Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

94 C 201/2022-29

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 56 056,69 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 999 Kč, to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 43 057,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 230,32 Kč od 25. 10. 2021 do 24. 1. 2022, úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 56 056,69 Kč od 25. 1. 2022 do 23. 2. 2022, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 56 056,69 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 056,69 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 999 Kč, to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 43 057,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 230,32 Kč od 25. 10. 2021 do 24. 1. 2022, úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 56 056,69 Kč od 25. 1. 2022 do 23. 2. 2022, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 56 056,69 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 056,69 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 56 056,69 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 2. 5. 2016 uzavřena rámcová smlouva číslo k níž byl dne 23. 5. 2018 uzavřen dodatek č. 4, na jehož základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 187 001 Kč.

2. V souladu s ustanovením v platném znění (dále jen ) a v souladu s ustanovením soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se zavázal splácet prostřednictvím splátek ve výši 4 561 Kč měsíčně. Strany si sjednaly úrok ve výši 9,4 % ročně (z Rámcové smlouvy ze dne 2. 5. 2016 a Dodatku č. 4 ze dne 23. 5. 2018 včetně podmínek pro používání úvěru). Žalovaný čerpal úvěr převodem na účet dne 24. 5. 2018 (z výpisu z účtu žalovaného). Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni uhradil celkovou částku ve výši 187 001 Kč (z přehledu plateb). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas stala se ke dni 25. 1. 2022 splatnou celá částka úvěru ve výši 57 287,01 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z přípisu ze dne 25. 1. 2022 včetně podacího archu). Na výzvu však žalovaný nereagoval.

4. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které jí sdělil žalovaný a nahlédnutím do dostupných databází. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je podnikatel a za rok 2017 činil jeho příjem 107 068 Kč, což prokázal daňovým přiznáním (z přiznání k daní z příjmů fyzických osob za rok 2017). Žalovaný rovněž uvedl, že jeho výdaje činí 10 000 Kč na bydlení a 7 000 Kč na léky, jídlo a dopravu (z fotokopie databáze žalobce).

5. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:

6. V řízení bylo prokázáno, že dne 23. 5. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení a násl. . Na základě této Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně uzavřela Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení , o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí posoudila. Tvrzení o bydlení a tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil a žalobkyně se jejich prověřováním vůbec nezabývala. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Tvrzení žalobkyně o lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících poté není žádným způsobem doloženo.

7. Pokud pak žalobkyně vyšla z výše prokázaného příjmu žalovaného (107 068 Kč ročně, tj. cca 8 900 Kč měsíčně) a výše jeho tvrzených měsíčních výdajů (17 000 Kč), musela dospět k závěru, že žalovaný nebyl ke dni uzavření Smlouvy schopen požadovaný úvěr splácet, a tudíž mu neměl být v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru úvěr poskytnut.

8. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostála a pokud této povinnosti nedostála, je Smlouva s odkazem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

9. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 200 000 Kč a uhradil částku 187 001 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 12 999 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení ( ).

10. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žaloby zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022).

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.