Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 355/2022-26

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 10.434,18 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.3.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 5.434,18 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7.000 Kč od 19.9.2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.3.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 5.434,18 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7.000 Kč od 19.9.2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 8.130,18 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 7.000 Kč od 19.9.2020 do zaplacení a částky 2.304 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému dne 11.3.2020 spotřebitelský úvěr. Strany uzavřeli smlouvu distančním způsobem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál. Žalovaného identita byla ověřena pomocí aplikace Kontomatik, která podléhá úpravě směrnice PSD2, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného. Žalobce poskytl žalovanému dne 11.3.2020 úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen uhradit žalobci úroky ve výši 0,9% denně z vypůjčené částky ve výši 1.130,18 Kč. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 21.8.2020, kdy žalovaný byl povinen žalobci uhradit částku 8.890 Kč. Žalovaný uhradil dne 5.6.2020 částku 300 Kč, dne 18.9.2020 částku 700 Kč, dne 19.8.2021 částku 1.000 Kč. Žalobce požaduje zaplacení jistiny úvěru a úrok z úvěru v celkové výši 8.130,18 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobce účtuje od 22.8.2020 z částky 7.000 Kč do 22.4.2022 (vydání předžalobní upomínky) ve výši 2.304 Kč. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 22.4.2022, odeslanou dne 26.4.2022.

V podání ze dne 17.2.2023 žalobce doplnil, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného mj. dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a dále měsíční náklady žalovaného. Příjem žalovaného byl ověřen skrze aplikaci Kontomatiky, z jejíhož výpisu vyplývají přijatá mzda od zaměstnavatele. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla provedena řádně. Z výpisu z účtu žalobce (str. 31, číslo smlouvy číslo) je prokázáno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného částku číslo kč dne 11.3.2020. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z dotazníku vyplněným žalovaným (č.l.21) soud zjistil, že žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, má pronájem bytu, uvedl zaměstnavatele. Uvedl celkový měsíční příjem ve výši 23.000 Kč, měsíční úvěrové výdaje – 0, celkové měsíční výdaje 8.550 Kč, počet závislých osob – 0 a počet členů domácnosti s příjmem (kromě něho) – 0.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce poskytne žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7.000 Kč. Po obdržení potvrzení o poskytnutí úvěru bude úvěr poukázán na bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru činí 30 dnů, kdy žalovaný uhradí jednu splátku ve výši 7.000 Kč v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“. Úroková sazba činí 0,9% z vypůjčené částky denně. Smluvní pokuta činí 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je klient v prodlení.

Podle výpisu z účtu žalobce vyplatil žalovanému částku 7.000 Kč dne 3.11.2020. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 300 Kč dne 5.6.2020, částku 700 Kč dne 18.9.2020 a částku 1.000 Kč dne 19.8.2021.

Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1.1.2020 do 28.2.2020 soud zjistil, že příjmy žalovaného činila dne 7.1.2020 částka 700 Kč od úřadu práce, dne 10.1.2020 částka 33.390 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova, dne 17.1.2020 částka 9.966 Kč od společnosti právnická osoba a částka 10.000 Kč od právnická osoba s.r.o., dne 10.2.2020 částka 5.000 Kč jako záloha od společnosti právnická osoba, dne 20.2.2020 částka 14.364 Kč od společnosti právnická osoba, částka 2.663 Kč od právnická osoba s.r.o.. Vedle toho žalovaný získal zápůjčku od společnosti právnická osoba ve výši 6.000 Kč dne 6.2.2020 a ve výši 6.900 Kč dne 20.2.2020.

Předžalobní upomínkou ze dne 22.4.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 15.707,40 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla dne 11.3.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč. Peníze byly převedeny dne 3.11.2020 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9% z vypůjčené částky denně ve lhůtě 30 dnů od obdržení finančních prostředků. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 2.000 Kč (dne 5.6.2020 300 Kč, dne 18.9.2020 700 Kč a dne 19.8.2021 1.000 Kč). Výzvou ze dne 22.4.2022 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 15.707,40 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného a na základě výpisu z účtu žalovaného. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný. Dle tvrzení žalobce vycházel z měsíčního příjmu žalovaného uvedeného v dotazníku ve výši 23.000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného činil celkový příjem žalovaného v lednu 2020 částku 54.056 Kč a celkový příjem v únoru 2020 částku 22.027 Kč. Žalobce nahlédl do registru SOLUS, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce se nezajímal o skutečné výdaje žalovaného, kdy vycházel z měsíčních výdajů uváděných žalovaným ve výši 8.550 Kč, které žádným způsobem neověřil. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného a ani z předložených dokladů nevyplývá, že by žalovaný své výdaje nějakým způsobem dokládal. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů uvedených žalovaným a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalovaného), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, kdy v dotazníku žalovaný uvedl„ měsíční úvěrové výdaje – 0, ale z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaný čerpal zápůjčky od společnosti právnická osoba ve výši 6.000 Kč a 6.900 Kč v únoru 2020. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o jeho výdaje. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 2.000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 27.2.2023. Nárok se stal splatným 28.2.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 1.3.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.3.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 11.951,48 Kč (částku 10.434,18 Kč + 1.517,30 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 7.000 Kč od 19.9.2020 do 5.5.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.135,60 Kč (jistina – 5.000 Kč + 135,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% z 5.000 Kč od 1.3.2023 do 5.5.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 43%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 57%. Poměr úspěchu tedy činí 14% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího plnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.