příjmení, která měla k dispozici k ověření pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dvě výplatní pásky s označením 3, 4.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne datum v obec mezi původním věřitelem právnická osoba, IČO, a žalovaným. Původní věřitel ve smlouvě prohlásil, že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného nabídl žalovanému spotřebitelský úvěr, a touto smlouvou poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr 21.000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit za úvěr poplatek 16.168 Kč, který se skládá z úroku ve výši 11.010 Kč, z částky za zpracování úvěru 1.500 Kč, z částky za komfortní poskytnutí a splácení 1.558 Kč a z částky za flexibilní splácení 2.100 Kč. Žalovaný si sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a volitelné doplňkové pojištění za poplatek 1.548 Kč Celkem měl žalovaný podle smlouvy původnímu věřiteli zaplatit 38.716 Kč formou 12 splátek ve výši 3.227 Kč měsíčně, poslední splátka byla nižší 3.219 Kč. Úroková sazba činila 86% po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovou smlouvu tvoří dvojlist, jehož součástí jsou smluvní podmínky. Soud k této listin ě ještě dodává, že žalobce v žalobě tvrdil, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta bezhotovostně, a v průběhu řízení toto tvrzení opravil tak, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta datum v hotovosti. Žalobce do svého podání překopíroval část smlouvy, v níž je uvedeno, že forma poskytnutí a splácení spotřebitelského úvěru je v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce. Tato část však nebyla ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách nalezena, přičemž ve smlouvě není jednoznačně uvedeno, že žalovaný v hotovosti převzal od původního věřitele částku 21.000 Kč. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že hotovostní čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného vyplývá z toho, že žalovaný si sjednal doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, což lze sjednat pouze u úvěru čerpaného v hotovosti. Žalovaný však potvrdil, že si žalovaný úvěr vzal. Soud tedy vzal za prokázáno také to, že žalovaný v hotovosti obdržel sjednanou výši úvěru 21.000 Kč.
7. V listin ě standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny základní parametry úvěru, jako jeho výše, náklady úvěru, splácení, náklady v případě opožděných plateb, právo na odstoupení od smlouvy. V řízení nebylo zjištěno, zda tato listin listina se dostala do dispozice žalovaného.
8. Z přehledu splátek a splácení bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr celkem uhradil 2.500 Kč ve třech platbách, a to dne datum zaplatil 1.000 Kč, dne datum zaplatil 1.000 Kč a dne datum zaplatil 500 Kč.
9. Ohledně postoupení pohledávky soud z následně uvedených listin zjistil tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Pohledávka za žalovaným je uvedena v seznamu postoupených pohledávek na straně 15 pod pořadovým číslo. Československá obchodní banka potvrdila, že úplata za postoupení pohledávek byla zaplacena datum. Dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil na žalobce svoji pohledávku z žalované úvěrové smlouvy, a ještě z další úvěrové smlouvy číslo ve výši 96.949,21 Kč s příslušenstvím.
10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu z žalované úvěrové smlouvy dopisem z datum, který byl podle potvrzení podání odeslán žalovanému doporučeně dne datum. Dopisem z datum žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k vyrovnání dluhu opětovně, a podle potvrzení podání byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
11. Mezi žalobcem a žalovaným probíhalo u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. spisová značka. Z následně uvedených listin zmíněného spisového materiálu zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 94.518,43 Kč včetně úroku 86% ročně a úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že datum žalovaný uzavřel se stejným právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, smlouvu číslo na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 40.000 Kč. Žalovaný splatil pouze 2.500 Kč a žalovaná částka představuje jistinu 40.000 Kč, poplatky, smluvní pokutu a úroky z prodlení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vyplývá, že byla uzavřena dne datum mezi původním věřitelem právnická osoba a žalovaným. Výše úvěru činila 40.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli celkem 75.816 Kč formou 15 splátek ve výši 5.055 Kč měsíčně. V celkové částce kromě jistiny je zahrnut úrok 26.572 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortní splácení 3.244 Kč a za flexibilní splácení 4.500 Kč. Rozsudkem z 13. 2. 2023 č. j. číslo jednací uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 94.518,43 Kč s úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 40.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem 86% ročně z částky 40.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2.430,78 Kč, a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28.949 Kč.
