Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 21/2023-34
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 21 984 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 455 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 529 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 455 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 12 529 Kč s příslušenstvím zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 21 984 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 144,55 Kč za dobu od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 984 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná a žalobkyně spolu dne datum uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách a současně uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 528 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, úrok ve výši 784 Kč v rámci 2. – 8. měsíční splátky (celkem tedy 5 488 Kč). Dále byla sjednána možnost odkladu splátky za poplatek ve výši 1 584 Kč, přičemž toho žalovaná dvakrát využila. Žalobkyně dále účtovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (třikrát 500 Kč) z důvodu prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky, smluvní pokutu ve výši 1 766 Kč vypočtenou jako 10 % nesplacené jistiny a úroků, a náhradu nákladů ve výši 560 Kč. Žalovaná v průběhu doby splácení zaplatila celkem částku 6 545 Kč, a to konkrétně dne datum částku 1 542 Kč, dne datum částku 1 Kč, dne číslo částku 1 Kč, dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 1 Kč. Z důvodu částečné úhrady pohledávky tak žalobkyně požadovala přiznat částku 21 984 Kč, ve které je kromě nesplacené jistiny ve výši 14 530 Kč zahrnut také úrok ve výši 3 136 Kč, náklady na vymáhání ve výši 460 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 266 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, a poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč. Předmětná smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, přičemž žalovaná byla identifikována pomocí předložené kopie občanského průkazu. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované dne datum zaslala žalované výzvu před zesplatněním celého úvěru a upozornila ji na možnost zesplatnění celé dlužné částky. Ke dni datum byl následně úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně uvedla, že tato byla zkoumána prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a dále registru příjmení, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, přičemž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, ani informace o exekučním či insolvenčním řízení. Současně byl proveden credit scoring, posouzena její příjmová a výdajová stránka a další podstatné ukazatele, resp. byl využit statistický model pro zjištění pravděpodobnosti dodržení úvěrových závazků.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovanou (která je na smlouvě identifikována také dle čísla občanského průkazu, jehož kopii žalobkyně také předložila) a žalobkyní pod číslo na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 16 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu se smluveným úrokem (jehož roční sazba činí 49,20 %), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 528 Kč, přičemž celkem takto měla žalovaná zaplatit částku 22 016 Kč (v níž je kromě uvedených částek zahrnut právě také úrok ve výši 5 488 Kč podrobně rozepsaný v rozpisu splátek). Dále byly ovšem sjednány další poplatky, a to poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč (jednorázově), poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za případný korunový odklad ve výši 1 584 Kč Smlouva dále obsahuje ujednání o nároku žalobkyně na náklady na vymáhání ve výši minimálně 100 Kč za měsíc, pokud by nebyl úvěr vrácen včas, nároku na úrok z prodlení, smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení s uhrazením splátky, a smluvní pokutě ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v případě zesplatnění úvěru. Ze sazebníku poplatků je patrný podrobný rozpis jednotlivých poplatků sjednaných v předmětné smlouvě.
4. Z potvrzení o provedené platbě z datum je patrné, že tohoto data žalobkyně uhradila na účet uvedený žalovanou ve smlouvě o úvěru částku 16 000 Kč.
5. Z listiny označené potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne datum je patrné, že byla zpracována oddělením řízení rizik žalobkyně a vyplývá z ní, že dne datum žalobkyně zjistila, že proti žalované není vedena exekuce, dne datum zjistila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení, není vedena v registru příjmení, a že byl učiněn dotaz na registr NRKI. Tato listina dále obsahuje tabulku výpočtu schopnosti žalované splácet předmětný úvěr, z níž vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 24 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 5 970 Kč, splátek k jiným společnostem ve výši 1 086 Kč a výše schváleného úvěru, přičemž dospěla k závěru o disponibilním příjmu žalované ve výši 15 345 Kč. Z této listiny však není patrné, že by příjem a výdaje žalované, resp. dalších členů domácnosti, byly jakkoli žalobkyní ověřeny či v případě výdajů zjišťovány, resp. není ani patrný zdroj těchto informací.
6. Z listiny označené úvěrová zpráva je patrné, že obsahuje informace o dalších celkem pěti závazcích (spotřebitelských úvěrech) žalované, které měly být uzavřeny v průběhu roku 2020 (září) a 2021 (duben až červen), přičemž v těchto měsících měla být žalované poskytnuta částka celkem 61 000 Kč. Z těchto závazků měly být již tři ukončeny, další dva úvěrové závazky měly být„ existující“. V měsíci červnu 2021 měla žalovaná na dvou trvajících závazcích dlužit celkem částku 48 362 Kč. Závazek z datum ve výši 19 040 Kč je pravděpodobně splatný celý, jelikož je u něho uvedena výše měsíční splátky ve výši celé uvedené částky. Na úvěr z datum mělo ještě zbývat doplatit částku 29 322 Kč s výší měsíční splátky 1 086 Kč. Z uvedeného je pak především patrné, že žalobkyně při ověření bonity žalované opomněla vzít v úvahu právě závazek žalované ve výši 19 040 Kč, jelikož mezi uvedenými měsíčními výdaji v rámci ověření bonity klienta uvádí pouze částku splátky 1 086 Kč.
