Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

216 C 13/2023-68

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 41 239,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 41 239,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 529 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 41 239,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 529 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 41 239,94 Kč s úroky z prodlení s odůvodněním, že dne 29. 7. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla dne 29. 7. 2020 žalovanému 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit úrok 37 277 Kč a administrativní poplatek 24 000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 505 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vyžádala si informace od žalovaného, zejména výpisy z účtu, výplatní pásky a formulář příjmů a výdajů. Na základě toho vycházela z příjmu žalovaného ve výši 18 270 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného vyhodnotila žalobkyně (na základě výpisů) svým skóringovým systémem. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, a proto ji žalobkyně ke dni 14. 11. 2022 zesplatnila. Žalovaný dosud na svůj dluh zaplatil 30 100‬ Kč. Žalobkyně konkrétně požadovala tyto nároky: jistinu (24 529 Kč), úroky (0 Kč), administrativní poplatek (3 200 Kč), úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek (248,22 Kč), úrok z prodlení po zesplatnění do 18. 1. 2023 (540,22 Kč), úrok z prodlení ve výši 15 % částky 24 529 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z jednotlivých dlužných splátek do zesplatnění v kapitalizované výši 2 987 Kč, smluvní pokutu za prodlení po zesplatnění do 18. 1. 2023 ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 2 253,50 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle , (dále jen „“).

3. Ze smlouvy číslo potvrzení, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému zápůjčku ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, úrok a dále poplatek za správu ve výši 24 000 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 505 Kč. Částka 1 885 Kč byla z úvěrové částky použita na úhradu předešlé zápůjčky. Pro případ prodlení se splacením splátky či její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne 29. 7. 2020 vyplatila částku 27 115 Kč.

4. Z tvrzení žalobkyně a z bilance předpisů a plateb a z vyčíslení pohledávky vzal soud za zjištěné, že žalovaný zaplatil žalobkyni na tento úvěr částku 30 100 Kč.

5. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2022 s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení duhu do 6. 1. 2023.

6. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní byly k důkazu provedeny: výpis z centrální evidence exekucí, formulář, kopie občanského průkazu, výplatní pásky, výstupu z insolvence a výpisy z účtu.

7. V nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy uvedl, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč, na pravidelné splátky půjček měsíčně vydá 2 500 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje činí 5 500 Kč, bydlí v nájmu, neuvedl žádné výdaje za bydlení a energie a uvedl, že nemá žádné vyživované osoby. Ovšem z výpisu z účtu žalovaného za duben 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného činil – 462 Kč a konečný – 2 604 Kč; příjem činil 18 076 Kč a 1 683 Kč, příjem z půjčky 1 300 Kč, pravidelné měsíční platby činily kolem 20 000 Kč. V červenci 2020 činil počáteční zůstatek žalovaného – 2 232,69 Kč a konečný zůstatek – 401,41 Kč, příjmy ze zaměstnání 14 894 Kč a 1 683 Kč, od soukromých osob obdržel 5 500 Kč, za splátky úvěrů a jiné pravidelné platby hradil kolem 15 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného činil – 2 362,21 Kč a konečný zůstatek – 2 232,69 Kč, jeho příjem ze zaměstnání činil 15 287 Kč a 1 683 Kč, pravidelné výdaje včetně splátek jiných úvěrů minimálně kolem 16 000 Kč. Z výpisu z účtu za květen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil – 2 604,16 Kč a konečný zůstatek – 2 362,21 Kč, příjem ze zaměstnání 16 384 Kč a 612 Kč, pravidelné výdaje kolem 16 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila, že proti žalované není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a že občanský průkaz je platný.

8. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

15. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak sice zakládá na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Příjmy žalovaného si žalobkyně částečně ověřila, když si vyžádala výpis z účtu žalovaného a výplatní pásky. Příjmy žalovaného od zřejmě dvou zaměstnavatelů činily kolem 17 000 - 18 000 Kč měsíčně, na druhou stranu však žalobkyně neměla nijak objektivně doložené, že žalovaný má příjem zajištěn na dobu neurčitou, a vyšla pouze z tvrzení žalovaného ve formuláři příjmů a výdajů (který ani žalovaným nebyl podepsán), což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). S ohledem na to, že úvěr byl sjednán na poměrně dlouhou dobu 60 měsíců, byla okolnost, zda má žalovaný zajištěn příjem na celou tuto dobu, podstatná pro posouzení jeho úvěruschopnosti.

16. U výdajů pak žalobkyně vyšla prakticky pouze z údajů, které jí žalovaný tvrdil v nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů, jež neměla objektivně podloženy, naopak je z nich zřejmá nevěrohodnost, když žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, ale nemá žádné výdaje za bydlení, uvedl, že má pravidelné výdaje 8 000 Kč, ale ve skutečnosti se jednalo o mnohem vyšší částky. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že jeho pravidelné měsíční platby činily minimálně kolem 16 000 Kč, že před sjednáním úvěru měl na účtu vždy záporný zůstatek a tedy žádnou rezervu. Informace poskytnuté žalovaným tak jednoznačně nebyly dostatečné a spolehlivé a bylo na místě, aby si je žalobkyně dále prověřila.

17. Pokud žalobkyně odkazuje na výpisy z účtu, na základě nichž svým skóringovým systémem vyhodnotila výdaje žalovaného, pak z pohledu soudu na základě těchto výpisů z účtu jednoznačně další poskytnutí úvěru nebylo na místě. Na jejich základě nebylo možno očekávat, že by žalovaný následujících 5 let byl schopen úvěr hradit. Žalovaný měl předchozí úvěry, jeho příjmy pravidelně nedostačovaly na jeho výdaje, krátce před sjednáním úvěru si bral další úvěr. To vše byly varovné signály svědčící o nedobré finanční situaci žalovaného, pro něž žalobkyně neměla úvěr poskytnout, popř. alespoň lépe úvěruschopnost žalovaného prověřit, aby odstranila veškeré pochybnosti o jeho schopnostech jej splácet.

18. Vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného přitom představuje spojené nádoby, neboť i relativně vysoké příjmy mohou být„ dorovnány“ vysokými výdaji. I kdyby totiž bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

19. Soud při jednání žalobkyni poučil ve smyslu a 3 o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno tvrzení a důkazní tedy neunesla ( a b) a ). Nelze tak než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, smluvních pokutách, nákladech spojených s uplatněním pohledávky a splatnosti.

20. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, které jí žalovaný byl povinen jako bezdůvodné obohacení ( ) podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný žalobkyni zaplatil 30 100 Kč, tím byl celý dluh zaplacen a žaloba tedy byla jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když ve věci úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.