Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 74/2023-87

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 42 440 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 200 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 200 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 4. 2022 na žalované domáhala úhrady částky 42 440 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne 16. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně kapitalizovaným částkou ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč, a to nejpozději do 26. 11. 2018. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně zaznamenány do tzv. zákaznické karty, a to včetně prověřených dokladů. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně do 15. 1. 2021 uhradila pouze částku ve výši 4 800 Kč. S účinností ke dni 15. 1. 2021, kdy byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, tak činila dlužná jistina částku ve výši 20 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost částku ve výši 6 896,56 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 3 103,44 Kč. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě dosud neuhrazené části úvěru a poplatku včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, do dne podání žaloby již ničeho neuhradila. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně domáhá nejen úhrady výše vyčíslené dlužné jistiny a poplatků, ale také kapitalizovaného úroku ve výši 10 291,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 905 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 28. 4. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 16 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně kapitalizovaným částkou ve výši 2 240 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 480 Kč, a to nejpozději do 8. 6. 2018. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně zaznamenány do tzv. zákaznické karty, a to včetně prověřených dokladů. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně na uvedenou zápůjčku do 15. 1. 2021 uhradila částku ve výši 13 900 Kč. S účinností ke dni 15. 1. 2021, kdy byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, tak činila dlužná jistina částku ve výši 10 735,26 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 3 204,74 Kč. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě dosud neuhrazené části úvěru a poplatku včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, od okamžiku postoupení pohledávky uhradila žalovaná žalobkyni pouze částku v souhrnné výši 1 500 Kč, a to částku ve výši 500 Kč dne 21. 6. 2021, dne 19. 8. 2021 a dne 20. 9. 2021. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se tak žalobkyně domáhá nejen úhrady výše vyčíslené dlužné jistiny a poplatků, ale také kapitalizovaného úroku ve výši 8 488 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 041,66 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 735,26 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z ročně z dlužné jistiny ve výši 10 735,26 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z y označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 28. 4. 2017 dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou) ve výši 16 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za jejich poskytnutí předchůdkyni žalobkyně uhradí částku v souhrnné výši 27 840 Kč, a to formou 58 týdenních plateb ve výši 480 Kč, nejpozději do 8. 6. 2018. Předchůdkyně žalobkyně dne 28. 4. 2017 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč.

6. Z y označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 16. 10. 2017 dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou) ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za jejich poskytnutí předchůdkyni žalobkyně uhradí částku v souhrnné výši 34 800 Kč, a to formou 58 týdenních plateb ve výši 600 Kč, nejpozději do 26. 11. 2018. Předchůdkyně žalobkyně dne 16. 10. 2017 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

7. Z y označené jako„ Karta zákazníka – žádost o zápůjčku“ ze dne 28. 4. 2017 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit, vycházela z žalovanou poskytnutých informací, že žalovaná žije v nájmu společně s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem, má jeden pravidelný čistý měsíční příjem, a to příjem z mateřského či rodičovského příspěvku, který předchůdkyně žalobkyně ověřila, ve výši 7 600 Kč měsíčně, dále že další čistý měsíční příjem žalované činí 20 380 Kč, přičemž odhadované výdaje žalované činí 16 800 Kč měsíčně.

8. Z y označené jako„ Karta zákazníka – žádost o zápůjčku“ ze dne 16. 10. 2017 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit, vycházela z žalovanou poskytnutých informací, že žalovaná žije v nájmu společně s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem, má jeden pravidelný čistý měsíční příjem, a to příjem z příspěvku v nezaměstnanosti, dále že příjem žalované ze zaměstnání či podnikání činí 7 600 Kč měsíčně, vedlejší příjem 9 600 Kč, dále že další čistý měsíční příjem žalované činí 5 000 Kč, přičemž odhadované výdaje žalované, včetně splátky dalšího úvěru u předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 920 Kč činí 14 420 Kč měsíčně.

9. Z y označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 15. 1. 2021 a její přílohy, z y označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 12. 2. 2021 včetně y označené jako„ Podací lístek“ ze dne 15. 2. 2021 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokované částky ke dni 15. 1. 2022 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti spolu s výzvou k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků odeslala předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy dne 15. 2. 2022 na adresu žalované.

10. Z y označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 13. 5. 2021 a y označení jako„ Podací arch“ ze dne 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 5. 2021 odeslala prostřednictvím poštovní přepravy na adresu žalované písemnou výzvu k úhradě, mimo jiné, v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků, a to nejpozději do 28. 5. 2021.

