Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 443/2022-138
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 23 382,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 382,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 016,45 Kč za období od 25. 5. 2021 do 24. 11. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 1 756,48 Kč za období od 25. 5. 2021 do 24. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 926 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 15 328,01 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 103 910 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 382,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 016,45 Kč za období od 25. 5. 2021 do 24. 11. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 1 756,48 Kč za období od 25. 5. 2021 do 24. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 926 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 15 328,01 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 103 910 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 382 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 151,7 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 804 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje květnem 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášením žalované, její úvěrovou historií v databázích příjmení a anonymizováno a hodnocením klienta. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 23 splátek v celkové výši 41 492 Kč. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila, neboť sjednané splátky nehradila řádně a včas, a proto došlo s účinností ke dni datum podle čl. 6 smlouvy k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. Podle čl. 6 smlouvy se k datu zesplatnění úvěru stala dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 15 328,01 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak nic dalšího neuhradila. Po zesplatnění uhradila částku 8 800 Kč. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jistiny úvěru je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně jen za období od datum do datum, tj. ve výši 5 456,20 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, přičemž poté i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 15 328,01 Kč, jež odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši 19 508,60 Kč, jež zahrnuje i dlužné úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, a přirostlému úroku ve výši 4 619,41 Kč, smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy ve výši 5 456,20 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočtený z původní jistiny úvěru od datum do datum ve výši 95,95 % ročně a od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru za období od datum do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou na základě návrhu žalované ze dne datum; žalobkyně úvěr schválila dne datum. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet č. bankovní účet úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 151,7 % ročně, celkem tedy částku 86 592 Kč, ve 48 měsíčních splátkách po 1 804 Kč se splatností každého 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Podle čl. 4 smlouvy nebude-li platba postačovat k úhradě celé splátky, bude použita nejdříve na úhradu úroku tvořícího součást dané splátky, následně na úhradu jistiny tvořící součást dané splátky a následně, bylo-li sjednáno pojištění, na úhradu za pojištění tvořící součást dané splátky. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru včetně jistiny, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů. Podle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle čl. 6 smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Z předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil konkrétní parametry úvěru požadovaného žalovanou. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dopis, v němž přijala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a v němž jí zaslala splátkový kalendář s počtem a splatností jednotlivých měsíčních splátek úvěru a s částkami umořování úroku a jistiny úvěru pro každou z uvedených splátek. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na účet číslo bankovní účet vyplacena žalované částka 22 000 Kč. Z výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum se podává, že žalobkyně je od datum oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení.
4. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ ze dne datum se podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila údaje o tom, že její čistý měsíční příjem, pocházející pouze z rodičovského příspěvku, činí 10 300 Kč a její výdaje činí 6 910 Kč. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že rodičovský příspěvek pro žalovanou se zvýšil z 8 300 Kč na 10 300 Kč. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že příspěvek na dítě pro žalovanou se zvýšil z 500 Kč na 800 Kč. Z dokumentu„ detail pohybu“ soud zjistil, že žalovaná obdržela na účet dne datum částku 9 100 Kč, dne datum částku 11 100 Kč a dne datum částku 11 100 Kč od Úřadu práce. Z prohlášení klienta / informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná svým podpisem mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, není proti ní vedena exekuce a nenachází se v úpadku. Z výpisu z registru příjmení ze dne datum se podává, že žalovaná neměla v uvedeném registru žádný záznam o dluhu po splatnosti. Z výpisu z registru anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že CBS skóre nebylo vypočteno, resp. výsledkem byl kód 16, který má znamenat, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Z kopie občanského průkazu žalované a ze souhlasu s kopírováním a uchovávání (m) občanského průkazu soud zjistil osobní údaje a fotografii žalované.
5. Z karty klienta ke smlouvě číslo ze dne datum soud zjistil, že žalované byl dne datum vyplacen úvěr ve výši 22 000 Kč, žalovaná na splátkách úvěru hradila částky 1 804 Kč, a to dne 3. 6. 2019, 17. 6. 2019, 17. 7. 2019, 26. 8. 2019, 17. 9. 2019, 15. 10. 2019, 13. 12. 2019, 13. 1. 2020, 30. 1. 2020, 17. 2. 2020, 13. 3. 2020, 9. 4. 2020, 12. 5. 2020, 11. 6. 2020, 10. 7. 2020, 13. 8. 2020, 14. 9. 2020, 13. 11. 2020, 20. 11. 2020, 13. 1. 2021, 26. 1. 2021, 16. 3. 2021 a 10. 8. 2021; dále žalovaná uhradila dne 10. 8. 2021 částku 396 Kč, dne 24. 9. 2021 částky 1 408 Kč a 792 Kč, dne 15. 10. 2021 částky 1 012 Kč a 1 188 Kč a dne 24. 11. 2021 částky 616 Kč a 1 584 Kč, tj. celkem zaplatila částku 48 488 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 19. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru číslo splatných dne datum a datum a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru; výzvou k zaplacení ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru číslo splatných dne datum, datum a datum a opět ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že s ohledem na její prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků ze smlouvy číslo vyzvala ji k jejich okamžité úhradě ve výši 26 726 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu do 15 dnů od data odeslání této výzvy; předžalobní výzva byla odeslána žalované dne 7. 2. 2022.
6. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz vyjádřením znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, ze dne datum k problematice úročení pohledávek.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalovaná obdržela na svůj účet částku 22 000 Kč, kterou měla splácet se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení o příjmech a výdajích, předloženého rozhodnutí o přiznání sociálních dávek, exportu transakční historie a nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaná svůj dluh ani přes zaslané upomínky řádně nehradila a dostala se do prodlení přesahujícího 65 dnů, čímž došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně informovala žalovanou dopisem. Žalovaná uhradila celkem částku 48 488 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle citovaných právních předpisů a dospěl k závěru, že žalobkyně vystupovala jako podnikatel v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “) nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalované při prověřování její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je podle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalované, které mohly ověřit její tvrzení ohledně výše jejích výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 500 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , tudíž žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , je nutné předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 74 Co 39/2021 -109, ve věci žalobkyně a typově obdobné smlouvy o spotřebitelském úvěru, a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020 -68, dostupný v databázi ASPI.).
11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (dostupný na adrese www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na adrese www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek uvedených v § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy a v jejím důsledku i smlouvy pojistné, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samotné jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, sp. zn. C číslo, který je dostupný na adrese www.curia.europa.eu.
13. S ohledem na výše uvedené závěry soud dovodil, že se žalovaná je povinna uhradit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně na jistině úvěru částku 22 000 Kč a žalobkyni zaplatila částku 48 488 Kč. Žalovaná tudíž vrátila celou poskytnutou jistinu, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.