Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 74/2023-70
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 12 414 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999 Kč za dobu od 13. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 415 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 414 Kč za den 12. 9. 2022 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 415 Kč za dobu od 13. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999 Kč za dobu od 13. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 415 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 414 Kč za den 12. 9. 2022 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 415 Kč za dobu od 13. 9. 2022 do zaplacení, zamítá. <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2022 a doplněnou dne 5. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 414 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 414 Kč za dobu od 12. 9. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 14. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč vrátit žalobkyni do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný dosud uhradil částku 1 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že zkoumala bonitu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a předložila soudu dva důkazy – potvrzení o provedení ověření bonity klienta a úvěrovou zprávu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 28. 4. 2023 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 14. 3. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím SMS kódu číslo, který mu zaslala žalobkyně. Žalobkyně na základě Smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 13. 4. 2022. Žalovaný uvedl bydliště na adrese adresa žalovaného. V rámci Smlouvy byly sjednány tyto služby: expres výplata za poplatek 199 Kč, bezpečná splátka za poplatek 99 Kč měsíčně, SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně, prodloužení splatnosti za poplatek 999 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru, tj. 300 Kč.
6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní již 9 jiných úvěrů, které splácel částkou 36 520 Kč měsíčně, celková zbývající částka úvěrů žalovaného činí 741 887 Kč 15 žádostí žalovaného o úvěr bylo odvoláno.
7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z těchto informací vztahujících se k majetkové situaci žalovaného: čistý příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně, výše splátek jiných úvěrů 6 000 Kč měsíčně dle žádosti a 15 185 Kč měsíčně dle NRKI, měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 750 Kč (životní minimum) + 6 505 Kč (minimální výdaje na bydlení), výše splátky úvěru ze Smlouvy 10 677 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s negativním nálezem.
8. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného před uzavřením úvěrové Smlouvy.
9. Ze sdělení právnická osoba ze dne 14. 4. 2023 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet byl ke dni 14. 3. 2022 žalovaný.
10. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný zaslal dne 1. 6. 2021 na bankovní účet žalobkyně tzv. ověřovací poplatek ve výši 1 Kč.
11. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 14. 3. 2022 na účet žalovaného částku 10 000 Kč.
12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na úvěr ze Smlouvy částku 1 Kč.
13. Z dopisu ze dne 12. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání výzvy, tj. do 11. 9. 2022 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení.
14. Z poštovního archu bylo zjištěno, že dne 15. 8. 2022 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě.
15. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
16. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně zaslala dne 14. 3. 2022 na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč na základě Smlouvy, kterou uzavřela s žalovaným téhož dne. Žalovaný dosud uhradil na tuto částku pouze 1 Kč. Žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neprokázala, jaká byla majetková situace žalovaného v době uzavření Smlouvy.
17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
19. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
22. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
23. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
24. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ zákona o. z., jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně poskytla toliko dva důkazy - úvěrovou zprávu a potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Těmito listinnými důkazy žalobkyně prokázala, že žalovaný měl v rozhodné době již 9 dalších úvěrů, které splácel částkou 36 520 Kč, z čehož lze dovodit, že žalovaný byl při sjednávání Smlouvy nadměrně zadlužen, jeho měsíční splátka úvěrů převyšovala jeho čistý měsíční příjem, který byl dle tvrzení žalovaného 30 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, jaké byly pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného v rozhodné době, neprokázala, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze z informací získaných od žalovaného (případně ze statistických dat) a tyto informace si neověřila z dalších zdrojů, takovéto zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za nedostačující, jak je uvedeno výše - poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen si ověřit informace získané od klienta (žalovaného) z dalších zdrojů a veškeré doklady si uschovat. Nadto žalobkyně věděla, že žalovaný již splácí 9 dalších úvěrů. Soud má za to, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 ZoSÚ, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 10 000 Kč a žalovaný, který je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně a dle výpisu čerpání, splátek a úhrad na tuto částku dosud uhradil 1 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy podle § 2991 o. z. ve výši 9 999 Kč. Žalobkyni byl přiznán rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ; úrok z prodlení byl přiznán ode dne 9. 1. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 9. 12. 2022, který byl žalovanému řádně doručen a ve kterém byla stanovena lhůta k plnění 30 dní ode dne sepsání výzvy, tj. do 12. 9. 2022 (11. 9. 2022 byla neděle), ode dne 13. 9. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalované vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvních pokut, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 396 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 91 % předmětu řízení včetně příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 % předmětu řízení včetně příslušenství). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 252 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za právní zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 900 Kč za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), dále třikrát režijního paušálu po 100 Kč k těmto úkonům podle § 14b AT a částky 252 Kč odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně doložil soudu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku právnímu zástupci žalobkyně.
26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný (žalovaný) povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná (žalobkyně) domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.