11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Podle , , (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

15. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle o. z. ve výši podle , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila ulice národní banka.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

30. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , v jeho bodu 33, uvedl, že„ s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s . 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s . I -6199, bod 61). Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

31. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

32. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., které byly rovněž smlouvami o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 4. 2017 předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná je na mateřské či rodičovské dovolené s příjmem ve výši 7 600 Kč měsíčně.

34. Ohledně dalších skutečností souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalované, konkrétně ohledně výdajů žalované a dalších blíže nespecifikovaných příjmů žalované, vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých samotnou žalovanou.

35. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

36. Uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

37. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované a ověření skutečnosti, že žalovaná byla ke dni 27. 4. 2018 na mateřské či rodičovské dovolené. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména výdajů žalované) se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, nikoli s jejich důkladným prověřením. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, ve smyslu posouzení její schopnosti splácet předmětné spotřebitelské úvěry, posoudila zcela nedostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovanou neprověřila, ačkoliv tak s ohledem na svoji zákonnou povinnost učinit měla. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající ze shora citované právní úpravy je totiž nutno interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. ).

38. Z provedených důkazů rovněž nebylo zřejmé, z jakých zdrojů pocházely k datu 28. 4. 2017 a 16. 10. 2017„ další příjmy“ žalované, když jejich původ nebyl žalobkyní (ani předchůdkyní žalobkyně) konkrétně specifikován. Kde dni 16. 10. 2017 rovněž nebylo zřejmé ani to, z jakého zdroje pochází„ hlavní příjem“ žalované, když v ě označené jako„ Karta zákazníka – žádost o zápůjčku“ bylo k tomuto datu uvedeno, že žalovaná je nezaměstnaná, přičemž v této souvislosti byla vedena na úřadu práce, kde pobírala podporu v nezaměstnanosti, avšak v té samé ě bylo rovněž uvedeno, že předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, vzdor předchozímu záznamu o původu příjmů žalované, z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské, výplatních pásek a pracovní smlouvy. Ani příjem partnera žalované nebyl blíže specifikován jinak než jako„ výživné/alimenty, příjem z pronájmu, atd.“ tak, aby bylo zřejmé, z jakých zdrojů uvedený příjem pochází a jak byl tento příjem předchůdkyní žalobkyně prověřen.

39. Judikatura vyvinutá již i v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru, který nahradil právní úpravu provedenou obdobným , nejen že, jak již bylo podrobně rozvedeno výše, dospěla k závěru, že k neplatnosti smlouvy založené nedostatečným posouzením a neprověřením úvěruschopnosti žadatele nutno přihlédnout z úřední povinnosti a nikoli toliko k námitce spotřebitele, ale dále také dovodila, ve smyslu již avizovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; na uvedeném nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

40. V neposlední řadě pak ohledně tvrzeného ověření úvěruschopnosti žalované pomocí tzv. scoringového modelu je třeba konstatovat, že podle tvrzení žalobkyně bylo při aplikaci scóringového modelu bylo vycházeno z výše popsaným způsobem nashromážděných a ověřených informací, tedy z informací vycházejících především z tvrzení samotné žalované, přičemž za takovýchto okolností je ve vztahu k využití scoringového modelu třeba zaujmout stejné závěry jako stran posuzování úvěruschopnsoti žalované na základě jí tvrzených skutečností uvedené výše, na které soud v tomto směru odkazuje.

41. Na základě všech skutečností uvedených shora tak má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona.

42. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatné (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. ).

43. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. však dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou (v kontextu shora učiněného závěru) povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly. Předchůdkyni žalobkyně (a následně i žalobkyni, na kterou byly projednávané pohledávky postoupeny (§ 1879 o. z.)) tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků v souhrnné výši 15 800 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 200 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a s úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 Kč, při vázanosti návrhem žalobkyně, od 21. 9. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Okamžik splatnosti uvedených částek byl stanoven v souladu s písemnou výzvou žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, a to do 10 dnů (§ 570 o. z., § 1958 o. z.), která byla žalované, při zohlednění data podání k poštovní přepravě a běžné délky doručování poštovních zásilek, doručena dne 18. 2. 2021 (§ 570 o. z., §, 573 o. z., § 607 o. z., § 1958 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.