Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
18 C 4/2023-49
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované částky 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 290 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 899,90 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované částky 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 290 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 899,90 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 22. 12. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 14 290 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.
2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 28. 6. 2021 se právnická osoba právnická osoba, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla uvedená společnost žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti částku v celkové výši 14 290 Kč nejpozději do 28. 7. 2021. Žalovaná však na sjednanou částku nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2022 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem byla žalované oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 14 290 Kč a skládala se z částek blíže uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Podle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná na zmíněný dluh ničeho.
3. K žalobnímu návrhu se vyjádřila podáním doručeným soudu dne 25. 1. 2023 žalovaná, jež mj. potvrdila uzavření předmětné smlouvy o úvěru na částku 10 000 Kč. Dále uvedla, že při žádosti o spotřebitelský úvěr nebyla nijak posuzována její úvěruschopnost, nebyly vyžadovány žádné doklady o jejích výdajích, pouze v telefonu se jí zeptali, jaké má výdaje, ať si řekne, jakou chce částku.
4. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně a její právní zástupce omluvili. Žalovaná se k jednání bez předchozí omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána.
5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 13-31 spisu.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že mezi právnická osoba právnická osoba a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 14 290 Kč nejpozději do 28. 7. 2021. K prověření úvěruschopnosti žalované pak žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, kdy k tomu nenavrhuje žádných dalších důkazů.
8. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 28. 6. 2021 právnická osoba právnická osoba zaslala částku 10 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.
9. Z dopisu ze dne 5. 12. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace.
11. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba právnická osoba) a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 14 290 Kč nejpozději do 28. 7. 2021.
21. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo anonymizována dvě slova proti anonymizováno, dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. spisová značka), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).
22. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěru-schopnost dlužníka/žalované při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021 a tedy posouzení otázky, zda byla smlouva o úvěru platně sjednána.
23. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si její právní předchůdce (právnická osoba právnická osoba) opatřil dostatečné informace, aby mohl kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), přičemž tak nebyl schopen uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaná schopna splácet sjednané splátky.
24. Právní předchůdce žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalované porušil § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má dle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatil. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaná splnila povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru neuhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).
25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 39,96 % požadovaného plnění), přičemž náklady řízení žalobkyně sestávaly ze stanoveného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh a výzva k úhradě) 3 x částka 300 Kč, 3 x RP po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 2 252 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 39,96 % z částky 2 252 Kč, tedy ve výši 899,90 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).
26. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
27. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.