7. Z výzvy k zaplacení pohledávky ze dne datum vč. dokladu o odeslání ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 21 984 Kč vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Ze splátkového kalendáře je patrný přehlede uhrazených splátek a výpočet smluvní pokuty a příslušenství pohledávky.
8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
9. Žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřela dohodu, na základě které žalobkyně žalované na její účet převedla částku 16 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s úrokem, poplatkem za uzavření smlouvy a dalšími poplatky za sjednané služby. Žalovaná v průběhu doby žalobkyni uhradila pouze částku 6 545 Kč. Žalobkyně před uzavřením předmětné dohody zkoumala úvěruschopnost žalované pouze nahlédnutím do veřejných (zejm. insolvenčního rejstříku) a bankovních registrů. Při tomto posouzení žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 24 000 Kč, přičemž z provedených důkazů není patrné, jak žalobkyně k této výši příjmu žalované dospěla, tedy zda jí jej sdělila žalovaná (např. v žádosti o úvěr), a současně, že by žalobkyně tento příjem žalované jakkoli ověřovala. Na straně výdajů pak žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údaje o životním minimu, aniž by se pokoušela zjistit skutečné výdaje žalované a současně nevzala v úvahu všechny zjištěné závazky žalované.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. 27 Co 221/2019, Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl číslo, sp.zn. Pl. ÚS 92/06, sp.zn. I. ÚS 523/07) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
16. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III ÚS 4129/18„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
18. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalované předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem žalované, a to s ohledem na skutečnost, že její příjem nijak neověřila, resp. současně není ani patrné, z jakého zdroje pochází informace o výši příjmu žalované (údaj se vyskytuje pouze na potvrzení ověření bonity sestaveného až následně dne datum), a současně nedostatečně zkoumala výdaje žalované, jelikož vycházela pouze z částky životního minima. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva je od počátku neplatná.
19. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne datum citovala poměrně rozsáhlou komentářovou literaturu a judikaturu, z níž především vyplývá, že rozsah zjišťování a ověřování skutečností nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr závisí na konkrétních okolnostech, zejm. okolnostech, za kterých byla uzavřena smlouva, výši úvěru a osobní situaci spotřebitele, přičemž povinnost systematické kontroly informací poskytnutých spotřebitelem z dotčených právní předpisů nevyplývá. Současně také cituje komentář obhajující použití statistického modelu pro zjištění úvěruschopnosti. Žalobkyně v závěru odkazuje právě na výpočet kreditního skóre žalované, který provedla, a který předložila k důkazu. Z žalobkyní uvedených tezí (které v obecné rovině vyznívají ve prospěch věřitele) ovšem nelze uzavřít, že by v konkrétním případě bylo možné na přezkoumání úvěruschopnosti v podstatě rezignovat s odkazem na skutečnost, že věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru provedl statistický výpočet. V daném případě k tomu soud uvádí, že data využitá pro statistický výpočet zjevně nebyla dostatečná, jelikož není patrné, z jakého zdroje pochází informace o výši příjmu žalované a tento příjem nebyl nijak ověřen, a současně nebyly dostatečně posouzeny výdaje žalované, jelikož žalobkyně počítala pouze s výší životního minima a jen částí závazků žalované, které zjistila z interního systému. Uvedené pochybení dle soudu nelze zhojit poukazem na nízkou výši spotřebitelského úvěru.
20. Plnění poskytnuté žalované ve výši 16 000 Kč bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen dle § 2993 o.z. vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobkyni, uhradila jen část poskytnutých finančních prostředků (tedy částku 6 545 Kč), uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou část žalobkyní požadované jistiny pohledávky ve výši 9 455 Kč.
21. Žalobkyně celkem požadovala přiznat částku 21 984 Kč (s příslušenstvím, které specifikovala jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 144,55 Kč za období od datum do datum a zákonný úrok z prodlení od číslo do zaplacení z částky 21 984 Kč), proto soud ve zbylé části, tedy co do částky 12 529 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Pro úplnost soud upozorňuej na skutečnost, že v částce 21 984 Kč (a současně i v zamítnuté části žaloby) je zahrnuta také část příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 3 136 Kč a náklady na vymáhání ve výši 460 Kč. Jistina ze zamítnuté části žaloby tedy činí částku 8 933 Kč.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vzhledem ke skutečnosti, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, které ovšem náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.