12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž čerpal peněžní prostředky 40.000 Kč a zavázal se původnímu věřiteli celkem zaplatit 75.816 Kč, uhradil však pouze 2.500 Kč. Nároky z této smlouvy jsou předmětem řízení spisová značka, v němž bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem. Za 21 dnů po uzavření první smlouvy uzavřel žalovaný s tímtéž původním věřitelem dne datum druhou smlouvu o úvěru, na základě níž čerpal 21.000 Kč v hotovosti. Zavázal se, že úvěr splatí formou 12 splátek po 3.227 Kč měsíčně, přičemž celkem měl uhradit 38.716 Kč, v kteréžto částce je kromě jistiny zahrnut úrok, poplatky a pojištění. Žalovaný však splatil toliko 2.500 Kč. Původní věřitel před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného výše uvedeným způsobem, zjistil jeho příjem, příjem blíže nespecifikované domácnosti, a výdaje žalovaného byly odhadnuty na 5.000 Kč měsíčně. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil ani po dvou výzvách žalobce.
13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 21.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.
14. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
15. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je anonymizována dvě slova v anonymizováno, je anonymizováno na anonymizována dvě slova, jeho příjem byl zjištěn pouze ze dvou výplatních pásek ve výši částka čistého měsíčně s tím, že žalovaný má pouze jeden zdroj příjmů. Další čistý příjem částka se netýkal žalovaného, nýbrž blíže nespecifikované domácnosti, kdy nebylo zjištěno, o jaký druh příjmů se jedná, kdo je příjemcem takového příjmu a jakým způsobem a do jaké míry se žalovaný podílí na čerpání peněžních prostředků z takového příjmu. Původní věřitel však sečetl oba tyto příjmy a vycházel z celkových příjmů žalovaného 33.993 Kč. Ohledně výdajů původní věřitel zjistil, že žalovaný nemá žádné splátky u jiných subjektů a jeho měsíční výdaje jsou pouze odhadem stanoveny na 5.000 Kč. Původní věřitel do výdajů žalovaného vůbec nezahrnul dřívější úvěr sjednaný datum se splátkou 5.055 Kč měsíčně. Původní věřitel si musel být vědom toho, že 21 dní před žalovaným úvěrem uzavřel s žalovaným předchozí úvěrovou smlouvu, přesto tuto skutečnost neuvedl do listin y zákaznická karta, ač pro interní splátky u téhož věřitele je vyhrazena samostatná položka. Původní věřitel ani nezjistil, zda žalovaný má nějaké vyživovací povinnosti, a jaké konkrétní výdaje má žalovaný každý měsíc, např. jaké částky hradí za bydlení, když žije v nájmu.
16. Původní věřitel měl zjistit na straně žalovaného více údajů, jak o jeho příjmech, tak i o jeho výdajích a závazcích, a zjištěné údaje měl vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr a není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci, když si vzal úvěr 40.000 Kč a krátce na to, za 21 dní, další úvěr 21.000 Kč, aniž by ten předchozí úvěr měl splacen. Příjem žalovaného 23.993 Kč lze považovat za příjem nízký, a původní věřitel ho ověřil pouze ze dvou výplatních pásek, což soud nepovažuje za dostatečné. příjmení 10.000 Kč jakožto příjem blíže nespecifikované domácnosti neměla být vůbec do příjmů žalovaného zahrnuta. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem zjištěny, natož ověřeny, i když původní věřitel zcela jistě mohl zjistit i ověřit např. výdaje za bydlení. Žalobce nikterak nezohlednil skutečnost, že žalovaný si vzal žalovaný úvěr za situace, kdy byl již u téhož původního věřitele zadlužen. Pouhých 21 dní mezi předcházejícím úvěrem a žalovaným úvěrem mělo původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaný zřejmě nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.
17. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání žalované úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých stáních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
18. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
19. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 21.000 Kč, a žalovaný vrátil z toho pouze 2.500 Kč. Rozdíl 18.500 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalovanému datum, podle něhož měl žalovaný plnit ve lhůtě do datum. Následujícího dne datum se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , a činí 11,75%. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
21. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
22. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 18.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně jistiny, poplatků, smluvní pokuty, úroku z úvěru a úroku z prodlení.
23. Pokud jde o lhůtu k plnění, na straně žalovaného soud zjistil, že jeho zdravotní stav je anonymizováno, žádnou závislostí anonymizováno, je anonymizováno, má vyživovací povinnost k anonymizována dvě slova, na anonymizováno od příštího měsíce bude hradit výživné částka měsíčně. Žalovaný se nyní nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve stát. instituce, odkud má být propuštěn za anonymizována dvě slova, pracovně bude zařazen až od zítřejšího dne s předpokládaným příjmem okolo částka měsíčně. Žalovaný má dluhy většinou z podnikatelské činnosti ve výši okolo 5 milionů Kč. Za takovéto situace soud v souladu s ustanovením § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu uložil žalovanému zaplatit přisouzenou částku včetně úroků z prodlení v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť není reálné, že by žalovaný byl schopen zaplatit dluh v prodloužené lhůtě anebo v splátkách.
24. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce a v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalovaný se však svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.