Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 238/2022-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 362 120,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 199 059,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 052,65 Kč za období od 13. 7. 2021 do 29. 3. 2022 a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 199 059,69 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 151 008,25 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 144 816,16 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení a ve výši 3,25 % ročně z částky 199 059,69 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 199 059,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 052,65 Kč za období od 13. 7. 2021 do 29. 3. 2022 a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 199 059,69 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 151 008,25 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 144 816,16 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení a ve výši 3,25 % ročně z částky 199 059,69 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 362 120,59 Kč (333 750,50 Kč na jistině, 28 370,09 Kč z titulu příslušenství) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 343 875,85 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru konsolidace půjček číslo na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíční splátky ve výši 5 789,19 Kč včetně pojištění (na jistinu a úroky ve výši 5 315,19 Kč) v celkovém počtu 120 splátek. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 %, RPSN ve výši 8,17 %. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vycházela žalobkyně nejen z informací získaných od žalovaného jako spotřebitele, ale také nahlédnutím do registru BRKI, NRKI, ISIR, SOLUS a databáze Ministerstva vnitra ČR. Zároveň žalobkyně zohlednila statistické údaje o životním a existenčním minimu. Žalovaný byl v době sjednání úvěru v zaměstnaneckém úvěru s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 882 Kč, celkovými čistými měsíčními příjmy domácnosti ve výši 50 000 Kč, přičemž výdaje byly žalobkyni odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a žalobkyně tak vycházela z částky 5 453,20 Kč. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů a následně stanovila výši stanovené splátky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, žalobkyně dospěla k závěru, že lze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhovět a tento ve sjednané výši schválila. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 440 000 tak, že část úvěru byla použita na úhradu stávajících závazků a zbývající část byla čerpána převodem na bankovní účet žalovaného. Protože žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil toliko 240 940,31 Kč, a docházelo tak k opakovanému porušení smluvních ujednání, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný nejpozději ke dni 27. 6. 2021 ve výši 381 950,55 Kč a současně vyzvala žalovaného k úhradě splatné částky. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 333 750,50 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku zesplatněného ke dni 29. 3. 2022 ve výši 10 125,35 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ke dni 29. 3. 2022 (předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře) ve výši 556,46 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny ke dni 29. 3. 2022 ve výši 14 892,28 Kč, a z dílčích poplatků (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr) ve výši 1 896 Kč a ve výši 900 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 333 750,50 Kč a částky 10 125,35 Kč, obojí od 30. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po odeslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček) ze dne datum, žádostí o úvěr (konsolidace půjček) ze dne datum, sazebníkem poplatků platným od datum, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z běžného účtu za období číslo, potvrzením o výší příjmu, výpisem z úvěrového účtu za období číslo, výpisem z CEE, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum, amortizací ze dne datum, oznámením o zesplatnění ze dne 27. 6. 2021 vč. podacího archu ze dne 29. 6. 2021, platební historií, nepodepsaným uznáním dluhu, předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2022 a ze dne 1. 4. 2022 vč. podacích lístků ze dne 1. 4. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček), podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč s roční úrokovou sazbou 7,9 %, RPSN ve výši 8,17 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou měsíčních splátek ve výši 5 789,19 Kč vč. pojištění v celkovém počtu 120 splátek počínaje de 20. 12. 2018, splatné k 20. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou ve právnická osoba, s.r.o. na nižší vedoucí pozici s průměrným měsíčním příjmem ve výši 23 882 Kč, přičemž celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč s tím, že počet zdrojů příjmů byl uveden pouze jeden. U výdajů byly zkoumány pouze interní a externí splátky v souhrnné měsíční výši 0 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný a bydlí ve vlastním domě / bytě. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 239 153,95 Kč, žádné jiné příjmy na účtu evidovány nebyly. Žalovaný celkem čerpal částku 440 000 Kč, a to tak, že částku ve výši 239 153,95 Kč čerpal převodem na běžný účet, a zbývající část ve výši 200 846,05 Kč byla použita na konsolidaci ostatních úvěrů žalovaného. Žalovaný dlužné částky vrátil toliko 240 940,31 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění pohledávky ke dni 25. 6. 2021 a vyzvala jej k úhradě částky ve výši 381 950,55 Kč do 12. 7. 2021, přičemž dopis mu byl odeslán dne 29. 6. 2021. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 31. 3. 2022 a ze dne 1. 4. 2022 a obě odeslány dne 1. 4. 2022.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 440 000 Kč ve formě úvěru (konsolidace půjček), což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

9. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z částečně podložených informací od žalovaného, kdy měla k dispozici pouze jeho výpis z účtu za měsíc číslo a kromě interních a externích splátek nezkoumala výdaje žalovaného, toliko jeho příjmy, nicméně má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné. Z údajů ze žádosti o úvěr totiž vyplývá, že žalovaný uvedl své příjmy (23 882 Kč) včetně celkových příjmů domácnosti (50 000 Kč), přičemž jako počet zdrojů příjmů byl uveden pouze jeden a u výdajů toliko výše interních a externích splátek (0 Kč), přičemž kromě výpisu z účtu nebylo žalobkyní ničeho předloženo. Z výpisu nevyplývá žádný příjem žalovaného, pouze skutečnost, že mu byl poskytnut úvěr. Nebyly zkoumány výdaje žalovaného např. na bydlení, zda měl vyživovací povinnost, náklady spojené s dojížděním do zaměstnání, běžné výdaje žalovaného a jeho domácnosti, apod. Další příjmy domácnosti, ze kterých by mohl žalovaný teoreticky splácet poskytnutý úvěr, nebyly v řízení prokázány, navíc byly v rozporu s tvrzením, že žalovaný uvedl jako zdroj příjmů pouze„ 1“ (zřejmě myšleno toliko příjem žalovaného). Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 440 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 240 940,31 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 199 059,69 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 27. 6. 2021, který mu byl doručován 29. 6. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 2. 7. 2021, přičemž lhůta k plnění byla stanovena do 12. 7. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 199 059,69 Kč dne 13. 7. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 8,50 % ročně od 13. 7. 2021. Za období od 13. 7. 2021 do 29. 3. 2022 soud přiznal žalobci zákonný úrok v kapitalizované výši 12 052,65 Kč a dále jej přiznal ve formě běžícího úroku od 30. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení (jistina spolu s kapitalizovaným úrokem) tvořil částku 399 426,39 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 226 734,43 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 199 059,69 Kč na jistině a 27 674,74 Kč příslušenství), jež představuje 57 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 172 691,96 Kč (151 008,25 Kč na jistině a 21 683,71 Kč příslušenství), což představuje 43 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 14 %.

13. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle ve spojení s  částku 9 780 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 29 340 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle , 4 3 x 300 Kč a 21 % DPH (počítáno z částky 30 240 Kč) ve výši 900 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 486 Kč by činily 45 626 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 14 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 6 388 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.